Země: Česká republika Žánr: melodic death / thrash metal Datum vydání: 13.3.2012 Label: selfrelease Tracklist: 01. Worldwide Screaming 02. Heart and Mind 03. Equal 04. The Vision of Apocalypse 05. Room 101 06. Sons of God 07. Get Stars Back 08. Nahum (We’ll Crush Our Enemies) 09. Feel the End Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Nahum

Jak už jsem se mnohokrát přesvědčil, česká scéna umí fanouškovi tvrdé muziky nabídnout skutečné potěšení. Stejně tak je v jejím lůně k nalezení nespočet značně otřesných uskupení a pak babo raď – kdo má čuchat, jestli drží v ruce album nadaných muzikantů nebo totálních diletantů. V případě ostravských Nahum však několik indicií naznačovalo, že by se mohlo jednat o další z ne až tak početné skupinky vyvolených, kteří dovedou svoji tvorbou skutečně zaujmout. Po několika týdnech, co jsem debut “The Gates Are Open” proháněl svými sluchovody, musím uznat, že to věru není špatné. To by však bylo dost zkratkovité, takže se v tom trochu pošťouráme…

Jak už zde padlo, “The Gates Are Open” je první plnohodnotné album, které nese logo Nahum. Kapela samotná ale svoji káru táhne už od roku 2004, takže nejde o žádné nováčky a na jejich muzice je to jasně poznat. Na ploše devíti skladeb a šestatřiceti minut je totiž k nalezení pořádná nálož obstojných až velmi dobrých riffů, které jsou k sobě poskladány tak zkušeně, že to prostě funguje. Skladby jsou poměrně nápadité, mají strukturu a nepůsobí, jako by někdo akorát naházel pár riffů a ostatních partů na hromadu a dal tomu jméno. Sice nemůžu tvrdit, že by se jednalo o nějak výjimečně strhující materiál, který by po technické stránce dělal z prog metalistů polovzdělané amatéry, ale poslouchá se to dobře, nenudí to a i hráčské výkony jsou dost slušné. Posluchač má tedy co dočinění se zdařilým materiálem, který je jasnou odpovědí na otázku, jestli spolu muzikanti vůbec něco odehráli, než se vrhli do studia. Bohužel, jak je většina desky kompozičně solidní a místy je to vážně skvělé, ani Nahum si zcela neodpustili neřest, která bývá určujícím znakem mladých a skladatelsky nezkušených kapel (čest výjimkám). Mluvím tu o občasném opakovaní motivů bez jakéhokoli zpestření. Sice se to neděje moc často, ale když už na to dojde, je to pěkně otravné a ruší to jinak dobrý dojem. A štve mě to o to víc, když jen o pár taktů dál najednou slyším, jak se to má dělat, takže je jasné, že to pánové umí a ne že ne.

Dalším oříškem je zvuk. Na “The Gates Are Open” se povedlo mimořádně zdařile vyvážit všechny nástroje, všechno je skvěle slyšet a dokonce i baskytara, kterou si na většině nahrávek div nemusím domýšlet, je zde dostatečně na očích, respektive uších. Pravda, bicí jsou možná trochu utlumené, ale to je dozajista záměr, jehož výsledek mi rozhodně vrásky nedělá. Jenže právě s ohledem na tak dobře vyvážené stopy jednotlivých nástrojů mě vážně zaráží, proč zní album tak suše, sterilně a stran zvuku postrádá výraznější dynamiku. Je to vážně škoda, protože být zvuk na opravdu profesionální úrovni, dost možná se tu bavíme o něčem jiném. Hudba samotná se totiž i takhle může chlubit pasážemi s vynikající atmosférou a já se mohu jen domýšlet, jak skvěle by to mohlo znít, kdyby…

Tak mě napadá, že jsem vlastně neznavším čtenářům vlastně ještě ani nenaznačil, co to Nahum vlastně hrají, když už to tedy není špatné. Informační materiály kapely hovoří o death/thrashi, metal-archives dodávají slovíčko melodic a vlastní názor s tím musí ve větší míře souhlasit. Proč ne zcela? No, popravdě ani nevím, ale i když tato kombinace charakter muziky vystihuje asi nejlépe, připadá mi, že spíše o jakýsi zvláštní mix všeho zmíněného, přičemž má však výsledek do klasické podoby každého z atributů poměrně daleko. Je to zvláštní, ale je to tak, takže pokud z toho nejste moc moudří, asi vám nezbude, než si zkusit vytvořit vlastní názor. Však vám uši neupadnou, takže strach není na místě.

Rád bych dodal ještě něco, jenže ono není moc co. “The Gates Are Open” je solidní album. Nahum na něm dokazují, že hrát umí a dobré nápady jim neschází. Jako celek deska baví, nabízí posluchači obstojný zážitek a není dost dlouhá na to, aby začala nudit. Bohužel ji sráží jak těch nemnoho kompozičních kiksů, tak velmi divný zvuk a celkový dojem se tak nakonec zastavil někde na půl cesty. A když o tom tak přemýšlím, velmi trefně desku vystihuje její grafická podoba. Je na ní vidět snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku, což se však nedaří zcela. Slušné, ale nikoli výborné. Když si ale odmyslím těch pár záporů, které Nahum brzdí, a zohledním, že jde o debut, dovedu si živě představit, že další počin si bude moci směle vyšlápnout na kdejakou konkurenci. Nahum k tomu totiž mají nakročeno velmi slibně, a pokud jim vydrží elán a nápady, můžeme se z od nich dočkat ještě velmi zajímavých věcí…