Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.4.2014 Label: Arachnophobia Records Tracklist: 01. Niech się dzieje 02. Wielki Mizogin 03. Esperalem tkany 04. Cicha 8 05. Gorycz 06. Próg 07. Tam, gdzie nas nie spotkamy Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Godz ov War Productions

V polském metalovém undergroundu operuje jedno takové hudební uskupení, které sice žádný oficiální název nemá, nicméně podle jeho oficiálních stránek bychom jej bez jakékoliv újmy na faktické přesnosti klidně mohli pojmenovat jako Let the World Burn. Dvěma hlavními kapelami, v nichž tato skupina lidí působí, jsou Massemord a Furia. Zatímco první jmenovaná formace vždy byla synonymem pro pravověrný black metal, v rámci Furia muzikanti ukájeli své choutky po progresivnějším black metalu… ačkoliv dogmatické rozdělení to samozřejmě není, protože i v rámci Massemord vyšla experimentální (a dle mého skromného názoru zcela geniální) nahrávka “The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope” a Furia zas do sebe především na neřadových nahrávkách absorbovala i vlivy post-metalu a post-rocku (a třeba poslední EP “W melancholii” již s black metalem nemělo společného zhola nic).

Massemord a Furia ovšem nejsou všechno a kolem těchto dvou kapel je relativně velké množství dalších více či méně black metalových projektů, v nichž se jednotliví členové objevují… odsud se dostaneme k formacím jako namátkou Morowe, Cssaba, Seagulls Insane and Swans Deceased Mining Out the Void, Duszę wypuścił (nyní přejmenováno na Wędrowcy~Tułacze~Zbiegi) nebo Night of the World… anebo nově rovněž Odraza.

Většinu oněch vedlejších projektů má na triku hlavně Nihil, ale v Odraza se angažují dva trochu méně nápadní členové, kteří hrají pouze v Massemord, nikoliv ve Furii – Stawrogin a Priest. Jak ovšem na debutu “Esperalem tkane” dokazují, ani oni v žádném případě talent nepostrádají a bez problémů dokážou naplnit vysoká očekávání, která já osobně chovám k čemukoliv, co má s uskupením Let the World Burn něco společného. Ještě jsem to totiž neřekl, ale osobně fandím všemu, co tihle lidi dělají, a doposud jsem ještě ani jednou nebyl zklamaný.

V tomto bodě tedy víme, kdo za projektem Odraza stojí, že to bude mít něco společného s black metalem a že to nejspíš bude hodně dobré, což není žádná extrémní nálož informací, tudíž si pojďme ve stručnosti povědět ještě něco konkrétnějšího.

Hned na první pohled člověka upoutá excelentní přebal, z něhož dýchá velice nepříjemná atmosféra, nicméně právě ten do jisté míry velmi přesně vystihuje, co se bude dít v samotné hudební náplni “Esperalem tkane” – z desky totiž opravdu páchne nečistota, vajgly, levný chlast, drogy, pot a špinavé noční ulice. Odraza toho všeho dosahují za pomoci black metalu, který je tak nějak napůl cesty k avantgardní odnoži. “Esperalem tkane” je album, jež se zdálky tváří black metalově, ale záhy člověk zjistí, že to úplně stoprocentně pravda není a že se po celé délce tři čtvrtě hodiny nachází množství velice zajímavých momentů a výjezdů daleko za hranice black metalu a většinou vlastně i za hranice metalu obecně.

Příkladem může být třeba skladba “Gorycz”, v jejíž druhé polovině se několikrát vynoří jeden naprosto chorý zvuk, který mi prostě připomíná foukací harmoniku, byť přirození do ohně za to, že je to právě ona, bych samozřejmě pro jistotu nedal. Netradiční věci již jen podle svého jména slibuje taktéž “Próg” – a opravdu ano, především díky sólové kytaře se člověku místy progresivní žánry vybaví. Na poslední dvě minuty této písně pak Odraza opustí black metalové hájemství, a aniž by to působilo jakkoliv násilně nebo nepatřičně, dovedou song do konce čistě za pomoci akustické kytary a bicích. Perfektní melodie a momenty a především výtečná atmosféra se však nacházejí také v hned úvodním kusu “Niech się dzieje”. Oproti tomu “Wielki Mizogin” je asi největší jízda a nejvíc black metalová vypalovačka na celém “Esperalem tkane” a poslední krátká písnička “Cicha 8” je opravdu hodně krátká, protože se jedná jen o intermezzo (ale výtečné!), jež album pomyslně rozděluje na dvě poloviny.

Největší pozornost ovšem poutá dvojice nejdelších kompozic, které přesahují 10 minut každá – titulní “Esperalem tkany” a závěrečná “Tam, gdzie nas nie spotkamy”. A je to právem, protože právě tyto dvě skladby jsou nejspíš vrcholem celé desky, jsou nejpropracovanější a nejpůsobivější – možná z toho důvodu, že čím víc minut máte, tím víc je času skladbu vybudovat a posluchače uhranout. A aniž bych chtěl jakkoliv snižovat kvality ostatních písniček, především “Tam, gdzie nas nie spotkamy” se to uhranutí daří opravdu mistrovským způsobem.

Nemyslete si ovšem, že “Esperalem tkane” stojí a padá jen s těmi momenty, v nichž Odraza vybočí z black metalu a zkusí nějaké to ozvláštnění, jelikož takhle to právě není. Poláci totiž zvládnou vykouzlit výtečné pasáže i jen za pomoci konvenčních metalových prostředků – zejména kytary jsou skutečně parádní a některé riffy jsou bez přehánění vyloženě úžasné. Kdybyste chtěli nějaký konkrétní příklad… no, právě v tom je ten vtip, něco takového se nachází vlastně v úplně všech písních na “Esperalem tkane”, od začátku do konce jsou to kytarové party jedna báseň. A mimo jiné právě díky tomu se jedná o tak skvělé album.

Jenže nenechte se zmýlit – zbytek nástrojů taktéž nezaostává. Priest na bicích rovněž ukazuje, že to ani omylem není nějaký průměrný hráč. Baskytara sice hraje spíše podpůrnou roli, ale i ona v některých chvílích vyplave na povrch a nabídne skvělou linku. Vokály jsou taktéž velmi zajímavé a zábavné, byť Stawrogin nevládne typickým black metalovým skřehotem.

Výše jsem řekl, že mezihra “Cicha 8” rozděluje “Esperalem tkane” na dvě pomyslné poloviny – kdybych musel, řekl bych, že ta druhá je o chlup lepší, neboť “Gorycz”, “Próg” i “Tam, gdzie nas nie spotkamy” jsou skutečně senzační skladby. Nicméně i ta první polovina je obrovsky silná, z čehož plyne jediné – “Esperalem tkane” je jednoduše excelentní nahrávka, která mě obrovským způsobem baví a s klidem ji mohu doporučit komukoliv (nejen fanouškům black metalu), kdo má chuť na metalovou nahrávku s otevřenou hlavou. Možná bych (třeba i na případném pokračování) uvítal ještě o trošku víc avantgardností, ale to nic nemění na tom, že už takhle je to vysoce kvalitní záležitost. Hodně jsem se na “Esperalem tkane” těšil a byl jsem zvědavý, s čím Odraza na svém debutu přijde, a má očekávání v úžasnou desku byla naplněna, což se nestává zrovna často. I proto nemám sebemenší problém na stůl vysázet 8,5 bodu…