Země: Finsko Žánr: psychedelic black metal Datum vydání: 26.2.2016 Label: Svart Records / 20 Buck Spin Tracklist: 01. Saturaatio 02. Lahja 03. Värähtelijä 04. Hypnotisoitu viharukous 05. Vasemman käden hierarkia 06. Havuluu 07. Valveavaruus Hrací doba: 69:13 Odkazy: web / facebook

První pohled (H.):

Oranssi Pazuzu jsou vysoce zajímavou kapelou již od svých úplných počátků. Vzpomínám si, jak jsem v roce 2009, kdy o nich vědělo ještě minimum lidí, prvně slyšel jejich tehdy čerstvý debut „Muukalainen puhuu“ a hned mě to regulérně složilo. Jenže i navzdory tomu, že jsem se do té desky vcelku rychle zamiloval, ani zdaleka jsem neměl a samozřejmě ani nemohl mít tušení, co ještě bude následovat.

Jak to tak u podobně povedených debutů bývá, člověka prostě za chvíli napadne… nebyla to jen náhoda? Dokážou tohle vůbec někdy byť i jen vyrovnat? Jak se v průběhu dalších let ukázalo, Oranssi Pazuzu rozhodně nepatří k těm případů, kdy by výborná první deska byla jen náhoda, a se svou následnou tvorbou ukázali, že se v Zemi tisíců jezer objevila opravdu nevšední kapela, jaká se nerodí každý den.

Říkává se, že třetí velké album rozhoduje. Tuhle fázi již mají Oranssi Pazuzu za sebou – „Valonielu“ vyšlo před třemi lety a (opět) to byla psychedelická síla, jak když kopne bejk. Jenže se taky říkává, že každá kapela má jednou právo na slabší chvilku. A Oranssi Pazuzu v tomto ohledu ještě vedle ani jednou nešlápli – počínaje již jmenovaným „Muukalainen puhuu“, pokračuje geniálním opusem „Kosmonument“, konče předcházejícím „Valonielu“, nevyjímaje ani bezejmenné splitko s avantgardními krajany Candy Cane (jež dodnes zůstává jediným neřadovým počinem diskografii Oranssi Pazuzu – ne však druhořadým). Nicméně s tím, jak výstavní kádrový profil má dosavadní tvorba Finů, to každá nahrávka bude mít těžší a těžší, aby dokázala důstojně navázat.

Jen tak mezi námi, v předchozím odstavci se nachází jedna chyba, kterou jsem tam záměrně zanechal. Jedná se o větu „konče předcházejícím ‚Valonielu‘“. Ve správné podobě by totiž závěr výčtu nahrávek, s nimiž Oranssi Pazuzu ještě nešlápli vedle, měl znít: „končně aktuálním ‚Värähtelijä‘“. A to jinými slovy znamená co? To jinými slovy znamená to, že třeba někdy Oranssi Pazuzu také vydají nějaký přešlap, ale rozhodně tak neudělali v roce 2016, protože „Värähtelijä“ doposud bezchybnou sérii prodlužuje o další položku.

A vlastně nejen to, „Värähtelijä“ dělá možná i o kousek víc – a rozhodně tím nemám na mysli, že právě k novince Finové natočili svůj první oficiální videoklip vůbec („Lahja“). Ono co si budeme povídat… jakkoliv je diskografie Oranssi Pazuzu excelentní do poslední položky a ačkoliv jsou jednotlivá alba velmi vyrovnaná, jeden počin přece jen mírně vystupuje. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat kvality „Muukalainen puhuu“, „Valonielu“ či splitka s Candy Cane, přece jen mám ty desky fakt strašně rád, ten úplně nejvyšší strop je prostě „Kosmonument“. Většina skupin – nevyjímaje ani ty, jež jsou na tom se svojí tvorbou podobně dobře jako Oranssi Pazuzu – má prostě jeden svůj opus magnum, desku numero uno. A tím je u těchto psychedeliků právě „Kosmonument“. Nechci tvrdit, že jej snad „Värähtelijä“ překonává, protože do takhle silného tvrzení se mi ani ne měsíc po vydání u takovéhle skupiny a takovéhle muziky přece jen moc nechce, ale jednu věc si dovolím říct už nyní docela s jistotou. Když nic jiného, „Värähtelijä“ je deskou, která se „Kosmonument“ (těsně?) přibližuje a ukazuje, že u Oranssi Pazuzu není vrcholná pozice druhého alba neotřesitelná a až do konce věků neměnná. A i to je vzhledem k astronomickým kvalitám „Kosmonument“ velice silné tvrzení.

