Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.3.2012 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Téras 02. Pale Horse 03. III: Death Dimension Phantasma 04. The Monolith 05. An Externsion of His Arm and Will 06. Bring Out Your Dead 07. Come, Perdition 08. Invoc(H)ate 09. The Dying Flame of Existence 10. Tired Bones [bonus] Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Po roce 2000 byli švédští Naglfar dost na koni a nové desky vydávali v relativně rychlém sledu co dva roky, a to aniž by jakkoliv snižovali kvalitu svých nahrávek, právě naopak, poslední dvě alba “Pariah” a “Harvest” dozajista patřila k tomu nejlepšímu, co kdy pod hlavičkou téhle skupiny vyšlo (což je ale možná malinko sporné tvrzení, jelikož Naglfar podle mého názoru ještě žádný slabší počin nevydali, jedná se až o pozoruhodně vyrovnané věci). Nicméně po vydání “Harvest” se pánové trochu uložili k ledu, dokonce ani koncertní aktivity neprobíhaly, pět let bylo v táboře této švédské stálice v podstatě ticho. O další desce se sice již nějakou dobu hovořilo, ale výsledek – nikde! Jenže tak dlouho se chodí s hrníčkem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak se i ucho nečinnosti Naglfar konečně utrhlo a nová deska s názvem “Teras” již vyšla.

Hned na první poslech je patrná jedna věc, která – nutno zdůraznit – je velice potěšující – i přes znatelné zredukování sestavy a poněkud delší přestávku zůstal zachován charakteristický sound kapely, který měli všichni posluchači Naglfar (mě nevyjímaje) tak v oblibě. Opět tedy máme co dočinění s black metalem, který je příliš melodický na to, aby mohl být zařazen do pravověrného šuplíčku pro ortodoxní, ale příliš málo melodický na to, abychom ho mohli označit jako melodic black metal. Samozřejmě by někdo hned mohl namítnout cosi o nepříliš velkém progresu a já chtě nechtě musím říct, že do jisté míry by ten člověk měl i pravdu, je tu ovšem pár záležitostí, které hrají Naglfar do karet i přes tento mírný handicap.

Zaprvé, o nějak velkém posunu v rámci celé diskografie Naglfar sice mluvit nelze, nicméně stejně tak se jejich produkce nedá nazvat vykrádáním sebe sama, vařením z vody nebo omíláním pořád toho stejného. V tomto případě bych já osobně spíše tvrdil, že kapela se prostě po celou dobu drží ve svých zajetých kolejích, tu a tam je nějaké album plnější agresivnějších songů, támhle je zase víc válů ve středním tempu, ale vždy v rámci daných mezí. Zadruhé, muzika Naglfar má jedno nesporné eso v rukávu – je opravdu skvělá a jen těžko se dá oposlouchat, čili – téhle hudby není nikdy dost (zatím). Hlavně z toho důvodu to kapele prozatím stále ještě funguje – a to se nyní bavíme již o šesté velké desce.

“Téras” zahajuje stejnojmenné intro s poněkud epičtější náladou, což posluchače patřičně navnadí na věci příští. Otvírák “Pale Horse” patří k těm agresivnějším věcem, obzvláště zpočátku a obzvláště v člověku, jenž s Naglfar prozatím nemá žádné zkušenosti, může song vyvolat dojem obyčejné blackovky. Netrvá to však dlouho a vykoukne ona typická švédská melodika, která dá ihned vědět, že jsme doma.

Celkově se dá říct, že je “Teras” (opět) velice vyrovnanou kolekcí a všechny písničky jsou opravdu dobré, zábavné, nemají hluchých míst a bez výjimky obsahují poutavé momenty, přesto bych jako nejpamětihodnější pasáž desky vyzdvihl její střed. “The Monolith” se rozjíždí docela dramaticky a po zbytek svého hracího času se nese ve středním monotónnějším tempu, ale s postupem času dokáže hezky gradovat, což z ní rozhodně dělá dobrou záležitost. Singlová “An Extension of His Arm and Will” zdárně kombinuje všechny pro Naglfar charakteristické ingredience jako výrazná, ale nevtíravá melodika, black metalový odér a obligátní krkavčí křik.

“Bring Out Your Dead” s povedeným textem o morové epidemii patří k nejhitovějším kusům “Teras”. Hned ze začátku se objeví chytlavý riff, poté špetka atmosféry, ještě chytlavější riff a zejména kulervoucí refrén s opakováním fráze v samotném názvu. Poslední skladbou z tohoto výborného prostředku je “Come, Perdition”, kterou bych možná mohl označit jako úplný vrchol “Teras”, kdyby na to přišlo. Song má vlastně úplně všechno, co člověk od pořádné písničky od Naglfar vůbec může chtít – naprosto drtivé pasáže (zkuste to pořádně ohulit na nějaké kvalitnější repro soustavě – bouchá to opravdu mocně, a to nejen v případě “Come, Perdition”, ale i po celou desku… tohle je přesně ten typ alba, za které vás budou sousedi nenávidět (smích)), neustále omílané melodie a trocha té působivější atmosféry navrch. Prostě paráda!

Celkově se dá říct, že se na “Teras” čekat rozhodně vyplatilo, ačkoliv nahrávka ve výsledku nic extra nového do rybníčku, po němž nehtová loď Naglfar pluje, nepřináší. Nicméně jen to, že “Teras” beze zbytku naplňuje vysoký standard této podle mého názoru pohříchu nedoceněné skupiny, je plně dostačující na to, aby se jednalo skvělou nahrávku, kterou stojí za to slyšet.