Mortiis - The Great Deceiver

Mortiis – The Great Deceiver

Mortiis - The Great Deceiver

Země: Norsko
Žánr: industrial rock
Datum vydání: 4.3.2016
Label: Omnipresence

Tracklist:
01. The Great Leap
02. The Ugly Truth
03. Doppelganger
04. Demons Are Back
05. Hard to Believe
06. Bleed Like You
07. Road to Ruin
08. Scalding the Burnt
09. The Shining Lamp of God
10. Sins of Mine
11. Feed the Greed
12. Too Little Too Late

Hrací doba: 56:42

Odkazy:
web / facebook / twitter

Mortiis rozhodně patří k té sortě muzikantů, u nichž si nejde stěžovat na to, že by po celou svou kariéru drhnuli to samé dokola, že by vymysleli jen jednu písničku a zbytek už byl její kopírka, jako to kolikrát dělají jiní střelci. Naopak, tenhle norský troll (a tím myslím tohohle trolla, nikoliv tohohle trolla) si v průběhu let prošel hned několika razantními změnami stylu.

90. léta, zpětně označovaná jako první éra, se nesla v ambientním duchu a přesně tohle období je v Mortiisově tvorbě moje nejoblíbenější. Je fakt, že s výjimkou „The Stargate“, které přišlo s bohatším nástrojovým obsazením a opustilo dvouskladbový koncept, jsou si ta alba podobná jak vejce vejci, ale ta atmosféra je dodnes parádní, a když jsem si ony nahrávky nedávno kvůli téhle recenzi po delším čase opět připomínal, vážně jsem si jejich poslech užil.

Ve své druhé éře pak Mortiis zamířil do synthpopu řízlého darkwave, výsledkem čehož byla deska „The Smell of Rain“ – opětovně výtečná, se spoustou skvělých hitů. I tenhle počin dle mého skromného názoru zkoušku časem přežil, i dnes má co říct a člověk se u něj baví. Popravdě řečeno mi přijde docela škoda, že Mortiis nakonec vydal jen jedno takové album, protože víc věcí v tomhle stylu – a samozřejmě i téhle kvalitě – bych si já osobně tedy líbit nechal.

Trochu problém mám ovšem s érou číslo tři, v níž troll skočil do industriálního rocku – ten problém tkví v tom, že ambientní Mortiis i synthpopový Mortiis mi byli mnohem blíže než industriální Mortiis. Jistě, i toto období přineslo několik solidních hitovek, ale třeba „The Grudge“ z roku 2004, tedy první počin v tomhle duchu, mi přijde zbytečně přeceňovaný, a když už něco z téhle éry, tak radši sáhnu po „Perfectly Defect“, které vyšlo v roce 2010 jako bezplatný download, kde se přece jen nacházely dle mého názoru zajímavější tracky.

Po vydání „Perfectly Defect“ se však Håvard Ellefsen – jak se Mortiis jmenuje občanským jménem – a jeho kapela odmlčeli. Poslední roky troll své fanoušky zásoboval leda tak fotkami na Facebooku, ale žádné koncerty natožpak nahrávky se nekonaly. Bylo to až v někdy v půlce loňského roku, kdy se konečně začaly lámat ledy a vydání novinky „The Great Deceiver“ se začalo blížit. A jak její obal, tak i obaly singlů napovídaly, že se Mortiis bude chtít vydat do dalšího období své kariéry – pozorným fanouškům totiž neuniklo malinké „Era 0“ pod logem skupiny.

Bohužel však musím říct, že označovat „The Great Deceiver“ jako novou éru je ze strany Mortiise skoro až klamavá reklama. Nečekejte žádnou, ale vůbec žádnou změnu oproti „The Grudge“ a „Perfectly Defect“Mortiis a jeho parta stále jedou na industriálně rockové vlně jako posledně a předposledně. Ale to není žádné velké překvapení, které by přišlo s prvním poslechem „The Great Deceiver“, ono si stačilo pustit libovolný ze dvou dříve vypuštěných singlů „Doppelganger“„The Shining Lamp of God“, jejichž sound jasně křičel, že tentokrát na žádné žánrové veletoče nedojde…

Může to znít jako to největší klišé, ale opravdu se mi chce prohlásit, že pokud se vám „The Grudge“ a „Perfectly Defect“ zamlouvalo, jistě se vám bude líbit i „The Great Deceiver“, a pokud naopak máte s industriálním Mortiisem podobný problém jako já, pak novinka nemá šanci na tomto názoru změnit zhola nic. Já vím, že je tohle jedna z nejobehranějších berliček v recenzích, ale vzhledem k tomu, jak „The Great Deceiver“ zní, to jednoduše do puntíku platí.

