 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 44:17 K recenzi poskytl:
|
V recenzích na začínající formace se často používá několik klišé průpovídek. Někdy mohou být myšleny upřímně a autor si skutečně danou věc myslí, ale jindy se mi zdá, že jde spíš jen o obligátní plkání blbostí, bez nichž to zdánlivě nejde. Nemůžu ovšem tvrdit, že bych sám nebyl vinen jejich občasným použitím, obzvlášť v počátcích své pisálkovské kvazi-kariéry. Čím jsem starší, tím spíš se snažím se klišé vyhnout, není-li takové prohlášení skutečně na místě.
Jistě si dokážete představit, o čem hovořím. Všechny ty prázdné floskule jako „na poměry začínajících skupin“, „vzhledem k podmínkám“ anebo vůbec nejdebilnější: „cítím v tom potenciál do budoucna“. To poslední typicky recenzent prohlásí, pokud prvotina stojí za hovno, ale nechce urazit, takže to diplomaticky zahraje do autu tímhle hlodem, že kapele věří do budoucna. Případně už prostě neví co psát – tohle je tak nic neříkající slint, že si jej neobhájíte snad jen u těch nejtupějších gore tancovaček s (k)análním zvukem.
Svým způsobem mi však přijde škoda, že se některé věty takovým způsobem zprofanovaly a význam jejich sdělení byl ponížen zbytečným nadužíváním. V jistých případech se totiž hodí je použít. Jistě, pokud vezmeme například magickou formuli o potenciálu do budoucna, vždy se nutně musí jednat jen o hádání, pokud druhým koníčkem recenzenta není věštectví. Pravdu nicméně ukáže až čas. Přesto prvotiny občas fakt znějí slibně a na dalších počinech dojde k rozvinutí představeného zvuku k vyšším kvalitám.
Polská hudebnice Ols patří přesně k takovým interpretům, kteří na své první nahrávce ukázali, že by to někdy příště mohlo být zajímavé, a poté se jim podařilo daný předpoklad naplnit. Takříkajíc naplnili potenciál. Bezejmenný debut z dnešního pohledu trpí dětskými nemocemi. Přestože na něm bylo poznat, že Ols talent má, o skutečně skvělou věc se ještě nejednalo.
To se ovšem změnilo s příchodem druhé desky „Mszarna“, na níž Ols udělala velký pokrok. Z vokálních kreací doprovázených druhořadým minimalistickým doprovodem se posunula k většímu důrazu na hudebnost a stvořila povedené album.
Třetí studiová nahrávka „Widma“ tak výrazný progres ve zvuku nepřináší, ale svou kvalitou na „Mszarna“ navazuje bez sebemenšího zaváhání. Posun se tentokrát odehrál spíš v náladové rovině. Novinka působí temněji a pracuje se zádumčivějšími podtóny. Na tomhle dojmu se výrazně podepisuje i orientace některých skladeb na průraznější a „tvrdší“ rytmiku, viz třeba „Starucha“, „Siostry“, „Drzewa dawno zmarły“ nebo „Pod lodem“. Najdou se samozřejmě i jemnější písně jako například „W ciemny las“, ale i těmi proplouvá jakýsi zasmušilý podtext. Snad jedinou výjimkou budiž baladičtější, pozitivněji laděná „Ziarenko“, ale i ta má naštěstí daleko k nějakému kýči nebo snad rozjuchané náladě. Celkovou atmosféru desku nenabourává, nýbrž oživuje.
Obecně vzato je pak na „Widma“ jasně cítit, že Ols roste především skladatelsky. Novinka opět působí sebejistěji a sebevědoměji, aniž by se topila v ambicích, na něž vlohy nestačí. Schopnostem navodit atmosféru a pracovat s náladami se toho moc vytýkat nedá, a přitom album nezapomíná ani na zajímavé motivy a melodie. Tady bych vyzdvihnul hlavně písničku „Siostry“.
V neposlední řadě pak musím zopakovat ještě jednu věc, již jsem svého času zmiňoval už v recenzi na „Mszarna“, a myslím si, že si zaslouží připomenout i nyní: Ols nechybí ani určitá svébytnost a snaha o nalezení vlastního zvuku. Jinými slovy, je prostě fajn si jednou poslechnout folk, který se nesnaží o další variaci na severský sound ani fantasy romantiku.
Jestli „Ols“ bylo jen nástřelem a „Mszarna“ přineslo revoluci, pak „Widma“ volí spíš evoluci. Díky jejímu charismatu, silným skladbám i výborné atmosféře se však nebojím říct, že novinka je ze všech tří nahrávek nejdotaženější a také nejlepší. U mě panuje spokojenost.
Podobné články
15.4.2018 Ols – Mszarna Recenze
4.2.2017 Ols – Ols Recenze
8.11.2019 Ďyvina – Počva Recenze
22.11.2019 Lord Wind – The Forest Is My Kingdom Recenze
12.6.2017 The Moon and the Nightspirit – Metanoia Recenze
5.4.2019 Jeden kmen – Mlha Recenze
Floskule jsou otravný, ale měj slitování, on každý autor si nemůže dovolit udělat z půlky recenze úvahu na téma “co mě takhle náhodou napadlo” a taky každý není tak chladnokrevný, aby s klidem v srdci začínající kapele vzkázal: “Vaše poměry a podmínky neznám a peču na ně. Je to sračka, potenciál žádný. Běžte se zabít.”
