Země: Island Žánr: black metal Datum vydání: 7.2.2015 Label: Terratur Possessions / Fallen Empire Records Tracklist: 01. Söngur heiftar 02. …af þjáningu og þrá 03. Endalokasálmar 04. Frostauðn 05. Er haustið ber að garði 06. Friðþæging blýþungra hjartna 07. Söngur uppljómunar 08. Ég byggði dyr í eyðimörkinni 09. Stjörnuþoka Hrací doba: 43:14 Odkazy: facebook / bandcamp

První pohled (H.):

O tom, že islandská black metalová šla v posledních letech co do věhlasu hodně nahoru, se se mnou snad nikdo moc přít nebude. Ne, že by snad black metal z tohoto odlehlého ostrova nebyl zajímavý i dříve, protože to dle mého názoru dozajista byl, nicméně se mi zdá, že kredit Islanďanů začal hodně stoupat poté, co se rozmohla taková ta vlna moderního chaotického black metalu. Jak se totiž ukazuje, tuhle žánrovou formu na Islandu umějí skutečně výborně, takže není divu, že země sopek a gejzírů brzy začala chrlit nové a vysoce kvalitní smečky jak na běžícím páse. I když… „jak na běžícím páse“ je možná trochu nadsazené, protože technicky vzato těch kapel zas tolik není, protože ta islandská scéna je pořád poměrně malá a uzavřená, nicméně i v tom tkví její kouzlo, ale hlavně – takřka vše, co odsud vzejde, je skutečně zajímavé.

A přesně do téhle sorty zapadají i jistí Misþyrming, kteří letos v únoru vydali debut „Söngvar elds og óreiðu“ a okamžitě s ním vzbudili značný rozruch v příslušných žánrových kruzích – občas mi přijde, že dokonce i větší rozruch než další podobně laděná black metalová zla z Islandu typu Wormlust, Sinmara nebo Carpe noctem. Na druhou stranu, nelze tvrdit, že by to bylo nezaslouženě, jelikož „Söngvar elds og óreiðu“ je – proč to neprozradit hned na začátku – skutečně skvělá deska (ačkoliv nezastírám, že třeba debut Wormlust mi připadá ještě více zničující – to je opravdové veledílo).

Spousta těchto islandských smeček je různě personálně provázána a platí to i o Misþyrming, neboť ani tohle jméno se nevynořilo jen tak ze vzduchoprázdna a v jeho sestavě se objevují již známí uličníci z jiných formací. Jmenovitě se jedná o členy už jmenovaných Carpe noctem, nihilistických 〇 nebo Naðra, kteří se blýskli jedním zajímavým demosnímkem a od jejichž debutu „Allir vegir til glötunar“, jenž vyjde v lednu, toho lze myslím také čekat dost.

Nyní se dostáváme do bodu, kdy bychom si konečně měli začít povídat o samotné podobě „Söngvar elds og óreiðu“. Nicméně, ono už vlastně nepřímo padlo, jak Misþyrming znějí – hrají totiž v obdobném duchu jako výše jmenované formace anebo (chcete-li nějaké další případy) třeba Svartidauði či (abychom nezůstávali jen na tom Islandu) Outre. Nechci ovšem vzbudit dojem, že všechny tyto skupiny znějí totožně, to ne – pouze se jedná o obdobné uchopení black metalu, pro nějž jsou typické takové ty netriviální chaotické kytary a nátlakové vyznění. I v tomto daném rámci se ale od sebe jednotlivé kapely liší a platí to i v případě Misþyrming.

Misþyrming nepatří k těm úplně nejchaotičtějším formacím a v tomhle ohledu jistě existují i o poznání větší extrémisté. Přesto je plné vstřebání „Söngvar elds og óreiðu“ něčím, co si trochu toho času vyžaduje, jelikož se jedná o nahrávku, která všechny své trumfy nevykládá na stůl hned v prvním kole. Misþyrming však nebodují jen životností, ale třeba (ačkoliv to spolu souvisí) i množstvím zajímavých kytarových vyhrávek a melodií (přičemž je nutno zdůraznit, že jejich hudbu stále nelze označit jako melodickou), které jsou někdy velmi výrazné a vystupují do popředí, jindy ale naopak zapuštěné v celku a jen se prolétají skrze zvukovou stěnu. Nehledě na to, že mnohdy je tam těch linek přes sebe naskládaných i víc, tudíž lze takříkajíc objevovat.

