Země: Velká Británie Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 5.12.2015 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Morwen 02. Non 03. Tweoneleoht 04. Neaht Hrací doba: 48:20 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Against PR

V tomhle „Starém lese“ operují pěkní uličníci. Lídrem (ne však jediným členem) téhle formace totiž není nikdo než Kobold. Kdože to je? Dobrá, zkusíme to ještě jednou – Kobold a.k.a Mr. Fog a.k.a. Grand Master Jaldaboath a.k.a. James Fogarty. Britský muzikant, pro nějž je činorodost a workoholismus na denním pořádku. Tenhle týpek má vedle Old Forest na kontě množství různých projektů, přičemž mezi ty nejznámější patří Ewigkeit a středověce humorná sebranka Jaldaboath. Nesmíme ovšem zapomenout ani na to, že několik let působil i v kultovní experimentálně blackmetalové smečce The Meads of Asphodel. Ještě vám to nestačí? Oukej, pokračujme. Fogarty je dále členem nového norského projektu Svartelder, kde dále působí třeba Tjalve z Pantheon I a Den saakaldte nebo Kobro z In the Woods… a Carpathian Forest – minirecenze na jejich ípko „Askebundet“ ostatně vyšla včera. A aby se nám ten kruh úplně uzavřel, tak musíme zmínit i to, že se Kobold (nebo jakkoliv jinak jej chcete nazývat) nově přidal i do sestavy obnovených In the Woods… a že Anders Kobro jako host nabubnoval aktuální desku Old Forest – přesně tu, o níž si teď budeme povídat.

Já osobně nejsem žádný velký odborník na předešlou tvorbu Old Forest. Matně si vzpomínám na to, že jsem kdysi dávno slyšel debutové album „Into the Old Forest“ – to jediné, které po sobě skupina zanechala ve své první éře na přelomu minulého a aktuálního tisíciletí. Varlata do ohně bych za to sice nedal, ale jestli si to po takové době aspoň trochu pamatuju, byla to syrovější blackmetalová záležitost s atmosférou. Na novince „Dagian“ se ovšem Old Forest představují v trochu jiném duchu, byť stále blackmetalovém. Někdy po vydání zmiňované první řadové nahrávky se skupina na dlouhé roky rozpadla, a abych řekl pravdu, vlastně jsem až doposud ani nezaregistroval, že se zase dala dohromady a že v roce 2014 dokonce vydala druhé album „None More Black“. Tím pádem se s Angličany opětovně shledávám až nyní, prostřednictvím „Dagian“. Na druhou stranu, to shledání rozhodně není nepříjemné, protože se jedná o povedenou nahrávku.

Vzhledem k tomu, že „None More Black“ mě minulo, zkusím „Dagian“ srovnat spíše s „Into the Old Forest“. Na to si vzpomínám jako na docela povedenou záležitost s velmi syrovým a špinavým soundem, která ovšem měla silnou atmosféru – jinými slovy řečeno, mám to v paměti uložené jako kvalitní album. Rychloposlech na Bandcampu vydavatele to potvrdil (a zároveň ukázal, že by nebylo od věci nahrávku zase oprášit, ale to sem teď nepatří). „Dagian“ je o něco méně syrové (i když pořád trochu ano, není to žádná sterilita), ještě explicitněji zaměřené na atmosféru a hlavně přináší jednu významnou změnu – Old Forest totiž přidali znatelný folkový feeling.

První tři skladby na „Dagian“ lze vlastně plus mínus popsat společně, jelikož jsou ukuchtěny dle obdobného receptu. Střední až pomalé tempo, rozvážně riffování, blackmetalové vytí (tu a tam ale zazní i klenutý čistý zpěv), všudypřítomná přírodní náladotvornost, sympaticky předoucí baskytara a příjemný klávesový podmaz v pozadí, který tu a tam vystoupí do popředí a začne posluchači servírovat folkové melodie. To možná nezní nijak zázračně, ale i přesto „Dagian“ funguje výborně. Album si poklidně plyne (plyne – to je to správné slovo!), kouzlení atmosféry mu nedělá sebemenší problém a právě v tom tkví i jeho síla. Především druhá skladba „Non“ je velice dobrá, avšak i taková „Tweoneleoht“ nabízí nejednou skvělou melodii.

Zatím je všechno super. Jen mi do celkového ladění a nálady „Dagian“ úplně nesedí poslední píseň „Neaht“, jež opustí vody black metalu a vlastně metalu úplně. Namísto toho nabízí spíše darkambientní až dronové šumění, které samo o sobě taktéž není vůbec špatné, a nemám zas potřebu desku utnout před jeho začátkem, ale kdyby se na konci nacházel ještě jeden další kus ve stylu předcházejících tří kompozic, možná bych byl krapet raději. Na druhou stranu ale neříkám, že by to „Dagian“ nějakým významným způsobem poškozovalo, protože jednoznačně kladné dojmy stále převažují.

Pouze na základě fotek můžou Old Forest působit spíše jako nějaká ortodoxní kanální smečka, jež na vás vysype cca tři megatuny neobjevných blackmetalových včelínů. Realita je však jinde a je o poznání příjemnější. „Dagian“ je určeno spíše těm, kdo slyší na jména typu Drudkh, jejichž estetiku ostatně přebal desky také docela připomíná. Tak či onak, povedená záležitost, která stojí za slyšení.