… a kdyby to dělal každej, tak nebudeš zajímavej (a můžeš se jít zabít).
Líbí se mi, jak jde prakticky z každýho komentáře cítit, že se sem jdeš pohádat. Hodláš se mimochodem někdy hádat i o hudbě? Prozatím to jsou jenom zvláštní myšlenkový výlevy, projevy sexuálních fantazií a dokazování všem, že umíš najít gramatickou nesrovnalost. Když občas nepřijdeš s něčím originálním, tak se můžeš jít zabít…
Tvl, a já se snažím být nekonfliktní, což je pro mě docela těžké. Na to, abys rozuměl hudbě jsi tu expert ty a kolegové a já si to ráda čtu, žel nemám takový sluch, abych mohla extra rozebírat třeba basu, nebo zvuk, i když toho poslouchám dost, a komentáře jako “tohle je bomba, to sjíždím už týden” nebo “ta atmosféra je fantastická” prostě považuju za zbytečný.:(
Osobně jsem se za hudebního experta nikdy nepovažoval, nepovažuju a ani do budoucna na tomhle stavu nehodlám nic měnit :)
No vidíš, já tě za něj třeba mám, protože proti mně expert jsi.
Spíš bych se považoval za posluchače se specifickým vkusem, kterej se nebojí říct nahlas svůj názor, jakkoliv nepopulární nebo vyhraněnej může bejt. Za experta ne, natožpak za většího experta než někdo jinej…
Ok, možná ti to slovo zní moc namyšleně, než aby sis něco takového připustil. Kdo je teda dle tebe expert? Stájový kolega s dlouhým nickem na M? Někdo jiný?
Nebo nic jako expert neexistuje, nebo jsme na tom všichni stejně včetně orteláčků (jak mi teď tvůj post trochu zní).
Ode mě to taky znělo blbě, nepovažuju za experta v dané oblasti úplně každého, kdo je lepší než já, protože to by jich bylo moře, ale ty nejen že nejsi úplně blbej, máš opravdu hodn naposloucháno a nějaký sluch taky mít budeš, takže z mého pohledu expert jsi. Ale je to jen slovo a jestli tě znepokojuje, nebo uráží, považuj se třeba za švédskou královnu.
Nemyslím si, že bych měl tak zásadně naposloucháno nebo měl hudební sluch :)
Asi jsou i lepší než jsi ty, ale to už je pásmo zcela mimo mou rozlišovací schopnost. :/
Já nepoznám, jestli je bubeník na houby, nebo jak moc ohraný je jaký riff. Občas se stane, že mi něco připomene cosi jiného, ale jen málokdy přijdu na to, co to bylo.
Někdo by mohl říct, že se nevyznám a měl by velký díl pravdy, i z toho důvodu, že si strašně špatně pamatuju jména a názvy. Ale, ač to bude znít divně nebo směšně, tak důležité pro mě je, že BM se vyzná ve mně.
Nechodím sem jen vykecávat. Tvé recenze jsou pro mě dost užitečné ,zrovna dnes jsem přes tvou recenzi narazila na Portals od Candelabrum.
Možná by ses měl naučit přijímat komplimenty.
A pritom mate svoju prvu Sicmaggot ULTRAS fanusicku.
Trve pisálky zajímají jen pohrůžky napadením. Tím se měří úspěch zinu.
V tom pripade by to chcelo popri recenziach na hovadiny ako Purnama, aj recenziu na Moloth, haha
Kdybych tyhle mrdky pro retardy byl fyzicky schopný doposlouchat do konce a podívat se na to aspoň trošku nezaujatě, tak bych to určitě rád strhal. Ale to se prostě nedá.
Jako recenze na Welicoruss je lákává, ne že ne…
Já jsem si myslel, že je to Hitlerova Mamka, která ho tepe, že si kupuje moc desek a jakou hudbu poslouchá..
Úplně si nevybavuju, že bych ho tepala za hudbu, co poslouchá. Zbytek by i souhlasil.;)
O “naplnění potenciálu” náhodou u kapel s první-druhou deskou občas přemýšlím (tzn. nepíšu to jako floskuli) – třeba v případě, kdy maj zajímavý riffy, docela to šlape, ale jednotlivý pasáže jsou napojený klopotně, nebo naopak jim chybí rychlost, ale mají zajímavý nápady… to se vše dá poladit, a opravdu čekáš, jestli to na dalším albu bude už první liga, nebo “zůstane nenaplněný potenciál” prvních desek. Z poslední doby mě napdá Kosmokrator nebo Shaarimoth
Pokud nad tím někdo zauvažuje a napíše to s určitým rozmyslem, přijde mi to v pořádku. Právě kvůli takovým případem je ale škoda, že to většina rozhazuje po hrstech i tehdy, kdy to není na místě.