Ne Obliviscaris - Portal of I

Ne Obliviscaris – Portal of I

Ne Obliviscaris - Portal of I
Země: Austrálie
Žánr: extreme progressive metal
Datum vydání: 7.5.2012
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. Tapestry of the Starless Abstract
02. Xenoflux
03. Of the Leper Butterflies
04. Forget Not
05. And Plague Flowers the Kaleidoscope
06. As Icicles Fall
07. Of Petrichor Weaves Black Noise

Hodnocení:
Zajus – 10/10
H. – 9/10

Průměrné hodnocení: 9,5/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

První pohled (Zajus):

Bez mučení se přiznám, že na “Portal of I” jsem se těšil opravdu hodně. Stačí si přečíst květnový eintopf, v němž jsem mu přidělil index očekávání 10/10. Ne Obliviscaris však rozhodně nejsou žádnou známou kapelou, a tak by bylo vhodné si nejprve říci, z čeho má vysoká očekávání plynula. Ne Obliviscaris je australská šestice, která v roce 2007 vydala třískladbové demo nazvané “The Aurora Veil”. Tyto tři skladby (dohromady přesahující půl hodiny hudby) vynikaly asi ve všech ohledech, jež jakožto posluchač dokážu ocenit (ostatně k tomu se teprve dostaneme), a Ne Obliviscaris se tak na dlouhou dobu stali jednou z mých nejposlouchanějších kapel. Debutové album mělo vyjít velmi brzy po zmíněném demu, ovšem kvůli problémům s nahrávací společností, vízem kytaristy a následnou výměnou bubeníka, se vydání neustále odkládalo. Finální datum bylo nakonec stanoveno na květen 2012 a tak se také stalo.

Nyní, s určitým odstupem, mohu bezpečně prohlásit, že pětileté čekání se každopádně vyplatilo. “Portal of I” je album skutečně skvělé, a zaslouží si tak mnoho pozornosti. Celkem obsahuje sedm skladeb, mezi nimiž se nachází i všechny tři z dema “The Aurora Veil”, byť pochopitelně nově nahrané. Samotný úmysl nahrávat znovu tak skvělé písně mě zpočátku děsil. Jejich původní zvuk nebyl vůbec špatný a přirozeně jsem se bál, aby jakékoliv úpravy tak křehkým kompozicím neuškodily. Moje obavy byly ovšem rozprášeny hned po prvním poslechu. Skladatelsky se totiž na písních nezměnilo vůbec nic a zvuk se změnil jen minimálně, mnohokrát poslouchané klenoty tak rozhodně neztratily na kráse. Novému posluchači to navíc může být víceméně jedno, jelikož tyto písně zapadají do kontextu alba tak snadno, že si jakýchkoliv rozdílů nemá šanci všimnout.

Hudba Ne Obliviscaris je v mnoha ohledech unikátní kombinací mnoha žánrů. Kapela sama zmiňuje inspiraci progressive metalem stejně jako death, black a thrash metalem. Jejich tvorba však jde až za hranice metalu a zcela zásadní vliv na ní tak má jazz, flamenco či dokonce klasická hudba. Nositelem těchto prvků jsou na “Portal of I” dva nástroje. Jedním z nich jsou housle. Ne Obliviscaris je používají pravidelně ve všech skladbách, ovšem nezní neustále, díky čemuž jsou vždy zajímavé a posluchače nepřehltí. Druhým nástrojem, který v hudbě Australanů funguje poněkud netradičně, je basová kytara. Kromě své klasické úlohy je totiž baskytara na “Portal of I” také zdrojem mnoha krásných melodií a často se tak stává středem pozornosti.

Album otevírá dvanáctiminutová kompozice “Tapestry of the Starless Abstract”. První třetina vám jistě nebude připadat nijak výrazně inovativní, protože ve skutečnosti jde jen o velmi dobře napsanou intenzivní metalovou smršť míchající skvělý growling (který je povedený na celém albu a v porovnání se zmíněným demem je znatelně lepší) s vypjatým čistým zpěvem. To, v čem jsou Ne Obliviscaris silní, však přijde až o něco později. Jako by z ničeho nic se metalová skladba rychle změní v elegantní, houslemi poháněný klenot, a než si člověk na změnu přivykne, píseň zpomalí ještě víc. Vedení na dvě minuty přebírá jemná akustická kytara, která je ovšem brzy opět vystřídána energickým výbuchem metalového šílenství. Takto rozmanitá a nápaditá není jen první skladba, ale doslova celé album (ostatně i z první písně jsem popsal stěží polovinu). Přestože Ne Obiviscaris mění tvář klidně každé dvě minuty (a někdy i častěji), není výsledek jakkoliv podobný pověstnému dortu Pejska a Kočičky. Elegance, s jakou je vše smícháno dohromady, je jen těžko uvěřitelná, zvláště u tak mladé kapely.