Nicméně jen těžko se lze u „Värähtelijä“ ubránit nadšení, protože to album je skutečně neskutečně dobré (tomu říkám kvalitní slovní obrat!). Má to 70 minut, a přitom tam není ani stopové množství vaty. Oranssi Pauzu s naprostou lehkostí sypou nehorázně silné nápady, hypnotizují psychedelickou atmosférou, kterou opětovně šperkují nádherně sjeté pazvuky („Hypnotisoitu viharukous“!). Kompozice jsou pečlivě budované a působivé – a tím rozhodně nemám na mysli jen ty nejdelší kolosy „Vasemman käden hierarkia“, „Saturaatio“ a „Valveavaruus“ (ten nástup elektroniky v půlce písně – ty vole!), protože ani kratší písně nijak nezaostávají. Což ale nic nemění na tom, že právě na těch dlouhých plochách to Oranssi Pazuzu ohromně sluší. I když je pravda, že zrovna tahle skupina má schopnosti na to, aby jí to slušelo v jakékoliv poloze, jakou nabídne.

Nechci, aby ta chvála vypadala jako momentální zaujetí jedním albem nebo snad přechvalování kapely, jež prostě patří k oblíbencům (zrovna tohle však nijak nepopírám – beztak by to bylo zbytečné a nikdo by mi to nevěřil), tak to není. Oranssi Pazuzu jsou opravdu tak dobří a „Värähtelijä“ je opravdu tak dobrá deska. Kvality téhle formace teprve začínají tam, kam většina skupin ani zdálky nedohlédne za celou svou kariéru. A novinka toho budiž důkazem – ne prvním.

Nebudeme dále chodit kolem horké kaše a radši si to řekněme na rovinu – Oranssi Pazuzu s „Värähtelijä“ definitivně stvrdili, že patří k tomu absolutně nejzajímavějšímu, co se za poslední dekádu na poli alternativního black metalu urodilo. První z nejžhavějších kandidátů na jedno z alb roku je tu.

---

Druhý pohled (Skvrn):

„Värähtelijä“ – ve finštině vibrátor, v hudebních sférách nová deska Oranssi Pazuzu. Ačkoliv by finský vibrátor leckomu posloužil vhod (to víte, severská kvalita), začátek letošního roku patří především zmíněné kapele, jež má ve zvyku vyzařovat nebezpečné dávky blackové psychedelie. Od té doby, co Blake Judd nejspíš natrvalo pověsil kytaru na hřebík a ruce raději zaměstnal servírováním cloumavého fetu, se Oranssi Pazuzu de facto stali lídry psychedelicky blackového rybníku. Finové jsou tak ve svém konání stále nezaměnitelní, a i když možná setrvávají ve vytyčených žánrových mantinelech, postupnou evoluci v tvorbě nelze opomenout.

Oproti „Kosmonument“ i „Valonielu“ je „Värähtelijä“ neopracovanější, odpornější a kanalizačnější, na což odkazuje už jen povedená obálka. Minulý Costin na přebalu nebyl zlý, ale tady jde o vyloženou trefu do černého. Zlo, znepokojení, otázky co a proč, toť pro takovouto muziku výtečná posila. A když už jsme u té hudby, tak tedy i něco k ní. Jak již padlo, výrazný žánrový přerod se nekoná, avšak ani pro stagnaci není prostor. V obecné rovině dbá novinka víc než předešlé desky na celek, jemně se také ukrojilo z blackové složky a vsadilo se víc na psychedelii. Skladby jsou neskutečně plastické, vše se neustále přelévá a směřuje k ničivým gradacím. A jak ladné to je! Zachtělo-li by se vám po příkladu, vystačím si se třemi slovy: „Vasemman käden hierarkia“. Než se budete chtít odebrat ve věčný klid, alespoň jednou vyposlechněte, těch 17 minut vážně stojí za to.

