Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 30.7.2013 Label: Naturmacht Productions Tracklist: 01. Intro 02. Nameless Here for Evermore 03. Neige de sang 04. Way to End Your Useless Life I 05. Way to End Your Useless Life II 06. Obsèques 07. Quoth the Raven, Nevermore 08. La lanterne des morts Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Naturmacht Productions

Když se tu u nás bavíme o black metalu z Francie, většinou jde o onu unikátní avantgardní větev nebo alespoň o kapely, jež do své tvorby vkládají jakýsi nezaměnitelný francouzský feeling, který je odlišuje od žánrových uskupení z okolních zemí. Vedle toho ovšem ve francouzském podzemí existuje i poměrně početná black metalová scéna, jež se drží čistokrevného black metalového kopyta a páchá nefalšované hudební zlo (myšleno co do obsahu, ne nutně co do kvality, ačkoliv i takové případy samozřejmě jsou a bohužel jich není zas tak málo). A přesně do téhle sorty spadá rovněž projekt s názvem Mortis Mutilati…

Mortis Mutilati je jednočlennou formací, kterou má na svědomí jistý Macabre. Nejedná se o žádného veterána, naopak – jestli dostupné informace nelžou, mělo by mu být 21 let. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že ani Mortis Mutilati není jméno, jež by zas sebou mělo dvacet roků fungování. Založení se datuje do března 2011, ale od té doby se Macabre rozhodně neflákal, jelikož už během tohoto roku stihly vyjít hned tři neřadové počiny, jmenovitě dva demosnímky a rovněž jeden split s brazilskou smečkou Satanic Forest, která už jenom podle názvu jistě hraje sluníčkový melodický metal. V následujícím roce se objevil první řadový počin “Sombre Neurasthénie”, který byl vydán stylově jenom na kazetě a v neskromné limitaci celých 50 kousků…

Když k tomu ovšem připočteme, že se Macabre dále podílí i na několika dalších black metalových skupinách (nemá cenu je jmenovat, beztak by to nikomu neřeklo vůbec nic – všechno jména maximálně lokálního významu), vychází nám z toho, že během těch několika málo let, co je tenhle člověk na scéně aktivní, již stojí za poměrně solidní řádkou různých počinů. Možná je to předsudek, ale když já osobně vidím takovou nadprodukci (ačkoliv nutno uznat, že zde to ještě není tak extrémně šílené, existují zase i mnohem větší borci – kdybychom chtěli zůstat ve Francii, stačí vzpomenout kolegu ze Zarach ‘Baal’ Tharagh, který byl v některých letech schopen vysypat i víc jak dvě desítky nahrávek), okamžitě začínám větřit cosi nekalého a začínám předpokládat, že se to promítne do kvality. Ostatně, jako krásný příklad může opět posloužit zmiňovaný Luc Mertz a jeho Zarach ‘Baal’ Tharagh, jenž stihl od roku 2000 do loňska vystřílet naprosto neskutečných 164 počinů, přičemž snad všechno z toho je totální žumpa.

Samozřejmě netvrdím, že jsem k Mortis Mutilati přistupoval automaticky s tím, že to bude žumpa, přesto nemohu tvrdit, že jsem se poslechu “Nameless Here for Evermore”, jak se jmenuje druhé velké album formace, nemohl dočkat. Nakonec se ovšem ukázalo, že i přes absenci nějaké velké originality se z tohoto počinu z července loňského roku naštěstí vyklubala mnohem příjemnější záležitost, než jsem vůbec doufal.

Jak jsem již naznačil, od Mortis Mutilati určitě neočekávejte nějakou unikátnost, vlastní ksicht nebo snad dokonce snahu o posouvání hranic svého žánru – kdo by šel do poslechu s tímhle očekáváním, docela tvrdě by narazil. Na “Nameless Here for Evermore” se totiž ve své podstatě neurodilo vůbec nic, co byste již v minulosti neměli možnost slyšet jinde – je to takový “prostě black metal”. Ale – a to se autorovi rozhodně musí nechat – i přesto je to vlastně docela zábavná nahrávka, jakkoliv nepřichází s čímkoliv novým, nestrhne vás neprostupnou hypnotickou atmosférou ani na ní technicky vzato nenajdete cokoliv dalšího, co by tento počin a s ním i jméno Mortis Mutilati mělo vytáhnout z davu totálně zaměnitelných undergroundových black metalových projektů. Nicméně i přesto všechno je to dost sympatická a povedená žánrovka.

Základní ingredience je naprosto zřejmá – black metal podzemního ražení. Nejedná se sice o vyložený kanál na hranici poslouchatelnosti, ale i tak bych se nebál hovořit o špinavosti a syrovém soundu. Hned vzápětí je ovšem nutno dodat, že ve skutečnosti je “Nameless Here for Evermore” o poznání melodičtější nahrávka, než byste při takovém popisu čekali. Na první pohled to vyznívá jako klasická black metalová špína, ale když se do toho člověk zaposlouchá podruhé, uvědomí si, že se zde nachází na žánrové poměry dost velké množství melodií a vyhrávek, které jsou – a to je na tom to hlavní – v podstatě ve všech případech povedené. Nechápejte mě ovšem špatně – Mortis Mutilati stále nemá vůbec nic společného s nějakým melodic black metalem. Další věc, jež potěší, je i to, že se nejedná o rubanici bez hlavy a paty a skladby mají ve své podstatě relativně proměnlivou strukturu (nicméně i zde – v rámci svého stylu, do nějakých Unexpect to má hodně daleko).

Přejděme už ovšem k samotným jednotlivým písním. Sice se nedá tvrdit, že by z těch osmi kousků (vlastně šesti regulérních, protože “Intro” je už podle jména jenom intro a poklidná “La lanterne des morts” zase souží jakou outro) byl nějaký vyloženě slabý nebo navíc, přesto bych si dovolil heslovitě vypíchnout jen tři z nich, abychom tu nebyli do zítřka. Klidně tomu můžeme říkat i moje osobní vrcholy, proti tomu nemám nic, ale ať tak či onak, bez váhání bych sem zařadil čtvrtou devítiminutovku “Way to End Your Useless Life I”, jež nevybočuje pouze nejdelší stopáží, ale především naprosto skvělým kytarovým sólem, které zní, jako kdyby se sem zatoulalo z úplně jiného žánru, ale funguje jako výborné ozvláštnění a do kontextu v pohodě pasuje.

Těmi dvěma dalšími kusy, jež bych tu zmínil, jsou “Obsèques” a “Quoth the Raven, Nevermore”, které sice neobsahují takový prvek, který by je odlišoval, tak jako ono sólo odlišuje “Way to End Your Useless Life I”, ale prostě mě tam ty melodie, jimiž je jinak prošpikované celé album, baví o chlup více než třeba v “Neige de sang” či “Way to End Your Useless Life II”.

Ve finále se samozřejmě nejedná o žádný zázrak, to ani v nejmenším netvrdím, přesto je to hodně moc pohodová deska, kterou příznivcům žánru nemám sebemenší problém doporučit. Sám jsem od “Nameless Here for Evermore” nečekal zhola nic, ale výsledek mě překvapil natolik, že nemám problém vytáhnout tak solidní hodnocení, jakým sedm bodů bezesporu je…