Morbid Angel - Kingdoms Disdained

Morbid Angel – Kingdoms Disdained

Morbid Angel - Kingdoms Disdained

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 1.12.2017
Label: Silver Lining Music

Tracklist:
01. Piles of Little Arms
02. D.E.A.D.
03. Garden of Disdain
04. The Righteous Voice
05. Architect and Iconoclast
06. Paradigms Warped
07. The Pillars Crumbling
08. For No Master
09. Declaring New Law (Secret Hell)
10. From the Hand of Kings
11. The Fall of Idols

Hrací doba: 47:43

Odkazy:
web / facebook / bandcamp 1 / bandcamp 2

Když se řekne death metal, vybaví se vám zřejmě několik jmen, ale vsadím se, že mezi nimi nebude chybět ani Morbid Angel. Tento stavební kámen floridského death metalu patří k nesporným legendám svého žánru, ale i metalu jako takového. Kdo jiný by měl být považován za legendu než kapela, která svou činností a inovacemi pomohla přivést na svět další a k tomu tak rozvětvený subžánr, jakým je právě death metal.

Diskografie skupiny není bezchybná a pro ten největší vroubek nemusíme ani tak hluboko do minulosti. Stačí zavzpomínat na poslední, nechvalně proslulou řadovku, „Illud divinum insanus“. Je tomu už sedm let, a přesto věřím, že ji mnoho pravověrných deathmetalistů stále nemůže přijít na jméno. Netrvalo dlouho a v žebříčcích o největší metalovou zradu začala statně sekundovat albům jako „St. Anger“ nebo „The Unspoken King“. Vyjma tohoto opusu čítá katalog Morbid Angel kvalitní materiál, tedy snad ještě s výjimkou bezzubého „Heretic“ z roku 2003. To na druhou stranu znamená, že Morbid Angel už čtrnáct let nevydali dobrý materiál. A to je docela dlouhá chvíle. Změnit to má snad novinka začínající dle tradiční abecední posloupnosti tentokrát od písmene K, tedy „Kingdoms Disdained“.

Pozice „Kingdoms Disdained“ tak není zrovna záviděníhodná. Osmá řadová deska má co napravovat a především pak opět přesvědčit všechny ty, kteří nad tímto padlým andělem již zlomili hůl. Po posledním nezdaru kapelu opustili David Vincent a poprvé také bicman Pete Sandoval. Zakladatel a pamětník zlatých časů Trey Azagthoth zůstal sám. Ne však na dlouho. Pro návrat získal zpět basáka a zpěváka Stevea Tuckera, který s Morbid Angel už dříve natočil tři placky, a stále poměrně nedávno se připojili také novicové: kytarista Dan Vadim Von a bubeník Scott Fuller. Z těchto všech důvodů lze „Kingdoms Disdained“ zařadit mezi nejočekávanější alba roku 2017.

Jakkoliv byl na „Kingdoms Disdained“ vyvíjen tlak a nastraženo tisíce uší, jedno se musí přiznat. Na celé to vysoké očekávání se také dá nahlídnout z toho pohledu, že vlastně stačilo složit cokoliv dostatečně vzdálené stylu „Illud divinum insanus“ a je napůl vyhráno. A asi jen málokdo pochybuje, že by pánové Azagthoth a Tucker nedokázali nahrát přinejmenším průměrné deathmetalové album. Dokážou a novinka to jasně ukazuje. „Kingdoms Disdained“ obsahuje několik podařených skladeb, několik docela průměrných, nějakou tu výplň, ale vzato kolem a kolem ve výsledku působí jako přílišná sázka na jistotu.

Asi největší potěšení představuje navrátilec Steve Tucker, který zní stejně démonicky jako kdysi, ale jeho basa jako by neexistovala. Upozaděná vzadu (přestože párkrát vyrazí kupředu a je zdaleka nejhlasitější) kazí jinak vcelku slušnou produkční práci. Ta je pořádně hutná, zlověstná a možná proto se v ní občas nástroje poněkud topí. Bicí jsou nejvýraznější a představují klasickou řezanici, kdy se to blastbeaty jenom hemží. Fuller uspokojivě nahradil Sandovala, nebo možná lépe řečeno: podařilo se mu ho dobře napodobit. Slabší stránkou je paradoxně sám Azagthoth, jehož pověstné riffování tu nedostálo zadostiučinění. Povětšinou drhne vrchní strunu v chugga chugga stylu, sem tam zasóluje, zaskřípá, ale oněch psychedelických či chcete-li prostě divných riffů se tu nedočkáte. Rozhodně ne v takové míře, jak bych býval očekával. I z tohoto důvodu se písně poněkud slévají do sebe.