Ačkoliv jsem už nejednou prohlásil, že mám s industriálně rockovým Mortiisem trochu problém, rozhodně jsem to nemyslel tak, že by to byla nějaká sračka. Když totiž pominu, že ta starší tvorba je působivější, tak i ta Ellefsenova současná podoba jde vlastně v pohodě poslouchat. Zejména tehdy, kdy troll na posluchače vybalí chytlavé hity, na jejichž energii to prostě utáhne, a tudíž i zabaví. Hned první na ráně jsou v tomto ohledu oba singly „Doppelganger“ a „The Shining Lamp of God“, které byly zvoleny velice vhodně – jejich refrény člověku utkví v hlavě a hned od prvního poslechu to šlape přímo ďábelsky. Nejsou ovšem jediné, protože do takové sorty by šly jistě zařadit i šlapavá „Demons Are Back“, závěrečná „Too Little Too Late“ s jedním cool motivem nebo „Feed the Greed“ s výbušným refrénem… a nakonec i úvodní „The Great Leap“ se dá, byť není žádným velkým zázrakem, ale urve to na nabuzeném tempu a na razanci, s níž hned na začátku na posluchače vletí.

Mortiis

Trochu horší je však to, že se na „The Great Deceiver“ nachází i několik tracků, které jsou… no, nechoďme kolem horké kaše, jsou to prostě regulérní odrhovačky. A tím mám na mysli především otravnou „The Ugly Truth“ (ten její riff je fakt tak tupý, až to mlátí dveřma, sorry) nebo halekačka „Scalding the Burnt“. Tak napůl pak fungují i pokusy o osvěžení desky. Zatímco potemnělá „Road to Ruin“ je v pohodě, takovou „Hard to Believe“ už spíš jen přečkávám a „Sins of Mine“ pak férově nudí.

Z toho, co jsem až doposud napovídal, že vám asi jasné, že z „The Great Deceiver“ rozhodně nejsem odvařený. Poslechnout se to dá, ale onu nadčasovost, jakou staré ambientní desky nepostrádají, už Mortiis ztratil – vyměnil ji za možnost živého hraní, pro které je současná tvorba dělaná. Nebudeme si nic nalhávat – spíš než ke scéně, z níž Mortiis vzešel (přece jen nezapomínejme, že hrával v Emperor!), má dnes blíž k testosteronovému electro rock/metalu ze Severní Ameriky. Spíš než příznivcům desek „Ånden som gjorde opprør“, „Født til å herske“ a „Keiser av en dimension ukjent“ je „The Great Deceiver“ určeno lidem, kteří slyší na jména jako dejme tomu Powerman 5000, Black Light Burns nebo Emigrate. To nemusí být nutně špatně, určitě se najdou lidi, jimž se to bude líbit víc než ambientní minimalismus nebo synthpopová vzdušnost, ale to už si musíte rozhodnout sami.


5 komentářů u „Mortiis – The Great Deceiver“

  1. k recenzi bych možná podotknul jednu důležitou věc – The Great Deceiver není “nové” album, ale nahráno bylo už před nějakou dobou a práce na něm byly zahájeny (ostatně i název byl ohlášen) už hodně let zpátky, někdy krátce po vydání The Grudge. dost to připomíná jiné album, které je taky nahráno dávno, ale zatím ne a ne vyjít – Aria Galactica od The Kovenant. ti se ovšem vyjádřili, že se pohádali s vydavatelskou společností a nemají chuť to vydat vůbec. škoda, uniklé vzorky zní zajímavě :)

    1. Jo, to je pravda, ostatně i o Perfectly Defect se svýho času mluvilo dost dlouho, než to nakonec skutečně vyšo. Asi jsem to neformuloval úplně nejšťastněji. Myslel jsem to tak, že až loni v létě to jakože ofišl oznámil, pak se začaly dávkovat singly a tak…

      Aria Galactica je kapitola sama pro sebe, to už je pomalu jak Chinese Democracy :D Ale tak třeba se to ještě někdy objeví… Taky si všichni mysleli, že Planet Satan už nikdy nevyjde, a nakonec to Mysticum dali…

      1. o Chinese Democracy mi ani nemluv, to byly muka, a ta historie kolem byla pekelná (na požádání můžu nalinkovat OPRAVDU hutný čtení na tohle téma, pokud to bude někoho zajímat) :)

        1. No, mně jsou GnR vcelku ukradený, takže mi to věčný odkládání Chinese Democracy bylo šumák. Ale hodit to sem můžeš, čtení „drbů“ mě naopak baví :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.