Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 23.4.2013 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Grey Concrete… Comfort 02. Puryfing Negativity 03. D.M.T. 04. Pessimist 05. An Atavistic Manner 06. Eléctric Equinox Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Ať se nám to líbí nebo ne, hudební scéna je v dnešní době především byznys a platí i to o extrémním metalu, byť to někomu na první pohled může připadat divné, avšak vzhledem k tomu, že peníze jsou až na prvním místě, jak se říká, se takřka všechna vydavatelství ohlížejí především na to, zdali má ta která skupina cosi jako potenciál se prodat, díky čemuž je hudební fanoušek mnohdy svědkem toho, že hudebně bezzubá kapela, jejímž cílem je se co nejvíce zalíbit, dostává přednost před uměleckou kvalitou. Přesto ovšem stále existují firmy, na jejichž vkus se příznivec inteligentní hudební formy může beze strachu spolehnout, jelikož si tyto labely dávají záležet na tom, aby pod jejich značkou vycházely opravdu zajímavé kousky. Dovolím si tvrdit, že obskurní italské vydavatelství Avantgarde Music, jímž vydávaná muzika vpravdě dělá čest jeho jménu, patří právě mezi takové. Samozřejmě nemohu tvrdit, že bych měl nastudované kompletně vše, co se kdy pod jejich značkou objevilo, nicméně takřka vše, co jsem slyšel, bylo vysoce kvalitní. Jejich počiny z poslední doby mám pak zmapované zodpovědně a ve všech případech se také jedná o nahrávky velice dobré, ba v některých případech přímo skvělé. “The Strange Inconvenience” od Nahar toho budiž dalším důkazem…

Nahar jsou na scéně již nějaký ten rok (ačkoliv přehnanou aktivitu ve svém raném období opravdu nevyvíjeli) a “The Strange Inconvenience” je jejich druhým dlouhohrajícím opusem, přesto jsem se k jejich jménu dostal právě až nyní, musím ovšem říct, že tohoto setkání rozhodně není třeba litovat, spíše naopak, neboť “The Strange Inconvenience” je deska přinejmenším výborná. Nahar se sice pohybují v takových hudebních mantinelech, že se nedá tvrdit, že by svou muzikou překračovali hranice black metalového žánru, přesto bych si ani náhodou nedovolil prohlásit, že se jedná o hudbu uzavřenou v rámci pevně dané ulity. Z “The Strange Inconvenience” totiž jednoznačně dýchá otevřená mysl, což se – zjevně – nijak nevylučuje s užitím čistě black metalového výraziva.

V překladu to znamená, že Nahar stvořili tři čtvrtě hodiny trvající koláž, v níž se organicky střídají poklidnější, s trochou nadsázky možná až progresivnější momenty s výbuchy agrese a vším mezi tím, aniž by jakákoliv z těchto poloh postrádala inteligenci nebo atmosféru. Tempo i nálady se na vahách přelévají z jedné strany na druhou i v rámci samotných kompozic, jež jsou až na dvě výjimky delšího rázu, díky čemuž mají Nahar pro postupné budování svého sdělení dostatek prostoru. Řekneme-li to jednodušeji… přestože by se to podle poměrně mdlého obalu nemuselo na první pohled zdát, samotná hudební náplň “The Strange Inconvenience” je velice pestrá, záživná a v mnohých momentech i zcela jistě sugestivní…

Přestože následující věty budou znít jako to nejobehranější klišé, jaké může recenzent napsat, a sám jsem si vědom, že ho možná používám až nezvykle často, avšak v případě “The Strange Inconvenience” lze jen těžko jmenovat nějaké jednoznačné vrcholy. Možná to bude tím, že jsem v tomto ohledu trochu ze staré školy a stále naivně lpím na tom, že hudebním dílem je celá deska a přesně tak je také nutné ji vnímat, ale s polichocením musím říct, že jsou to právě počiny jako “The Strange Inconvenience”, které mi potvrzují, že tato teze nemusí být zas až tak od věci, protože právě jako celek tato nahrávka dle mého skromného názoru funguje nejlépe. Přesto bych si možná dovolil tvrdit, že čím delší kompozice, tím uhrančivěji s nimi Nahar pracují, což by dle všeho jasně ukazovalo na dvojici “Pessimist” a “An Atavistic Manner”, jenže tím rozhodně nechci naznačovat, že by třeba takové outro “Eléctric Equinox” nemělo co do sebe, protože rozhodně má, a to hodně. Alespoň vidíte, jak je “The Strange Inconvenience” silná záležitost jako celek…

Jak jsem si již dovolil zmínit, jedná se o mé vůbec první setkání s tvorbou Nahar, přesto mě tato francouzská dvojice dokázala bez sebemenších problémů přesvědčit, že produkuje muziku, s níž se nějaký čas rozhodně vyplatí strávit. Mnohdy říkám v recenzích říkám, že to které album není špatné, ale že se k němu už asi nebudu vracet, avšak u “The Strange Inconvenience” je tomu přesně naopak, jelikož jsem zela vážně přesvědčen, že si tato deska do mého přehrávače v budoucnu cestu jistojistě najde. Máte-li v oblibě inteligentní black metal s velmi podmanivou atmosférou, rozhodně stejný postup doporučuji i vám!