Země: Itálie Žánr: avantgarde black metal Datum vydání: 2.6.2014 Label: Beyond… Productions Tracklist: 01. Tachyon Oracle 02. An Outermost Resonance 03. Reward for the Blind 04. Stone of Splendor 05. A Red and Black Sacrament 06. The Reader and the Naked Scientist 07. After the Coil 08. Mechanics of Atonement 09. Aghori 10. Dream Brother Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Masterpiece Distribution

Italské trio Mystical Fullmoon na první pohled působí velice zajímavým dojmem. V první řadě je to škatulka avantgardního black metalu, což u mě osobně v podstatě vždy vzbudí pozornost, v druhé řadě to ovšem může být i obal aktuální desky “Chthonian Theogony”, který se mi upřímně líbí. Zároveň se ani není třeba lekat toho, že je novinka teprve druhým albem kapely (tím prvním byl počin s velice stručným názvem “Scoring a Liminal Phase – Ten Strategies for Postmodern Mysticism” z roku 2009), protože i přes nepříliš velký počet dlouhohrajících nosičů jsou Mystical Fullmoon zkušenou formací, jež má na křížku už dvě dekády a v níž hrají samí ostřílení borci. Papírově tedy vše vypadá skvěle, je však otázkou, jak je na tom výsledná realita…

Realita vlastně vypadá úplně v pohodě a o finální podobě “Chthonian Theogony” se nedá tvrdit, že by snad šlo o něco špatného. Toto tvrzení ovšem ani vzdáleně neimplikuje fakt, že by snad šlo o nějakou vysloveně skvělou záležitost, protože něčím takovým muzika Mystical Fullmoon bohužel zase není, ačkoliv ten potenciál pro to by tu byl a z formálního hlediska toho lze Italům vytýkat vlastně jen minimum. Jejich hudba je rozhodně nápaditá… osobně si sice myslím, že o té avantgardnosti by šlo vcelku úspěšně polemizovat, nicméně pokud to budeme chápat jako označení toho, že produkce Mystical Fullmoon není co do žánrového výraziva standardním (symfonickým?) black metalem, pak dejme tomu. Je však nutné zdůraznit, že skutečně avantgardní v pravém smyslu tohoto slova “Chthonian Theogony” moc není (což samozřejmě není automaticky zápor).

Nicméně i když Mystical Fullmoon nejsou opravdu avantgardní, pořád se toho v jejich hudbě děje poměrně dost, přičemž ve většině případů jsou to ingredience docela chutné. Kytary sice nepředvádí nějakou genialitu, rozhodně ale nejde o nudné omílání jednoho riffu pořád dokola a nějaké nápady v tom jsou, v přiměřené míře nechybí ani různé vyhrávky či melodie, tudíž strunná sekce je v pohodě, a to včetně baskytary, která tu a tam taktéž vykoukne. Bicí taktéž nehrají omšelý bum-čvacht rytmus, a ačkoliv zrovna tahle složka nehraje nějakou výraznější roli, nic moc se proti ní namítat nedá. Vokální stránka je docela variabilní a taktéž se nedá mluvit o nějaké velké nudě. K tomu připočtěte ještě docela široký rejstřík kláves, které sice rovněž nejsou hudební orgasmus, ale jinak jsou relativně příjemné a naštěstí mají daleko do nějaké kýčovitosti. Místy se výjimečně ozve i náznak elektroniky, jejíž potenciál však mohl být využit ještě o kousek víc, protože se vážně jedná jen o kratičké vsuvky.

Všimněte si ovšem jedné zajímavé věci – vlastně o každé té složce jsem řekl, že je sice ve své podstatě dobrá, nicméně ve skutečnosti vlastně nepředvádí nic opravdu excelentního. A právě to je ten problém, protože přesně tak ve finále působí i celé “Chthonian Theogony” – je to vlastně dobré, ale v konečném důsledku na něm toho není moc, co by vás opravdu nutilo se k tomu vracet. Mystical Fullmoon vlastně mají všechno k tomu, aby vytvořili rozmanitou desku – z chutných ingrediencí připravili koktejl, v němž nechybí sypačky a rychlé výjezdy, nechybí pomalé temné pasáže, atmosférické vsuvky, epické momenty, melodická sóla, cokoliv, na co si jen vzpomenete, a to vše aniž by to znělo přeplácaně nebo to nedrželo pohromadě… a přesto si toho člověk z “Chthonian Theogony” moc neodnese.

Řečeno jinými slovy, navzdory vší nápaditosti na “Chthonian Theogony” schází víc opravdu výrazných momentů, s nimiž by vás Mystical Fullmoon dokázali chytnout za srdeční sval. Povězme si ovšem alespoň o těch několika, které jsem si tam našel já sám. Jeden se nachází hned ve druhé “(An) Outermost Resonance” v pomalé pasáži (jíž atmosféra rozhodně nechybí), jež začíná v úvodu třetí minuty. V “A Red and Black Sacrament” se zase nacházejí velice zajímavé sbory okolo šesté minuty a kromě nich může tato písnička posloužit ještě jako jeden z příkladů, kdy lze zaslechnout i nějaký ten náznak elektroniky. Výborný je rozjezd “After the Coil”, který se nejprve nese v pomalém nemetalovém duchu, aby se po minutě a půl zvrhl v jednu z nejlepších chvilek na albu, v níž se vytáhly zejména klávesy a rytmika. Kdybych se hodně snažil, jistě bych našel ještě nějakou další pasáž, o níž by šlo říct, že je dobrá… tedy, on by byl vlastně problém najít nějakou, která technicky vzato dobrá není, ale najít takové, které jsou opravdu výrazné a lidově řečeno kulervoucí, to je problém úplně stejný, ne-li větší.

V takové konstelaci pak “Chthonian Theogony” podkopává nohy i jeho vlastní délka, jež se vyšplhala na čistou hodinu hrací doby. To samozřejmě ještě není nějaká totálně vražedná stopáž, ale také to není málo a pro tohle album je to až moc. Na jednu stranu je pochopitelné, že byli Mystical Fullmoon svázáni konceptem, který by za půl hodiny asi rozvést nestihli, ale pro nezaujatého posluchače je to asi příliš. Zvlášť když ještě uvážíme, že Italové nešetřili ani na délkách jednotlivých songů, takže hned čtyři přesáhly hranici sedmi minut a jeden se zastavil jen těsně pod ní.

Na jednu stranu je mi to docela líto, protože na té hudbě je rozhodně cítit, že Mystical Fullmoon mají nějakou vizi, mají nápady, umí hrát a vlastně jsou ve všech ohledech dobří. Jenže na druhou stranu jsem “Chthonian Theogony” věnoval nadstandardní množství času a stále jsem si v tom nedokázal najít onu skrytou genialitu. Netvrdím, že vám se to nemůže povést, klidně můžete být úspěšnější než já, co však mě osobně týká, i s přivřenýma očima (a se všemi tělesnými otvory utěsněnými) nemohu jít výš jak nad slaboučkých 6…