Země: Finsko Žánr: melodic black / gothic metal Datum vydání: 25.4.2014 Label: Inverse Records Tracklist: 01. Secrets 02. The Forger of Celestial Sphere 03. Aino 04. Ukon Vakka 05. Rain of Blood 06. The Washed Yards 07. Demented Visions of Madness 08. Myrkkymieli 09. Lost 10. The Plains of Time 11. Rise with Norther Witchcraft Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / youtube K recenzi poskytl: Inverse Records

Finové Mirzadeh nejsou zrovna nějak zvlášť známou kapelou, obzvláště my z České republiky se k jejich jménu dostaneme asi jen stěží, když je to v podstatě jen jedna další finská metalová skupina z tisíce. Přesto se mi na ně před pár lety povedlo nějakým (a vážně už si nevzpomínám jakým) způsobem narazit. No, ono to vlastně tak úplně pár let není, ve skutečnosti je to už nějaký ten pátek…

S Mirzadeh jsem se totiž poprvé setkal, když vydali svou druhou řadovou desku “The Creatures of Loviatar”, což se stalo v roce 2006. Jenže poté se Finové nějak sekli a se třetí dlouhohrající plackou “Desired Mythic Pride” se vytasili až letos, tedy po dlouhých osmi letech. Nejsem si úplně jistý, proč příprava nového alba trvala takovou dobu… před několika lety jsem s jedním ze členů Mirzadeh komunikoval a bylo mi řečeno, že mají problémy s nahrávacím studiem… ale přece jenom, osm let? No, nevadí… sice už jsem si jeden čas pomalu začínal myslet, že se třetí fošna konat nebude, ale nakonec je přece jenom tu, tak se na ni pojďme zlehka podívat­…

Mirzadeh produkují takový hodně přívětivý black metal… nečekejte žádné zlo, je to dost melodická a poměrně dost stravitelná muzika, navíc ještě trochu cáknutá gothic metalem (myšleno takovým tím “gothic” metalem, jenž s opravdovou gotikou nemá společného takřka nic) a typickou finskou melodikou. Takhle tomu plus mínus bylo na “The Creatures of Loviatar” a ve své podstatě je tomu tak i na novince – pouze s tím rozdílem, že “Desired Mythic Pride” se mi zdá posluchačsky ještě přívětivější a stravitelnější, lidově řečeno ještě měkčí.

Nemyslete si ovšem, že jsou Mirzadeh nějaký dobře skrytý klenot, protože to opravdu nejsou, ve své podstatě je to opravdu jen další skupina z mnoha, což nic nemění na tom, že se jejich muzika poslouchá docela příjemně. “The Creatures of Loviatar” nebyl žádný majstrštyk, ale svého času mě to album docela bavilo… dnes už si z něj sice pamatuju jen parádní hitovku “Tuonelan lasten tanssi”, ale matně si vzpomínám, že jsem tu nahrávku v době vydání míval poměrně rád. O to víc jsem byl ovšem zvědavější, jak budou Mirzadeh znít po osmi letech a jestli mě se svou novinkou dokážou opětovně chytnout.

“Desired Mythic Pride” je album v pohodě – nic víc, nic míň. Prostě pohodová melodicky metalová nahrávka, toť vše. A tentokrát bych se už opravdu nebál říct, že jde opravdu jen o melodický metal s trochu ostřejším vokálem (byť ani ten není žádným extrémem), protože po nějakém black metalu takřka nezbylo ani památky. Pokud byste po mně chtěli srovnání s předchůdcem, řekl bych, že “The Creatures of Loviatar” bylo o něco lepší, ale možná ze mě mluví trochu nostalgie… mimoto, osm let je přece jenom dlouhá doba a nijak nezastírám fakt, že během té doby se můj vkus značně proměnil, takže kdyby “Desired Mythic Pride” vyšlo tenkrát a “The Creatures of Loviatar” nyní, možná bych to viděl naopak.

Tak či onak, žvásty o mojí osobě vás už nejspíš trochu nudí, tak se pojďme podívat na jednotlivé písničky na “Desired Mythic Pride”…­ se všemi se sice zatěžovat nebudeme, ale pár jich za zmínku jistě stojí. Hned na ráně je videoklipová “Lost”, kterou si můžete pustit i někde okolo těchto písmenek. I když, je pravda, že ta za tu zmínku stojí především proto, že k ní vzniklo ono video, jinak se totiž nejedná o nějaký velký zázrak a na albu jsou podle mě i silnější kousky. Na druhou stranu, je pravda, že tenhle song vám dá poměrně přesnou představu o tom, jak muzika na “Desired Mythic Pride” vlastně zní, takže jestli byl právě tohle ten důvod, proč se Mirzadeh rozhodli se prezentovat právě s ní, tak je to v pořádku.

Když jsem před chvílí zmínil ty silnější kousky, tak se na ně rovnou vrhněme. Jako vrcholy “Desired Mythic Pride” bych označil především dvojici “Aino” a “Myrkkymieli”, o níž se nestydím prohlásit, že mě dost baví. Jsou zde některé dost solidní nápady, třeba v “Aino” je to ústřední klávesová melodie, která se dost povedla. “Myrkkymieli” mimo jiné potěší pěkně vygradovaným finále. Jako třetí nejlepší bych jmenoval asi “The Forger of Celestial Sphere”, jež mi sice něco strašně připomíná, nicméně vzhledem k tomu, že si prostě nedokážu vybavit, oč se jedná, tak jim to nemůžu dát sežrat. Jinak se ovšem jedná o solidní písničku, v níž se jako v jedné z mála objeví i čistý zpěv (další se ozve například v “The Washed Yards” a je tam možná ještě o chlup povedenější).

Jsou zde ovšem i skladby, které se zas tak nepovedly. Asi nejkřiklavějším případem je čtvrtá “Ukon Vakka”… pokud vám ten název nápadně připomíná jedno album od Korpiklaani, jste skoro na správné adrese. Tedy, ne, že bych snad Mirzadeh opisovali od svých známějších krajanů, spíš jen vycházejí ze stejného zdroje (ten název odkazuje na starý pohanský obřad)… měl jsem spíš na mysli to, že se v “Ukon Vakka” objeví znatelné folkové vlivy, zejména v první půli songu. Víc než na Korpiklaani jsem si ale vzpomněl na Finntroll. Tak jako tak, osobně mě tahle písnička moc nevzala, nicméně je pravda, že i tenhle nejslabší track není žádná sračka a dá se poslouchat bez problémů. Všechen ten zbytek, který jsem nezmínil, jsou pohodové kusy, jež z celku stylově ani kvalitativně nevybočují a poslouchají se dobře.

Jak si tedy “Desired Mythic Pride” stojí? Inu, budu se už poněkolikáté opakovat – nejedná se o žádný opus nebo vyloženou pecku, ale fakt hezky se to poslouchá, baví to a není to ztráta času. Není to nic extrémně trvanlivého, takže nečekejte, že vás Mirzadeh budou bavit třeba třicet poslechů, ale nějaká ta hodinka se v jejich společnosti strávit dá, je to vcelku příjemná společnost a posluchač neodejde zklamán. Pokud se vám líbí finský melodický metal, není jediný důvod, proč bych vám neměl “Desired Mythic Pride” doporučit…