Non opus dei - Głód;

Non opus dei – Głód

Non opus dei - Glod

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 23.9.2019
Label: Pagan Records

Tracklist:
01. Siew
02. Po jałowej ziemi
03. Diabeł posiał
04. Głód
05. Do ołtarzy w piekle
06. Czarci most
07. Plon

Hrací doba: 36:29

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Myslím a možná i doufám, že kapelu jako Non opus dei není nutné nijak obšírně představovat. Sice se nejedná o skutečné veterány v tom smyslu, že by fungovali už někdy od osmdesátých let, přesto si myslím, že se tahle aktuálně čtyřčlenná parta zařadila ke stálicím polské scény. Za více jak dvacet let fungování Non opus dei nastřádali celkem osm řadových nahrávek, a to včetně letošní novinky „Głód“, na nichž drží vesměs konzistentní kvalitu (tedy alespoň na těch, co jsem slyšel, protože ne všechny staré věci znám a podrobně mám zmapovanou spíš novější tvorbu). Každopádně solidní vizitka.

Svou předešlou desku Non opus dei vydali už před čtyřmi lety. „Diabeł“ byla skvělá fošna a s odstupem času bych snad řekl, že pro mě znamená vrchol dosavadního snažení kapely. Bylo tedy na co navazovat. V oné čtyřleté pauze se nicméně členové skupiny neflákali a vyblbnuli se v dalších formacích. Baskytarista Isil a bubeník Gonzo loni vydali povedený debut „Piach“ s projektem Gorycz a Klimorh se podílel na výborných Narrenwind, jimž už stačila vyjít dvě alba „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ a „Ja, Dago“, přičemž to druhé jmenované se objevilo prakticky ve stejnou chvíli jako „Głód“, a nenudil se ani s folkovým vedlejšákem Alne. Jednoduše toho bylo dost, ale na kvalitách „Głód“ se vedlejší aktivity jednotlivých členů naštěstí neprojevují, přinejmenším tedy ne v tom negativním slova smyslu.

Album svým nezaměnitelným hlasem otevře polská čarodějnice Hekte Zaren v krátkém intru „Siew“. Popravdě řečeno mi úplně uniklo, že má na „Głód“ hostovat, ale její přítomnost i s takovou neznalostí odhalíte hned s prvním poslechem, protože tenhle vokál se splést fakt nedá. Možná je trochu škoda, že Non opus dei využívají Hekte Zaren primárně v „doplňkových“ stopách, protože kromě zmiňovaného intra se ke slovu dostane ještě v mezihře „Głód“ a outru „Plon“. I tak se ale jedná o příjemné ozvláštnění.

V regulérních skladbích Non opus dei dále pilují svůj chytrý technický black metal, jak jej známe už z minulých alb. Naštěstí se ale nejedná o nějaké mlácení prázdné slámy a vykrádání starších počinů. Poláci pořád nabízejí dost invence na to, aby se jednalo o poutavou desku. Techničnost se navíc nijak nevylučuje s atmosférou, kterou Non opus dei vydatně podporující několika skutečně výtečnými momenty.

Důkazem toho může být hned první „Po jałowej ziemi“, která je možná předčasným vrcholem celé kolekce. To ale neznamená, že by dál nebylo do poslouchat, protože minimálně taková „Czarci most“ šlape „Po jałowej ziemi“ na paty. Více jak desetiminutová „Do ołtarzy w piekle“ a pouze tříminutová „Diabeł posiał“ jsou už o trochu níž, ale pořád se jedná o dobré kusy, které Non opus dei ostudu určitě nedělají.

Dohromady to určitě vydá na povedenou fošnu, která vydrží na uspokojivý počet poslechů, aniž by začala nudit. V tomhle ohledu určitě v pořádku, ačkoliv nebudu zastírat že předešlý „Diabeł“ vraždil víc a určitě se jednalo o víc strhující nahrávku. Řekl bych to asi tak, že „Głód“ si cením přibližně nastejno jako „Eternal Circle“, byť jsou svým vyzněním obě alba trochu jinde (což stvrzuje výše zmiňovanou domněnku, že se Non opus dei v nastavených mantinelech někam posouvají). Navíc se mi na novince líbí ten trend delších písní, v nichž to Polákům sedí, takže by mi nevadilo, kdyby takhle pokračovali i do budoucna.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.