 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 46:35 K recenzi poskytl:
|
Věci ze stáje kanadského vydavatelství Hypnotic Dirge Records jsem jeden čas poslouchal docela rád. Postupně ale chuť opadla a poslední dobou nově vydávané nahrávky téhle jinak poměrně sympatické firmy poslouchám jen výjimečně. Rozhodl jsem se to alespoň trochu napravit prostřednictvím debutu „Wijde wijdte“ nizozemského projektu Omgeving. Žánrová škatule post-black / doom metal sice vypadá docela odpudivě, nicméně ukázky z alba mi připadaly docela fajn, takže jsem to nakonec zkusil.
Za Omgeving stojí nizozemský muzikant Franck Johanson, jenž má za sebou působení v hromadě lokálních kapel. Asi nejznámějším jménem hádám bude thrashovka Distillator, která má na kontě dvě alba, ale nedokážu říct, jestli jsem ten název už skutečně někde slyšel, anebo je mi povědomý jenom proto, že je takový obyčejný a zaměnitelný, protože podobně se jmenuje snad každá druhá thrashmetalová banda. Jinak jsou to samé neznámé formace, jejichž jmenováním není nutno se zdržovat. Zájemci si jistě dokážou nalistovat Metal Archives a podívat se sami.
Hudební směřování Omgeving jsem už výše naznačil. Naštěstí ale mohu dodat, že ačkoliv se tu nacházejí i prvky typické pro moderní post-black metal, nejedná se o žádnou blackgaze mrdku, při jejímž poslechu musíte přemýšlet o vkusu, duševním zdraví a sexuální orientaci autorů. „Wijde wijdte“ taková nevkusná žumpa bohudík není.
Popravdě řečeno, na první poslech mě „Wijde wijdte“ až překvapilo. Veškeré melodie mi totiž zněly dost příjemně a podobně bych mohl hovořit i o atmosféře, která sice nebyla kdovíjak strhující, ale určité charisma deska vyzařovala hned od začátku. Rýsovala se tedy spokojenost…
Takhle jednoduché to nicméně nakonec není. Prvotní dojem je jedna věc, ale kvality jakéhokoliv alba lze posuzovat až s větší rozvahou, která nepřichází dřív než po větším počtu poslechů. A v disciplíně trvanlivost už „Wijde wijdte“ nedokázalo přesvědčit tak sebevědomě, jak se zpočátku zdálo.
Jinými slovy, s postupem času „Wijde wijdte“ v nemálo pasážích citelně slábne. Mnohé motivy se totiž dost rychle obehrály a zevšedněly. Nejvíce s tímhle neduhem bojuje první část nahrávky, jmenovitě „Ouverture 2015“ nebo „Zwaartekracht bestaat hier niet“, částečně i „Daar waar de tijd smelt“, ačkoliv v té už jsou i chvíle, na něž lze uplatnit přísnější měřítka.
Paradoxně nejsilnější je album v momentech, které pocitově nejsou tak striktně metalové a pouštějí do hry i „ambientní“ nádech, přestože ne vždycky se tak děje i co do formy. Tím mám na mysli třeba „De zon ontmoet de aarde“ nebo jisté pasáže „Eenzaamheid in extase“. Vrcholem pak jsou pro mě ryze ambientně laděné věci jako titulní „Wijde wijdte“ a „De weg naar het donker is nauwelijks verlicht“, v nichž se daří tvořit výbornou atmosféru.
Za zmínku určitě stojí ještě jedna věc – „Wijde wijdte“ je čistě instrumentální nahrávkou. S tímhle pojetím se Omgeving popasoval se ctí, protože vokál mi zde nijak nechyběl. Nějakou dobu jsem si vlastně ani pořádně neuvědomoval, že se zde vůbec nezpívá, což ovšem můžeme chápat jako znamení, že zpěv skutečně nechybí. Také je mi sympatické, že vokál není suplován přemírou sólové kytary, jak se mnohdy stává.
Jak si tedy „Wijde wijdte“ stojí celkově? Určitě je to fajn, poslouchá se to příjemně a dovolím si tvrdit, že lehký nadprůměr se tu určitě hraje. O zázrak se určitě nejedná, ale máte-li náladu na jemnější atmosférický metal, pak debut Omgeving může důstojně posloužit.
