Misþyrming – Algleymi

Misþyrming – Algleymi

Misthyrming - Algleymi

Země: Island
Žánr: black metal
Datum vydání: 24.5.2019
Label: Norma Evangelium Diaboli

Tracklist:
01. Orgia
02. Með svipur á lofti
03. Ísland steingelda krummaskuð
04. Hælið
05. Og er haustið líður undir lok
06. Allt sem eitt sinn blómstraði
07. Alsæla
08. Algleymi

Hrací doba: 46:16

Odkazy:
facebook / bandcamp

Ne mnoho blackmetalových kapel současnosti se může pyšnit absolutně unikátním zvukem. Éterem prolétávají deriváty a kultivary, které jsou sice často kvalitní, ale nic signifikantního je z jednolité masy nevyzdvihává.

Misþyrming, po boku několika ostatních islandských kapel, se z této skupiny jasně vymaňují. Debut „Söngvar elds og óreiðu“ je toho jasným důkazem. Deska, která od začátku do konce zní, jako by byla nahrána v zatuchlé ledovcové jeskyni, paradoxně nenechala téměř nikoho, kdo hoví extrémní muzice, chladným.

Není divu. „Söngvar elds og óreiðu“ bere inherentní norský chlad, protahuje ho pro Island známým neortodoxním hudebnictvím a navrch mu ještě záměrně ubírá pár stupňů. Má to snad téměř všechno – chytře kontrolovaný chaos, střídmě dávkované a dostatečně zatrpklé melodické party, a dokonce i ambientní intermezza, která nepůsobí jako vata. Jeden by řekl, že by Misþyrming neměli dělat pičoviny a na další desce pokračovat v nastoleném, precizně vybroušeném zvuku.

O to více je „Algleymi“ překvapující. Už první vteřiny dávají najevo, že se (minimálně produkčně) na šlépěje „Söngvar elds og óreiðu“ přímo nenavazuje. Zvuk je čistý, čitelný a místy obohacený o nějaký ten synťák. I přesto však člověk nepotřebuje mnoho času k tomu, aby zjistil, že je opravdu v kontaktu s Misþyrming. Úvodní „Orgia“ totiž začíná podobně bezlítostně jako „Söngur heiftar“ z debutu a dává najevo, že všechny pro kapelu zásadní aspekty jsou na místě. Mám na mysli zejména frenetickou vervu, hráčskou agresivitu a v neposlední řadě těžkou profesionalitu.

Jak tedy „Algleymi“ navazuje na aspekty debutu? Stále se na nás valí nelítostná zvuková smršť a skvěle napsané riffy stále protínají atmosférické plochy. Se zmíněnými prvky se zde však zachází ještě více sofistikovaněji a podvratněji. Misþyrming se nebojí přecházet z agresivních nálad do pasáží, které znějí epicky a někdy skoro až „hezky“. Důkazem může být například přelom prostředek druhé „Með svipur á lofti“, kde se track abruptně překlopí z typické islandské agrese do líbivého upbeatového tempa. I tyto party dávají smysl – zejména s ohledem na lyrickou linku desky, která se motá okolo konceptu extáze a zapomnění.

Další vítanou změnou je rozšíření rytmického spektra. Různorodost „Algleymi“ se profiluje zejména pomocí třech po sobě jdoucích skladeb uprostřed desky. „Ísland, steingelda krummaskuð“, která snad každého snadno namotá už napoprvé, si to kupředu drtí středním, typicky finským tempem. Houpavá mezihra „Hælið“ představí kapelu v tradičnějším, až skoro pohanském muzikálním pojetí. Následující „Og er haustið líður undir lok“ je poté vystavěna na rockově znějící lince. Všechny skladby přitom osobitě fungují, ženou nahrávku kupředu, a i navzdory upozadění blast beatů dokáží desku komunikovat v rámci představeného hudebního kontextu.

Misþyrming

Ke konci desky se Misþyrming opět vracejí do sfér, které známe z předešlé desky. Smršť bicích dokresluje hučivý zvuk kytar, z nichž vyvěrají vysoce posazené vyhrávky. Na finální, podle desky pojmenované desky „Algleymi“ dokonce nastoupí pasáž, která zní jako záměrný odkaz na předposlední skladbu z debutu. V závěru proto novinka zní, jako by si Misþyrming svůj zvukový odklon uvědomovali, a proto se snaží svůj zajetý hudební charakter připomínat integrací předešle odzkoušených hráčských aspektů. A že se jim to kurva daří.