Morbid Angel

Morbid Angel mají specifický styl, jenž je lehce rozeznatelný, a setkat se s ním můžete už v prvních tónech otvíráku „Piles of Little Arms“. Dramatická až nepřátelská atmosféra tu funguje od začátku a úvodní skladba, stejně jako několik následujících, patří k tomu nejlepšímu z nového materiálu. Dobré pasáže obsahuje i dětinsky pojmenovaná „D.E.A.D“ či zemitější „Garden of Disdain“. Tvrdost vítězí nade vším ostatním a na nějaké kudrlinky a už vůbec ne experimenty tu není prostor. Nečekejte tedy, že by se styl skupiny někam posouval. Naopak se tu kapela vrací zhruba do období „Gateways to Annihilation“ a v pomalejších věcech k „Domination“.

Mezi tyto plíživé kusy patří třeba „Paradigms Warped“, opravdu tvrdá věc, jejíž táhlost však začíná trochu nudit. Vlastně po této skladbě je vůbec taková horší pasáž způsobená průměrnou „The Pillars Crumbling“ a singlovkou „For No Master“, u níž mě baví až slušná nakládačka ke konci. Nejhorším příspěvkem je pak následující „Declaring New Law (Secret Hell)“. Být tenhle taneční kousek opatřen industrialovým zvukem, mohl zapadnout i na studiového předchůdce „Kingdoms Disdained“. Na několikátý poslech se mi ale začala nějakým zvráceným způsobem zamlouvat, přesto mi ke zbytku desky nesedí. Poslední „The Fall of Idols“ patří zase k povedeným zářezům, takže „Kingdoms Disdained“ končí přeci jenom dobrou notou. Závěrečný pocit je však docela vlažný.

I když se zde nachází několik vyloženě dobrých písní, album jako celek trpí tím, jak je strašně předvídatelné. Jestli máte klasický styl Morbid Angel najetý, nic vás tu už nepřekvapí. „Kingdoms Disdained“ vnímám jako počin, díky němuž se kapela vrátila na správnou trať, ale nic víc. Spousta fanoušků asi bude spokojena, že jejich oblíbenci znějí zase jako dřív, ale svým obsahem je to na poměry Morbid Angel průměr. Dvě předchozí studiovky byly překonány, na „Gateways to Annihilation“ už kousíček chybí. Prostě solidní deathmetalová deska, která bohužel časem asi doplatí na svou usedlost a propadne se do neznáma… na rozdíl od „Illud divinum insanus“, hehe.


4 komentáře u „Morbid Angel – Kingdoms Disdained“

  1. Tady není co dodat. Deska neurazí, ale žádná sláva teda. Mě osobně přijde dokonce slabší než “Heretic”. Doufal jsem, že by se Trey mohl občas odvázat, ale tady se šetří i na sólech. Řeči nejen fanoušků, ale i recenzentů jak se jedná o nejlepší letošní death metal jsou úplně mimo, z toho smrdí strašná zaslepenost.

  2. Také musím obecně souhlasit. Občas si to rád poslechnu, ale žádný DM skvost se nekoná. Já teda mám i s odstupem docela v oblibě předchozí “Illud…”, mně takový experiment docela sedl a zároveň si myslím, že ty death metalové skladby na “Illud…” byly možná lepší, než dost skladeb na “Kingdoms…”

    Na druhou stranu třeba zrovna kritizovaná “Declaring New Law” mě baví hodně, skvělý je otvírák nebo “Architect and Iconoclast”. Zároveň ale třeba dvojka “D.E.A.D.” je vyloženě debilní.

    1. Mně “Illud…” taky časem docela sedlo a klidně si ho občas dám. Už teď vím, že se k němu budu vracet častěji než ke “Kingdoms Disdained”.

      Při psaní recenze jsem ho schválně nasadil a třeba u “Radikult” se bavím jako u ničeho z novinky. Je to příjemný zpestření. Naopak ty ryze deathový věci tam moc nemusím.

  3. Vzhledem k tomu, že mě MA – kromě Domination kdysi – nikdy zvlášť nebrali, tohle považuju za hodně slušný album. Ta zlověstnost tam je. Declaring New Law je song, jakej jsem leta hledal. Monotónní brutalita! Naživo u něj bude docházet k vraždám, to je jistý.
    A Tucker chrčí suprově, tak bych jim odpustil i ten infantilní obal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.