Využití houslí se však neomezuje jen na jemné pasáže. Nejsilnější momenty alba nastávají právě ve chvílích, kdy se housle přidají do vřavy v některé z tvrdších pasáží. Nejlépe totiž zní ve spolupráci se sólující kytarou. Tím se snadno dostáváme k druhému bodu, jímž jsou právě kytarová sóla. Ty jsou na “Portal of I” výjimečná, mimo své krásy také určitou přímočarostí a vkusností. Ze hry mnoha talentovaných kytaristů je cítit určitá nabubřelost a snaha hrát co technicky nejnáročnější party jen pro technickou náročnost samotnou. Sóla Ne Obliviscaris jsou nesmírně složitá a mnohdy i extrémně rychlá, ovšem vždy krásně zapadají do kontextu. Příkladem může být několikaminutové sólo v “As Icicles Fall”, dost možná nejlepší písni na albu. “As Icicles Fall” sama o sobě patři mezi to nejtvrdší, co na desce najdete, jenže za tou horou metalových bicí (Daniel Presland, jenž natočil bicí na “Portal of I”, mimochodem vyhrál soutěž o nejrychlejšího bubeníka Austrálie a je to znát) a agresivního growlingu se neustále děje něco navíc. Ať už jde o baskytaru brumlající chvílemi cosi úplně mimo, zmíněnou sólující kytaru či nadpozemské housle, neustále je zde co poslouchat. Ve chvíli, kdy se vše nahromadí přes sebe, se dá mluvit o takové dokonalosti, jež lze popsat asi jen jako hudební orgasmus.

Ne Obliviscaris

Podobně silné jsou i další momenty, zmíním třeba pomalou gradaci ve “Forget Not”, kdy spolu souzní famózní baskytara a housle, či čistý zpěv v druhé polovině “And Plague Flowers the Kaleidoscope”. Dobrou zprávou je, že nové skladby nijak nezaostávají za těmi z dema “The Aurora Veil”, čehož jsem se přirozeně obával. Při více než hodině a jedenácti minutách hrací doby by se navíc daly čekat některé slabší pasáže, ani protřelí skladatelé často nedokážou uhlídat takto dlouhou stopáž. Jenže i zde Ne Obliviscaris vítězí a “Portal of I” tak neobsahuje jedinou slabší píseň. Vše do sebe zapadá, vše funguje jak má, všechno má neuvěřitelnou sílu a nemá cenu zmiňovat, že vše je i technicky velmi precizní. Fanouškům kvalitní baskytary toto album musí připadat jako ráj na zemi, o skvělých sólech a bicích jsem se již zmiňoval. Občas jednoduše vyjde album, kterému není co vytknout, a “Portal of I” právě takové album je. Mám-li to říci (s)prostou mluvou, tohle album mě posadilo na prdel jako již dlouho žádné. Podobně mě z tvrdších žánrů zasáhlo naposledy “Colors” od Between the Buried and Me, jehož si vážím jako klenotu největšího, jenže to vyšlo už před pěti lety. S jistotou tak mohu prohlásit, že o Ne Obliviscaris ještě uslyšíme a rozhodně ne jen jednou.

Poznámka: Musím bohužel upozornit na vydavatelství Aural Music, jež “Portal of I” prodává přes Bandcamp nepochopitelně zkrácené o tři skladby. Této cestě k nákupu alba se tedy doporučuji vyhnout.


Druhý pohled (H.):

Na rozdíl od svého kolegy nejsem vybaven podrobnou znalostí dema “The Aurora Veil”, přesto jsem se na dlouhohrající debut “Portal of I” vcelku těšil, neboť onen zmiňovaný kolega o Ne Obliviscaris básnil tak neskutečným způsobem, až to v člověku opravdu nějakou zvědavost vyvolalo, zvláště když víte, že jeho vkus není úplně špatný. Nicméně se po několika prvních posleších žádné geniální veledílo, které by změnilo můj náhled na hudbu, nekonalo, naopak jsem byl po těch ódách, které jsem byl nucen průběžně několik měsíců před vydáním poslouchat, malinko zklamaný, byť jsem cítil, že tito Australané jistě mají své nezpochybnitelné kvality.

“Portal of I” je ovšem počin, který začne rozkvétat až časem; nakonec musím dát kolegovi alespoň částečně za pravdu. Sice jsem už slyšel i lepší věci a na titul desky roku mám také jiná želízka v ohni, ale to nic nemění na faktu, že Ne Obliviscaris stvořili nahrávku přinejmenším velice pozoruhodnou a neotřelou, dokonce se ani nebojím říct, že jisté momenty vážně nemají daleko k hudební dokonalosti… a když tak o tom přemýšlím, je jich tam relativně dost. Pár chvilek mi naopak zase příliš nesedí, ale nutno dodat, že těch je naprosté minimum, ve více jak 70 minutách se ztratí a dojem z “Portal of I” nikterak nesnižují.

Ne Obliviscaris

Vezmeme-li v úvahu, že se jedná o první desku Ne Obliviscaris, nelze udělat nic jiného, než uznale smeknout pokrývku hlavy a zatleskat. V Austrálii se zjevně urodila skupina s obrovským potenciálem, který se jí hned na svém prvním velkém počinu podařilo přetavit v naprosto vynikající dílo, na jehož kvality se 90 % hudební scény nezmůže za celou svou kariéru. Mohu s klidem prohlásit, že “Portal of I” je nahrávka, kterou by rozhodně nebylo radno nechat bez povšimnutí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.