Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 13.12.2019 Label: Eisenwald Tracklist: 01. Am Teufelsacker 02. Brimstone Blossoms 03. Cloven Fires 04. She-Water 05. Ambrosia XIX 06. Wetterdistel 07. Coal Black Salt 08. The Devil’s Place 09. Im Kohlensud Hrací doba: 48:49 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Němečtí Mosaic sice v prosinci vydali teprve svou první dlouhohrající desku s názvem „Secret Ambrosian Fire“, ale řekl bych, že šlo o relativně vyhlíženou událost. Nejde totiž o žádnou čerstvě začínající formaci, nýbrž o kapelu, která si v black metalu už nějaký věhlas vydobyla. Na první řadovou nahrávku Mosaic se čekalo dlouho, snad i déle, než by se zdálo vhodné, ale v undergroundových žánrech čas plyne trochu jiným způsobem než u skupin, které si svou tvorbou musí vydělávat; zapálení posluchači okrajových žánrů dokážou být trpěliví a ostatně právě na ně Mosaic zdánlivě míří.

Mosaic je osudovým projektem Martina Falkensteina známého též jako Martin van Valkenstijn či Inkantator Koura, jenž svou stopu zanechal v různých více či méně známých skupinách. Svého času bylo docela slyšet o již nefunkčních Alchemyst, kde byl Inkantator Koura rovněž hlavním tahounem, dále hraje v Ysengrin, působí v koncertních sestavách hned několika Schwadorfových projektů (Empyrium, The Vision Bleak, Sun of the Sleepless) a v neposlední řadě rovněž figuruje v aktuální inkarnaci Nachtmystium, což je dnes kapela, od níž by se měl každý soudný muzikant držet dál. Ale třeba má Falkenstein rád hazard a dobrodružství nebo jednoduše disponuje benevolentnějším náhledem na morálku…

Svoje už ale řekl i samotný projekt Mosaic. V roce 2014 vyšlo povedené EP „Old Man’s Wyntar“, které upoutalo pozornost vícera lidí a třeba mě osobně v době vydání dost bavilo. Poté se ale Mosaic z nějakého důvodu začali vyžívat v miliontých účastech na neřadových nahrávkách / splitech / kompilacích / živácích souvisejících s koncerty Samhain Celebration v Německu. K tomu přihoďte vytíženost samotného Falkensteina také pořadatelskou činností (festival Funkenflug) a nezapomeňte, že čas plyne o mnoho rychleji, než by si asi většina z nás přála… uběhlo x let a slibovaná řadovka pořád nikde. Vydat se ji podařilo až nyní.

Upřímně řečeno, vzhledem k singlu „Cloven Fires“ jsem trochu očekával, že „Secret Ambrosian Fire“ bude větší black metal, ale není tomu tak. Skutečně blackmetalové skladby jsou na desce vlastně v menšině. Budeme-li se ale bavit o těch rychlých a relativně agresivních, zůstává „Cloven Fires“ sama. Kromě ní už něco takového nabídne jen „The Devil’s Place“, ale v jejím případě se jedná o desetiminutovou kompozici, tudíž asi nepřekvapí, že ta nabízí výpravnější strukturu, vývoj a celkově bude o něčem trochu jiném. Nutno ale dodat, že se jí to daří a patří k vrcholům „Secret Ambrosian Fire“. Kromě nich už se black metal výrazněji projevuje pouze v „Brimstone Blossoms“, ale tady už to není tak čistokrevné a černý kov se zde mísí s druhou tváří Mosaic, jež na albu převažuje počtem stop i stopáží.

Touhle druhou tváří Mosaic mám na mysli lásku a sounáležitost k místnímu folklóru a tradicím. Martin van Valkenstijn se sice neuchyluje k opravdovému folku po hudební stránce, přesto tak hudba působí. Písně jako „Am Teufelsacker“, „She-Water“ nebo „Ambrosia XIX“ stojí na šamanské rytmické stránce, umírněných kytarových melodiích a procítěném vokálním přednesu. „Wetterdistel“ a „Im Kohlensud“ částečně také, ale jejich podání je subtilnější, minimalističtější a ambientnější. Recept nabourává jedině melancholická balada „Coal Black Salt“, jíž vládne akustická kytara, díky čemuž má k folku jednoznačně nejblíže.

Víc než na instrumentaci a žánrových škatulkách ale „Secret Ambrosian Fire“ stojí na přírodní atmosféře, jež skrze celé album prostupuje. A to platí nejen pro ty folklorněji laděné písně, ale i pro ty blackmetalové, díky čemuž nahrávka drží pohromadě a dává smysl.

Na druhou stranu, navzdory očividným a vysokým kvalitám i moc hezké autentické atmosféře nepovažuji „Secret Ambrosian Fire“ za nějaké skutečné veledílo. Výsledek se mi líbí a kromě specifické nálady si na něm cením i určitou osobitost, ale nejvyšší stav blaženosti se nedostavil. Přesto poměrně sympatická nahrávka, která mě bavila a která za slyšení stojí.