Nad tím vším Misþyrming dokážou postavit i temné atmosférické instrumentálky jako „Frostauðn“ a „Stjörnuþoka“ či čitelnější a jakoby „odpočinkovější“ kytarové kusy typu „Er haustið ber að garði“ či „Söngur uppljómunar“. Nicméně i ty dravější black metalové věci dokáže kapela protkat spoustou výtečných nápadů a skvělých momentů, ať už jde třeba o zmiňované výrazné melodie v „Endalokasálmar“ a „Friðþæging blýþungra hjartna“ anebo několik excelentních rytmických pasáží jako kupříkladu v úvodu „Ég byggði dyr í eyðimörkinni“. Zároveň se asi sluší zmínit, že se Misþyrming pustili do té trochu náročnější písňové formy bez předem dané struktury střídání slok a refrénů, což „Söngvar elds og óreiðu“ na jednu stranu ještě přidává na nepřehlednosti, ale na druhou přidává i na zajímavosti, protože tím víc je tam toho k odhalování. Stručněji řečeno – neustále je co poslouchat (vím, zní to jako klišé, ale fakt to tak je) a to v součtu s vysokou skladatelskou potencí dělá z tohoto počinu dost lahůdkovou záležitost.

---

Druhý pohled (Atreides):

Island je pro mě v jistém ohledu stále těžko uchopitelnou zemí. Na 300 000 obyvatel tam najdete tolik zatraceně dobrých interpretů, že kdyby to takhle fungovalo všude jinde na zeměkouli, lidstvo by nejspíš nemělo nic lepšího na práci, než chrlit desky a vařit pivo s příchutí velrybích varlat. A co víc, na každých 300 000 obyvatel by vás jednou do roka atakovala jedna zbrusu nová black metalová smečka, z jejíhož debutu si nejspíš sednete na prdel. A jsem upřímně rád, že tenhle stav zatím panuje poslední roky jen na Islandu, protože jinak by můj „must listen to“ seznam nejspíš explodoval.

Považte sami – tři roky zpátky tuhle zatím neutuchající vlnu černého kovu nastartovali Svartidauði s vynikající deskou „Flesh Cathedral“. Předloni to byli Wormlust, loňský rok nás počastovali skvělým debutem okultisté ze Sinmara. Letos se chopili slova Misþyrming a představili nám svůj opus „Söngvar elds og óreiðu“. A už jen název značí přístup, kterým se řadí po bok výše jmenovaných. Ono to na Islandu snad ani nejde jinak, když jeho nitro je čirý oheň, vulkanické peklo, které se na povrchu střetává se zemí sevřenou mrazivou krustou. Plodem věčného souboje nesmiřitelných živlů tentokrát není nic menšího než právě „Písně ohně a chaosu“.

A že chaos je to řádný. Autorské duo Dagur–Helgi buduje zvukovou stěnu z košatých, těžko předvídatelných riffů, pálí salvy kulometných bicích a o posluchače utírá zablácené podrážky. Ten je pro ně mrzkou lůzou, rakovinným polypem na řiti lidstva, který je potřeba zašlapat, zlomit, ohoblovat až na kost a vybít si na něm nezvladatelné návaly hněvu. Naturální produkce deformuje těch několik málo melodických linek stejně jako nečistá, zatímco vrstvená disharmonie vytváří hypnotické prostředí, v němž se není těžké ztratit. Chaotický, okultní black metal stojí někde na pomezí mezi syrovou agresí a technickou precizností, což z „Söngvar elds og óreiðu“ dělá nahrávku těžko uchopitelnou, nelidskou, podepřenou hutnou atmosférou. Ostatně, už samotný název kapely (dal by se přeložit jako „ubližování” či „týrání”) předznamenává, že hudba Misþyrming nebude k člověku příjemná, natož přívětivá.

