Země: Česká republika Žánr: symphonic black / death metal Datum vydání: 30.5.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Melancholia 02. Waiting 03. Rising 04. Unleashed 05. Victory of Splendour 06. Evangelium aeternum Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Nocturnal Pestilence

“Evangelium aeternum” je sice formálně debutem Nocturnal Pestilence, nicméně ani tak se nedá tvrdit, že by šel posluchač s tímto počinem úplně do neznáma, jelikož i přes absenci oficiálních studiových nosičů se kapele podařilo se poměrně slušně začlenit na scénu relativně poctivou koncertní aktivitou, především v rodné Praze. Podle mě je to ovšem výhoda – a není to z toho důvodu, že člověk může tak nějak dopředu tušit, do čeho půjde. Spíš se mi líbí ten přístup, kdy se Nocturnal Pestilence rozhodli se nejprve trochu vyhrát, nasbírat nějaké zkušenosti a až pak se pustit do nějaké té desky. I kdyby to měla být pouhopouhá z nouze ctnost, stále mi to přijde lepší, než posluchače “obtěžovat” amatérskými prvotinami, u nichž se pak autor za pár let chytá hlavu, což je většinou ten častější případ, protože co si budeme povídat, aby člověk vykouzlil pamětihodný počin jen tak z fleku, na to už je potřeba opravdu obrovský talent, který má málokdo, ačkoliv je pár i takových případů.

Nicméně zpátky k Nocturnal Pestilence, jimž se ona “postupná” strategie evidentně vyplatila, neboť v případě “Evangelium aeternum” se rozhodně dá tvrdit, že se jedná o nahrávku, která nějakou (a ne úplně špatnou) úroveň má, nejen po stránce hudební. Další věcí, jež je na “Evangelium aeternum” ihned na první pohled sympatická, je zcela zjevná snaha natočit desku, která bude mít nějaký smysl a výpovědní hodnotu a nepůjde jen o slepenec songů, které se v průběhu let nasbíraly. Album se již zpočátku snaží tvářit poměrně ambiciózně – jde o koncepční příběh, který je rozprostřen přes relativně malý počet skladeb, jejichž stopáž je ovšem naopak delšího rázu – v průměru hodně nad sedm minut. Ačkoliv samozřejmě existují i mnohem delší záležitosti, i tak je sedm minut už pořádný kus muziky, který ne každý dokáže utáhnout, tudíž se přímo nabízí otázka, zdali si Nocturnal Pestilence neukousli až příliš velké sousto…

Odpověď ale až tak jednoznačná není. Na jednu stranu – jak již ostatně bylo řečeno výše – má “Evangelium aeternum” úroveň, a pokud vezmeme v potaz, že se vlastně jedná o debut, pak je ta úroveň vysoká. Na druhou stranu v ne úplně každé poloze mi hudba Nocturnal Pestilence sedí. Rozhodně není problém v délce písní, protože to by se poznalo tak, kdyby vás jednotlivé songy s přibývajícími minutami začínaly nudit, což se neděje. Problém mám spíše s jistými konkrétními momenty, nezávisle na jejich umístění v rámci kompozice – jedná se především o ty pasáže, kdy jsou Nocturnal Pestilence nejvíce melodičtí a zpěvačka Alena přejde od extrémního vokálu k čistému zpěvu. Ne, že by byl problém třeba v tom čistém vokálu, protože mu po formální stránce nelze nic moc vytýkat, zároveň také docela dobře chápu, proč kapela čas od času zabrousí i do takových vod – minimálně v rámci snahy o větší pestrost nahrávky, aby se posluchač nenudil, to opodstatnění mít rozhodně může, přesto mi to tam úplně nesedí a mnohem přirozenější a uvěřitelnější mi Nocturnal Pestilence přijdou v těch rychlejších polohách, kdy to lidově řečeno hoblují, což se ale nemusí nijak vylučovat s možností znít epicky (přece jen se jedná o klávesový extrémní metal) – už jen proto, že na samotném albu je mnoho momentů, v nichž Nocturnal Pestilence bez problému zvládnout poctivě drhnout, znít uvěřitelně, přesto díky klávesám neustále epicky. Nicméně musím sportovně přiznat, že je možné i to, že se jedná čistě o můj problém a někdo další čistě zpívané “prostřihy” naopak ocení. A aby bylo objektivitě vůbec učiněno zadost, musím rovněž zmínit, že někdy se povedly i ony momenty s čistým vokálem, jak ukazuje variace na chorál v samotném závěru poslední písničky “Evangelium aeternum” nebo začátek songu “Waiting”, což možná bude souviset i s tím, že zde onen vokál není tak vysoko položený.

Tímto ovšem výčet výtek z mé strany v podstatě končí, jelikož vše ostatní je provedeno více než dobře. Instrumentálně, vokálně, zvukově, graficky, zábavností a nakonec i celkovým dojmem nakonec Nocturnal Pestilence odcházejí ze souboje s mojí malou kritikou vítězně. Možná to bude dáno i tím, že jediný výše zmiňovaný element, jenž mi trochu nesedl, se na nahrávce přece jenom nachází spíše v menší míře, kdežto ten zbytek je velmi slušný. Ve výsledku sice “Evangelium aeternum” není úplný zázrak, který by posluchači vyrazil dech, ale pořád je ta tři čtvrtě hodinka ve společnosti alba poměrně příjemná a smysluplná. Rozhodně se najde dost velmi povedených nápadů, zejména ve druhé polovině desky mi to přijde markantnější, díky čemuž asi nepřekvapím, když prohlásím, že právě ta mi přijde o chlup lepší – ale opravdu jen o chlup, protože jinak jsou songy svou kvalitou poměrně vyrovnané.

Na závěr bych si ještě dovolil pochválit vkusnou grafickou podobu, která se opravdu povedla. Obzvláště se mi líbí to, že Nocturnal Pestilence na přebal zbytečně necpali svoje logo a název alba a nechali tak obraz plně vyniknout, což dělá málo kapel, a já osobně bych upřímně ocenil, kdyby jich bylo víc. Celkově je “Evangelium aeternum” dost sympatický počin, který má nesporné kvality a jasně ukazuje, že Nocturnal Pestilence jsou kapelou, jejíž existence (a hlavně hudba) má smysl, což rozhodně nemohu prohlásit o každém, kdo tu v ČR vydá album.