Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: říjen 2013 Label: Werewolf Productions Tracklist: 01. Dědicové jaderného věku 02. Antihumánní technologie likvidace 03. Epilog lidstva 04. Zaklínání 05. Ke zdi! 06. Čechy krásné 07. Galerie šílenství 08. Zhmotnit tmu (In Conspiracy with Storm) 09. Bezcílnost 10. Pustina Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Naurrakar

Je tomu pár let, co se v českém podzemí vyrojila docela početná řádka začínajících black metalových smeček, díky čemuž se to po klubech jenom hemžilo kapelami jako Delzvan, Darkness of Hell, Degoryen nebo Bellifer, což jsou většinou jména, která vám toho asi moc neřeknou, pokud nemáte dobrou paměť a náhodou jste v té době na koncert některé ze jmenovaných skupin nenarazili. I když třeba poslední zmiňovaní Bellifer jsou docela zajímaví i přesto, že vydali jen jeden – diplomaticky řečeno – hodně nic moc demáč, a to z toho důvodu, že zde hráli hned dva členové veleblbých folk metalistů Odraedir a taktéž zde zpíval stejný člověk, jenž huláká do mikrofonu i v rámci Naurrakar, kteří jsou hlavním předmětem naší dnešní recenze…

I Naurrakar vznikli v oné době “před pár lety”, ale rozdíl mezi nimi a výše zmiňovanými je ten, že tahle pravověrně black metalová čtveřice to nezabalila po svém prvním demosnímku (oukej, s výjimkou Darkness of Hell, protože ti vydali rovnou řadovku a rozpadli se až po ní), jak se to ostatně většině mladých kapel stává, ale ve svém snažení vydržela a táhne tu svojí černěkovovou káru dodnes. Po nijak zvlášť zázračném demosnímku “Imperium Satana” z roku 2009 a o dost zajímavějším minilabu “Zákon chaosu” z roku 2012 se nyní Naurrakar nadechli také k prvnímu dlouhohrajícímu zářezu s názvem “Epilog lidstva”…

Podobně jako u “Zákonu chaosu”, i v případě “Epilogu lidstva” hned na první pohled zaujme na poměry žánru poměrně nezvyklá obálka, což je bezesporu pozitivum, protože je to mnohem lepší než milionkrát ohrané klišé typu černý obal s pentagramem a podobné krutě originální chuťovky. Co do hudební stránky je však na tom “Epilog lidstva” téměř přesně opačně.

V předchozí větě je velmi důležité slovo “téměř”. Ačkoliv se Naurrakar na první pohled hudebně tváří jako hodně ortodoxní hoblovačka, která pojede brutálně rychlou sypačku od začátku do konce, a ve skutečnosti ortodoxním black metalem do jisté míry opravdu jsou, stále si najdou dost prostoru na to, aby svou tvorbu ozvláštnili docela velkým množstvím různých vyhrávek a krátkých odboček – především v případě kytarových linek. To je samozřejmě dobře a z mého pohledu je to rozhodně chvályhodné. Je jasně znát, že Naurrakar ty nápady mají a také se nebojí použít. Také je znát, že materiál skládal kytarista kapely, protože právě kytara zde hraje největší roli a stará se o ty nejzajímavější momenty. Sice se nedá tvrdit, že by baskytarista Mornath se zpěvákem Bathorem nějak výrazně zaostávali nebo dokonce paběrkovali, protože i oni si čas od času umí říct o posluchačovu pozornost, ale kytarové linky mají přece jenom o kousek navrch. Bubeník je automat, ale je zakomponovaný tak, aby nijak nerušil, jak se občas s automatickým bubeníkem stává, takže i zde v rámci možností v pohodě.

Mezi songy, které podle mě osobně patří k tomu nejlepšímu, co “Epilog lidstva” nabízí, zcela určitě patří titulní věc “Epilog lidstva”, jejíž úvodní motiv se mi hodně líbí a i v jejím dalším průběhu se objeví pár kvalitních momentů (například pasáž, kde se zpívá “Proklínám den stvoření” – jestli tedy dobře slyším). Asi nejvíce z celého alba mě baví hned následující pomalá instrumentálka “Zaklínání”, která se může pochlubit dost povedenou atmosférou. Mezi vrcholy bych pak jistě jmenoval ještě kusy “Galerie šílenství”, “Zhmotnit tmu (In Conspiracy with Storm)” a hned úvodní vál “Dědicové jaderného věku”. To jsme na pěti docela slušných kusech. Zbytek tracklistu tvoří mezihra “Čechy krásné”, která je +/- v pohodě, ale o žádný trhák se nejedná; dále “Pustina”, která je víc než regulérním songem spíše outrem, ale na první poslech patří asi k tomu nejzapamatovatelnějšímu. Na druhou stranu by mi vůbec nevadilo, kdyby “Pustina” měla tak poloviční stopáž. Zbylé tři písničky – “Antihumánní technologie likvidace”, “Ke zdi!” a “Bezcílnost” – už jsou opět regulérní kusy, ale nezaujaly mě tak moc jako ty výše zmiňované, byť taková “Bezcílnost” je zajímavá alespoň po vokální stránce.

Až sem to zní, že je “Epilog lidstva” dost povedenou deskou, ne? Formálně tomu tak doopravdy je, rozhodně je na té muzice znát, že Naurrakar už mají jasno v tom, co a jak chtějí hrát, a také že nemají problém s přetavením této představy do odpovídající podoby. Materiál je ve své podstatě dost povedený, solidně složený, kvalitně zahraný a po všech těchto stránkách tomu není moc co vytýkat. Přesto navzdory všemu, co až doposud padlo, ta nahrávka ve výsledku nefunguje tak dobře, jak by měla – alespoň tedy na mě ne. Upřímně můžu říct, že na prvních několik poslechů bylo “Epilog lidstva” v podstatě hluché album, které mě příliš nebavilo a moc mi toho neříkalo. Dojem se vylepšil až postupem času, ale netvrdil bych, že by v tom hrála roli nějaká nestravitelnost muziky, protože v tomhle ohledu Naurrakar nehrají nic, co by měl člověk problém pochopit, tím spíš pokud jde o někoho, kdo má už “něco málo” naposloucháno. Spíš jako bych si na to konečně zvyknul, než aby ta hudba nějak vyrostla.

Dojem se sice postupně vylepšil, ale zdaleka ne do takové podoby, abych mohl prohlásit, že je “Epilog lidstva” nějaký parádní nářez nebo dokonce něco zvláštního. Po čase se můj dojem ustálil na bodě, kdy je dlouhohrající debut Naurrakar v pohodě muzika, ale nemám nějak zvlášť velkou potřebu ji poslouchat. Nicméně musím chtě nechtě říct, že kdybych “Epilog lidstva” nemusel naposlouchávat důkladněji kvůli recenzi, ale pouštěl si tu desku sám pro sebe, asi bych ji tak po třetím, čtvrtém poslechu nechal být a už se k ní nejspíš nevrátil. Je samozřejmě možné, že je chyba na mém přijímači a že jsem se jenom nedokázal naladit na stejnou vlnovou délku, na jaké Naurrakar vysílají, protože jak už bylo řečeno, vlastně tomu není moc co vytýkat, ale i přes všechny formální kvality jsem čekal, že mě “Epilog lidstva” dostane mnohem víc. Potenciál je v tom nepochybně velký, ale cosi tomu bohužel ještě chybí, přesto si dovolím tvrdit, že Naurrakar hudebně rozhodně mají na to, aby to “cosi” do svého projevu postupem času dostali. Subjektivně trochu lepší 6, objektivně slabší 7.