Rukopis se jasně hlásí k Islandu, především obecnou charakteristikou, přičemž tu a tam lze zaznamenat vliv předcházejících kapel (což platí zejména o Svartidauði), postřehnout lze ale i ovlivnění francouzským black metalem. Nečekejte však žádnou vykrádačku, neb jde o muziku svébytnou, kompaktní a jasně rozpoznatelnou. Sevřenou neproniknutelným prstencem ledu, v němž se nachází skutečný očistec, nejhorší představy lidské mysli a esence perverznosti, zakopanou hluboko v undergroundu. Snad jen, kdyby mrazivý krov nebyl tu a tam tříštěn zbytečnými prolukami, jako je „Frostauðn“ (která, coby ambientní intermezzo, není vůbec špatná, ale mezi ostatní nezapadá), případně kdyby intenzita spalujícího žáru během poslechu tolik nekolísala, byl bych spokojen ještě více, ale jinak nemám, co bych „Söngvar elds og óreiðu“ vytkl. Misþyrming stvořili výbornou nahrávku, která se jen tak neoposlouchá, což je na debut mnohem víc, než bych si mohl přát. Osobně mě tak zajímá, jakým směrem se vydá další materiál, a která kapela z Islandu nás potěší příští rok.

---

Třetí pohled (Onotius):

Občas se stane, že se zčistajasna objeví kapela, jež disponuje neobvykle vybroušeným debutem, který si v ničem nezadá s žánrovými pardály brázdícími scénu roky. Fascinující je ovšem, když se něco takového ještě párkrát zopakuje, a to pokud možno ve státě s nějakými 300 000 obyvateli. Black metal zkrátka na Islandu zažívá rozkvět a debutové desky Svartidauði, Sinmara, Wormlust a nyní právě Misþyrming jsou toho více než zářným důkazem.

V porovnání ostatními krajany působí Misþyrming místy chaotičtěji, nespoutaněji, avšak stále se značným důrazem na sugestivní temnou zvukomalbu. Kapela nepotřebuje sáhodlouhé kompozice k tomu, aby jejich hudba dovedla být velkolepou, drtící a hypnotickou. Skladby jen třikrát překročí hranici pěti minut, a přesto tím není nikterak nabourávána jejich monumentálnost a epičnost. O nějakém rychlém oposlouchání nemůže být rozhodně ani řeč, ba naopak, díky oné osobité autentické atmosféře je neustále na albu co objevovat. Na pozadí syrového zvuku evokujícího noise i ambient se zde odehrává jakási srážka Celeste s Deathspell Omega. A rozhodně to stojí za to.

„Söngvar elds og óreiðu“ je deska homogenní, a přesto zároveň velmi různorodá. Na jednu stranu jsou zde kousky, jež mají potenciál zaujmout hned napoprvé, jako například celkem melodická „Söngur uppljómunar“, jindy se jedná o mohutné syrové monolity typu „Ég byggði dyr í eyðimörkinni“, které dostanou tvar až při několikátém poslechu. Je zde i takřka post-metalově atmosferickým závěrem opatřena jednohubka „Er haustið ber að garði“ či ambientní mezihra „Frostauðn“ a závěr „Stjörnuþoka“. Deska však drží posluchačovu pozornost takřka neustále a je velmi vyrovnaná, i když je zde vypozorovantelná jistá komfortní zóna kapely, z níž zatím hudebníci nevstupují. Mysím, že až ji jednou poruší a přelezou nějakým trochu překvapivým aspektem, mohli by posluchači příště už jen marně hledat své brady na zemi.

Nicméně jako celek je „Söngvar elds og óreiðu“ silným počinem, u něhož těžko uvěřit, že se jedná o debut. Jistě nějaký ten drobný symptom v podobě lehké předvídatelnosti se dostavuje, avšak v porovnání s tím, co většinou člověk dostává do rukou jako první počin konkurence – to je nebe a dudy. Tohle snese srovnání i s kapelami, kterým se lidé už léta klaní, a jsem zatraceně zvědav, co si na nás přichystají příště.

---