Podobné články
6.3.2019 Fluisteraars / Turia – De oord Recenze
24.12.2018 Solar Temple – Fertile Descent Recenze
24.10.2018 Finnr’s Cane – Elegy Recenze
4.3.2017 Fen – Winter Recenze
30.3.2017 Laster – Ons vrije fatum Recenze
26.6.2011 Dornenreich – Flammentriebe Recenze
Proboha prosím, nechte si už těch narážek na sexuální orientaci. Velice rád váš blog čtu, ale to, kdo má rád post-black metal a podobné žánry nemá s orientací nic společného, a vůbec na to narážet je podle mne velice ignorantský přístup.
Ale no ták, já mám třeba blackgaze a post-black docela rád a nemyslím si, že by mě to nějak táhlo k pánským “kakaovým věnečkúm”… Jsi docela dobrej recenzent, tak si to, prosím, nekurvi takovými prostoduchými narážkami. Nějaký ten žánr či subžánr nemusím, ok, ale proč hned takto? Tohle je ostatně problém celé metalové komunity…
Je nutný tyhle výsměchy brát trochu s nadhledem, reálně je to jen takový nevinný popíchnutí.
Na druhou stranu, netvrďte mi, že tohle nebo tohle prostě nezní teploušsky!
Proč by měla být všeobecná pravda, že gayové mají rádi či tvoří zženštilou hudbu, nebo naopak, že fandové určitého žánru jsou s větší pravděpodobností gayové? Chápu, že za tímhle třeba homofobie nestojí, ale podporuje to určité stereotypy, které může být nebezpečné šířit. Už samotné použití slova “teploušský” a podobně jako hanlivého výrazu má svůj dopad. Jazyk, který užíváme a slyšíme, lidi ovlivňuje více, než se zdá. Jen prosím o zamyšlení, a děkuji za odpověď.
Slovo “zženštilou” používám jen v uvozovkách, nemám ten termín vůbec rád, a myslím jím to, jak je hudba např. zmiňovaných Alcest někdy negativně vnímána – jako přecitlivělá, kýčovitá, sentimentální etc. Jinak také děkuji Petrovi87 za podporu, jsem rád, že v tom nejsem sám, a přidávám se k názoru, že recenze zde bývají, až na zmiňované výlevy kvalitní.
Nééé, doprdele, strážci morálky, vykladači slov a zkurvený Rudý šípy už dorazili i sem, chce se
mi zvracet, potažmo blejt… běžte do hajzlu, kokoti, 100 x radši Hitlerovo- tak se v jedné odpovědi na koment zde sám označil.. já bych navrhoval ho udat, nácka !- často přehnaný blití sprostot a nadávání než vaši svatost a teplý zamyšlení… fuck off !
Jé to mi připomíná ten vtip, jak jde Anonym, Petr 87, Milan a Lomikar po břehu rybníka a potkaj na souš vyvrženou zlatou rybku, která sípe: “Zachraňte mě prosím, když mě hodíte zpátky do vody, splním vám tři přání.” Inu hodí jí do vody. “A jaká budou tedy vaše přání?” “Himbajs, my bychom si přáli, aby tady ten nekorektní sprosťák bez trocha úcty okamžitě chcípnul!” zahromují Anonym s Petrem 87. “Tak to já si přeju, aby tyhle dva pravdoláskařský moralistický vocasové okamžitě chcípli.” kontruje decentně ožralý Milan. Načež Lomikar se rychle zamyslí a poví: “Tak asi jenom kávičku.”
Pane Lammingen. Voni se náramně pletou, vědí ? Dyk já měl sotva jedno chmelené a to věru není míra, která by se synem otce mého něco udělala. A už vůbec nepřeju nikomu na světě světoucím smrt, natož pak, aby se o něm prohlašovalo něco tak hloupýho, jako ten dobytek Milan prý v tom Vašem podobenství prohlašoval o těch dvou mamlasech, co jim ze zadnic čouhá modrej oblouk cukrovanej svatostí, rozvážností, moralismem a dalšíma vyrážkama… Ty kafe dvě, děkujem.
