Země: Polsko Žánr: symphonic pagan black metal Datum vydání: 1.8.2014 Label: Elegy Records Tracklist: 01. Pamiętamy 02. Neoheresy 03. Piętno 04. Golgota 05. Noc która dniem się stała 06. 1, 2, 3… 07. Na kolanach 08. Gałąź Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / bandcamp

“Noc która dniem się stała” je debutovou deskou. A projekt Neoheresy na první pohled vypadá jako úplně nové jméno na scéně. Skutečnost je ovšem trochu jiná, protože kapela vlastně vznikla již v roce 1995. Debutové album tedy vychází až po 19 letech? Neflákali se ti muzikanti? Odpověď na obě otázky je: ne. Máte v tom guláš?

Neoheresy je jednočlenný projekt, za nímž stojí polský muzikant Filip Mrowiński. Kapelu založil již v roce 1995 pod názvem Hellveto a o tom, že by se flákal, nemůže být řeč ani náhodou, vlastně spíš naopak. První roky byly vyplněné pouze demosnímky, ale od doby, co v roce 2002 vyšla první deska “Autumnal Night”, nasadil Filip smrtící kadenci a až do roku 2012, kdy vyšla labutí píseň “Damnaretis”, nastřílel celých 15 dlouhohrajících nahrávek, z nichž jedna je dokonce dvojalbum. Jakkoliv to svědčí o obrovské nadprodukci, v reálu byla tvorba Hellveto až překvapivě kvalitní. Ona je pravda, že jednotlivá alba – hlavně v tom pozdějším období – jsou si podobná jako vejce vejci a liší se mezi sebou takřka minimálně, ale jakmile jste té hudbě dokázali přijít jednou na chuť, bylo vám to pak už úplně jedno, protože Filip Mrowiński si udržoval konstantně vysokou kvalitou.

V roce 2013 se projekt odmlčel (což se za předchozích 11 let stalo jen jednou – v roce 2011), takže na to, že letos vyjde další deska Hellveto, bych byl klidně ochoten si i vsadit. Nicméně bych prohrál, ačkoliv Filip další album opravdu vydal. Jak už vám asi došlo, takřka zničehonic se hudebník rozhodl přejmenovat, a to jak skupinu, tak i sám sebe. Zatímco dřív byl známý jako LON, nyní si říká prostě jen F; Hellveto pak přešlo právě v Neoheresy… což jen tak mimochodem, “Neoheresy” je také 11. řadovka Hellveto z roku 2008.

Nemám sebemenší tušení, jaký byl důvod změny názvu, protože kromě jména se nezměnilo zhola nic. Nejen hudebně, ale dokonce i graficky Neoheresy pokračuje v tom samém duchu, v jakém se nesla již tvorba Hellveto. Pokud jste tedy na tom podobně jako já a muziku Hellveto máte rádi, nemusíte v případě Neoheresy potažmo v případě nahrávky “Noc która dniem się stała” vůbec váhat – líbit se vám to bude rovněž. Ona je pravda, že je to sice neustále to samé, ale jestli vám to nevadilo doteď, pochybuji o tom, že by se na tom něco mělo s aktuální deskou změnit, protože Filip Mrowiński si svůj kvalitativní standard udržuje i pod novým názvem. Je fakt, že v tomhle ohledu možná budu sám, protože i já vím, že se ta muzika fakt opakuje a že “Noc która dniem się stała” ve své podstatě jen recykluje to, co již bylo řečeno několikrát, ale Hellveto (Neoheresy) je jeden z těch případů, kdy hraní toho stejného pořád dokola jednoduše funguje… tedy, přinejmenším mně to (zatím!) nijak nevadí, protože mě Filipova muzika skutečně oslovuje a hodně mě baví.