I přestože je „Algleymi“ kvalitní deska, nebyl bych moc překvapen, kdybych viděl hodně příznivců předešlé tvorby, kteří se do ní nebudou moci jen tak dostat. Každému bych však určitě doporučil, aby se o pořádný ponor alespoň pokusil. Přijde mi, že zkušenost poslechů obou desek do jisté míry reflektují jejich covery. Zatímco na „Söngvar elds og óreiðu“ čumíme do útrob jeskyně, „Algleymi“ nabízí pohled ven. Vše je lidštější, více to dýchá a má to ostřejší kontury. V závěru to o ale moc hezčí není. A přesně proto to funguje.


16 komentářů u „Misþyrming – Algleymi“

  1. Já nevim.. Furt z toho mám takový rozpačitý dojmy… Na můj vkus místy až moc hodné, nekonfliktiní a – v čemž spatřuju asi největší problém – předvídatelné… Což bych do nich po fantastickém debutu nečekal… Jako má to svý momenty, ale podle mě teda vaty značně přibylo.. Nicméně naživo to bude jeba, to zase jako nepochybuju :D

  2. Já to zatím slyšel asi tak čtyřikrát a taky mě to moc nezaujalo. Sem tam slušnej moment, ale celkově si z toho nepamatuju vlastně nic…

  3. Mně se to teda líbí dost a to už mně islandský kapely začaly dost štvát. Je to pravda dosti ” popový ” ve smyslu hitovosti a chytlavosti, ale to neva. Moc prima nahrávka. A ehm, Dantezi… tohle je moc dobře napsaná recenze, ale abruptně a inherentní ? To snad ne, to je slovník zaprděnýho mouly, co v kavárně za dortíkem a vídeňskou kávou popisuje divadelní představení podobný tanečku teplýho Dudova domácího z Big Lebowskiho. Takový slova jen zdržují od čtení, mně osobně připadají v takovýmhle literárním útvaru hloupá a nadnesená. P . S . : Profesionalismus není to samé co profesionalita, zjisti si proč.

    1. Jo, míň interleguánských obratů, víc vulgarismů jak z recky [H]itlera a Metapičizkurvytrona!

    2. Díky za přečtení a feedback. Zaměřím se na to. V práci musím psát tou co možná nejprimitivnější copywriterštinou, tak si to tady asi až moc vynahrazuju.

      P.S. Opraveno.

  4. Pátej poslech a nadšení stoupá. Naprosto epický klávesy bez teplosti, která takovou hru většinou provází. Heroickej řev je vynikající !

  5. Je fakt, že to album s každým poslechem roste, ale čekal jsem teda víc… na mě už moc melodičnosti, ale třeba ta prostřední pasáž – “Hælið” a “Og er haustið líður undir lok” – mě baví. Debut je ale jinde.

  6. Koukám, že v komentářích zde album naráží na poněkud smíšený přístup, tak já to rozetnu: Je to jeba! Neni zač.
    Při prvním poslechu jsem si radostně rozmlátil půl bytu. A to mě ten BM Island už taky pomalu přestával bavit

  7. Je to prostě někde jinde než debut,pro někoho zklamání za mě ok.Kapela se posunula jinam ale materiál je to kvalitní a super poslechovka která se jen tak neohraje tomu celkem věřím+obal to je hodně povedená věc… prostě palec hore a na podzim nějaký klubový koncík

  8. Proč jsou všechny zajímavé koncerty v dřevěné ¨Vopičí¨boudě, nebo na Chmelnici, kde je 90%produkce totálně neposlouchatelné. Na Prahu je to fakt velká bída. V Brně je Melodka, M13 a dalších X klubů s důstojným zázemím a hlavně zvukem. Takové Rock Cafe by bylo určitě zajímavé, nebo když budu skromnější, tak klub Jižák.

    1. když dám dohromady seznam prostor, ve kterých Obscure dělalo akce za poslední třeba rok, tak je to Akropole, Meetfactory, Exit, Futurum, Underdogs a Vopice. První čtyři tenhle koncert prostorově nenaplní ani náhodou a dokážu si představit, že pronájem taky finančně nebude prdel. S Underdogs nevim, jestli maj teď nějakej beef kvůli zrušený Mgle, nicméně mám dojem, že když už, tak tam dávaj přednost všem ostatním promotérům. Vopice zbývá nejspíš, protože je levná, nemá fízlhodinu a zkrátka se tam jde do nejmenšího rizika, když přijde málo lidí.
      Otázka je pak na OP, proč vlastně jsou omezený jen na tyhlety kluby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.