Nemám potřebu na to reagovat jinak, než že smrt samozřejmě nikomu nepřeji, a zdá se mi, že pan Milan svůj vulgární jazyk použil spíše samoúčelně, než aby tím rozpoutal jakoukoliv smysluplnou diskuzi. Chtěl jsem pouze projevit svůj názor, že by se mi tento blog četl lépe, pokud by se autor tohoto článku k tématům, jež jsou pro mnoho lidí citlivá, choval s větším respektem.
Se za to nestyďte, já přeju někomu smrt co čtyři minuty.
Trochu naivně jsem žil v přesvědčení, že extrémní metal není muzika pro citlivý hošany, který se okamžitě rozsypou z malýho nevinnýho hejtíčku…
Určitě najdeš místa doširoka otevřená, s hezkými stolečky a vázičkami, chutnou kávou a zákusky, kde slova jako prdel a hovno nikdy neznečistila fair trade ovzduší.. tady to doufám nebude.
Já hlavně nevim, proč tohle řešíme tady, když o deset centimetrů níž jsou dvě recenze na Gorgoroth
Ne, fuckt si nemyslím, že by Alcest – díky kterým jsem blackgaze objevil – zněli teploušsky… Navíc ta deska, z které je ten song, je takový jejich experiment, kde zajeli ještě trochu víc do vod post-rocku a shoegaze, takže se od ostatních desek tak trochu liší. Ghost Bath neřeším, ti mi nikdy nic neříkali, a ne, z mýho pohledu to fakt nezní teploušky.
Píči, jestli chcete slyšet opravdu buzerantskou hudbu, tak si pust’te Village People, vy “trve metal” pozéři a dozajista i největší borci, jaké znáte!
A ne, opravdu se nepovažuju za pravdoláskařskýho moralistickýho kokota či zkurveného Rudého šípa, za jakého mne označili ti praví nechápaví zkurvení kardinální kokoti s nickem Lomikar a Milan…
A kolikrát je zábavné pozorovat, když takovým entitám naopak zase ty zhaníš jejich “trve kvlt” svátost a nazveš to třeba natráveným vylouhovaným salátem pro pozérské černé falusy, jak okamžitě plivou síru a pak musí hned druhý den navštívit svého proktologa a ukázat mu, kde je to tak hrozně bolelo, když jim někdo poplival jejich oblíbenou kapelku… Já s tímto problém fakt nemám, akorát mě sere, nejen u spousty “pravých” metalistů, ten jednodušší přístup, kde spoustu věcí, které trochu vybočují z mého standartu, či, nedejsatan!, znějí trochu líbivěji, hned musím označit za mrdkovitou hudbu od buzíků pro buzíky, a především hrozně žeru ty internetové krutohusté virtuální ramenáče, kteří musí lidem, kteří s tím tak úplně nesouhlasí, hned hrozit černočernou smrtí a pak vyvrcholit nad tím, jak to těm “ultrakorektním katolickým moralistům” fakt drsně nandali!
PS: A prosím, zdržte se už všech hanlivých komentářů na mou nepochybně přecitlivělou a šosáckou osobu bez nadhledu, už ted’ nejsem daleko od kompletního zhroucení! Fňuk…
Hele, kámo, todle beru, taková odpověď se mi líbí, že jsem zkurvenej kardinální kokot, to mi ještě nikdo nenapsal :D Akorát máš sakra blbej odhad na trve boys of Satan, to já nejsem ani deko.
Pravda, ty popisky, že je Alcest teplá, gay hudba nejsou vhodné. K určité emoční vřelosti a snad i k té ukňourané afektovanosti hudby to sedí, vezmeme-li v potaz určité negativní stereotypy. Ale jinak to k LGBT komunitě neni moc fér, protože prohlásit se takhle veřejně za fanouška Alcest a podobných mrdek je jako, kdyby ses tu chlubil, že mrskáš péro u furry porna nebo my little pony, případně že ten odporně zkrustnatělý waifu polštář v tvojí posteli si chceš vzít za ženu.