Nicméně, je mi jasné, že tento projekt (ať už se jmenuje jakkoliv) patří do undergroundu a ani v něm se nejedná o úplně provařené jméno, takže nejspíš ne všichni se s jeho hudbou doposud setkali. Tím pádem by nejspíš bylo záhodno si říct, oč se vlastně jedná, protože to zde doposud nijak nepadlo, a aby v tom nebyl s těmi jmény takový bordel, budu kapelu jmenovat současným názvem (ačkoliv podle toho, co jsem napsal výše, je zřejmé, že lze tento popis vztáhnout i na velkou část diskografie Hellveto). Od Neoheresy byste tedy měli očekávat black metal, který nepostrádá silný symfonický a pohanský nádech. Zábavné je však na tom to, že to nezní jako to, co si pod pojmy jako symphonic black metal nebo pagan black metal člověk běžně představí. Tohle je totiž dost velká výhoda projektu – jakkoliv se Filip Mrowiński v rámci své vlastní tvorby dost opakuje, v porovnání s okolím je jeho zvuk poměrně výlučný a jasně rozpoznatelný. Tedy alespoň já si z hlavy nevybavím skupinu, jež by zněla stejně jako Neoheresy, i když je samozřejmě pravda, že moje znalosti (black) metalové scény jsou vzhledem k její rozsáhlosti přece jenom stále omezené a ani zdaleka neznám všechno.

Jisté styčné body by se ovšem daly nalézt třeba s jiným a o poznání známějším projektem – Graveland. A to nemyslím jen v tom smyslu, že jde v obou případech o projekty jednoho muže, že oba pocházejí z Polska, že je oba spojuje vysoká kadence nahrávek a neochota se ve své hudbě nějak výrazněji posouvat. Podobnost lze nalézt i v tempu muziky a také v tom, že se jedná o záležitost s nádechem jakéhosi majestátu. Výsledkem je dokonce i srovnatelná atmosféra, a to vše i přesto, že obě skupiny na to jdou vlastně jinak. Neoheresy je přece jen o trochu variabilnější a především tento projekt zdobí ona velká porce symfonického nádechu, který však v žádném případě nepůsobí lacině. Kromě toho může být pro někoho velkým plusem také to, že kolem Neoheresy se nevznáší žádná aura kontroverze a diplomaticky řečeno nestandardních názorů.

Jednotlivými skladbami na “Noc która dniem się stała” se vesměs nemá cenu zabývat, jelikož všechny plynou v jednotném duchu, jaký už byl popsán někde výše. Důležité je ovšem to, že těch 40 minut v žádném případě není nudných, naopak je to stále výtečné, ačkoliv už Filip Mrowiński podobné muziky natočil několik hodin. Důvod, proč tomu tak je, je zcela zřejmý – protože mu stále funguje ta působivá atmosféra, která vždy byla na jeho hudbě tím stěžejním. Většinou nadávám, když hudba nějaké kapely přešlapuje na místě bez známky snahy se někam hnout, ale v tomto případě je ta nálada jednoduše stále tak působivá, že bych byl lhal sám sobě do kapsy, kdybych tvrdil, že si ten poslech neužívám. A to, že má “Noc która dniem się stała” obal, který vypadá, jako kdyby Filip Mrowiński smíchal obaly svých předchozích alb “Damnaretis” a “Wiara, nadzieja…, potepienie”, taky dokážu přežít.

Ačkoliv by šla nahrávka jako “Noc która dniem się stała” díky svému (ne)vývoji s klidem odstřelit a sám jsem si vědom toho, že z objektivního hlediska to košer není, čistě subjektivně mě to baví takovým způsobem, že hodně dobrou známku dát musím. Ani změna názvu na Neoheresy hudbu nikam neposunula, ale upřímně jsem to popravdě nečekal a vlastně mi to ani nevadí. Filip Mrowiński zjevně bude pokračovat v nastolené cestě i nadále, a jak to tak vypadá, nejen hudebně, ale i co do kadence nosičů, jelikož následovník “Noc która dniem się stała” je již hotový – jmenuje se “Talionis” a vyjde v červnu příštího roku, a i když už se změnil alespoň hlavní motiv přebalu (lebky a kosti po stranách však zůstávají nadále), nepochybuji o tom, že to bude znít stejně jako aktuální počin a stejně jako x dalších nahrávek Hellveto předtím… a zároveň nepochybuji ani o tom, že jestli Filip Mrowiński nevyhoří skladatelsky, zase mu to sežeru, protože tahle atmosféra na mě prostě funguje.