To, že Alcest zní teple už kdysi řekla Audrey Sylvain v rozhovoru pro Mortem, co si tak pamatuju.
Děkuji Metacyclosynchrotronovi za rozumný názor, Petrův příspěvek taky chápu, ačkoliv tady nikoho “trve metal pozérem” nenazývám. Sám mám extrémní metal velice rád, stejně tak noise, industrial… i post-žánry. Nenazval bych se citlivým hošíkem, z ničeho se tu nerozsypávám, jen chci vést smysluplnou diskuzi o tom, co k LGBTQ komunitě skutečně fér není. A nevím, proč by měl názor Audrey Sylvain na tohle být významnější než kterýkoliv jiný. Ten rozhovor jsem nečetl ani neslyšel, ale doufám, že to nemyslela předpojatě či hanlivě.
To je vlastně docela dobrá poznámka. Ve mém blízkém okolí třeba když řeknu, že “poslední album Manes je dobrý, trochu teplý oproti minule, ale sedí jim to”, tak to nemyslíš špatně a hlavně dotyčnej ví, co si pod tim mám přestavit. Je to už prostě takový terminus technicus. A neznamená to nic negativního. Klasickej případ pro mě je album Les voyages de l’âme od Alcest. To je gay as fuck, ale zároveň za mě naprosto perfektní hudební kus. Osobně bych už asi do veřejnýho textu specifikaci hudby jakou ‘teplou’ asi nepoužil, ale třeba tady zrovna mi to nevadí, protože doposud jsem neměl pocit, že by místní sebranka měla s LGBQT nějakej problém. Už jenom dle toho, jak se tu líbilo poslední album Manes.
Bingo. Lomikar to chápe přesně.
Samozřejmě, že reálně nikomu nevadí, jestli je někdo teplej nebo cokoliv jinýho, to je mi u prdele (haha!). Jak už jsem to vlastně řekl vejš, je to jen nevinný (a uznávám, že i trochu laciný) popíchnutí vůči muzice, která mě z nějakejch důvodů prudí. Nic víc v tom není třeba hledat.
Akorát já to klidně napíšu i veřejně, stejně jako bych to řek třeba kámošovi. Jako čtenář bych chtěl číst upřímný názory bez zbytečnejch vytáček, i kdyby třeba ostřejší. Přijde mi, že všichni okolo všeho chodí po špičkách, hlavně nikoho nenaštvat, nikdo nemá koule na to, aby o píčovině na férovku napsal, že je to píčovina. Tak toho hajzla hraju já. Jak si to myslím, tak to píšu. Zdá se mi to přínosnější než diplomatický opisy, který se nechají najít kdekoliv jinde.
Nicméně není pravda, že bych se sám rozbrečel, když někdo bude pičovat na to, co se líbí mně, jak se třeba pokoušel naznačit Péťa87. To by bylo pokrytecký. Nepopírám, že to leckdy píšu ostřeji, ale jsem připravenej na podobně vyhrocenou reakci. Když někdo napíše, že album, který jsem vychválil jak pán, je podle něj kopa sraček nebo že samotná recenze je hnůj, tak ať, já to ustojím.
A komu se to nelíbí, ať táhne do Modrý ústřice!
Dobře, děkuji. Takovýto názor jsem ochoten skousnout, ačkoliv pro některé druhy toho vyjadřování, jaké popisujete, nevidím důvod. A použití slova “gay” jako terminus technicus mě jednoduše mrzí. Nicméně čtenářem blogu zůstávám, neboť hudba zde recenzovaná bývá zajímavá, stejně tak většina recenzí, a člověk by se o těchto deskách odjinud nemusel dozvědět. Toho si cením více než jakéhokoliv ostřejšího vyjadřování, které je pro mne spíš nadbytečné.
To vypadá na trošku podsouvání, on nenapsal gay – terminus techn., ale teplý – terminus tech.
Používám to i já např. ve filmu, naposledy mi “teplá” připadala Tátova volha.
Zrovna tak mi ale připadají některé poslední kousky od Rhapsody, když je porovnám se starší tvorbou :D