Snad jediná výtka směřuje ke zvuku, s jehož prasáckostí to Oranssi Pazuzu možná přehnali. Ačkoliv jde třeba i o záměr, až přespříliš zabředávám v přehulenosti a nečitelosti. Ze všeho ostatního jsem ale nadšen. Finové svou psychedelicky blackovou vizi pojali zase trochu jinak, ale opět neméně dobře. Hodně hutný sound, hypnotické riffy, prostě Oranssi Pazuzu a jejich další atmosférický trip podpořený (jako vždy) parádním skládáním. Nezbývá mi tak nic jiného než „Värähtelijä“ vřele doporučit k poslechu. Tyhle vibrace po finsku jsou zkrátka příliš silné na to, abyste je ignorovali.

---

Třetí pohled (Onotius):

Je to neuvěřitelné, ale finští psychedelic black metaloví Oranssi Pazuzu zrají jako dobré víno. Člověk by skoro pro jednou očekával i jen příjemný standard, avšak kapela nám na jakékoliv pochyby vždy odpoví naprostou peckou. Nyní se s námi ještě o stupeň hutnější, hypnotičtější formou dělí Finové o svou neuvěřitelně obří imaginaci. Zkrátka a dobře „Värähtelijä“ je pro mě žhavý kandidát na desku roku (což pravda říkat v březnu může znít přinejmenším odvážně, avšak vzhledem k tomu, jak parádní novinka je, se tomu zkrátka neubráním).

„Värähtelijä“ disponuje oproti svým předchůdcům jednoznačně vícevrstevnatým zvukem, jenž dokáže vskutku pohltit hned na první poslech a ukolébat nás v hromadě sugestivních hypnotických nápadů. Mnohem lépe zde vynikne dynamika – postupné gradování, kontrasty mezi jemnými kolébavými momenty a naprostou monumentální extází (při níž mohutná, výtečně nazvučená basa pulzuje, jako by měla explodovat). Postupné vrstvení jednotlivých hudebních ploch pak dokáže i z jinak relativně jednoduchých (avšak účinných) nápadů jako například v závěru „Havuluu“ vytvořit naprosto kolosální zážitek.

A deska je i velmi různorodá – a to jak v průběhu celé hrací doby, tak i v rámci jednotlivých kompozic, jež se pohybují od pěti do necelých osmnácti minut. „Saturaatio“ začíná pěkně postupně krautrockově, aby se pak postupně vrstvila do pravého psychedelicky blackového celku, i když v porovnání s tím, co přijde v druhé polovině desky, se stále ještě drží relativně při zemi. Album pokračuje zvonky zpestřenou meditací „Lahja“ a „Värähtelijä“ založené na postupném vrstvení ploch – při němž se na minimalistickém baskytarovém základu odehraje nejeden fantastický moment. „Hypnotisoitu viharukous“ je pak asi nejreprezentativnější ukázkou toho v čem Oranssi Pazuzu excelují – v úvodním riffu je slyšet charakteristický rukopis, kompozičně je skladba výborně poskládaná a hrátky s různými doprovodnými samply je výtečná. Největší prostor pro kreativitu dostává však sedmnáctiminutová „Vasemman käden hierarkia“, jež je vizionářskou jízdou lidským podvědomím. Postupný vývoj skladby je brilantně promyšlený tak, aby skladba koherentně držela pohromadě a zároveň se pozvolna proměňovala a dala prostor různým náladám a nápadům. Závěrečná desetiminutová „Valveavaruus“ zase evokuje svou kompoziční formou nějakou elektroniku a působí jako rituální závěr.

Nu, pointu jsem vyzradil již na začátku, tudíž mohu snad jen dodat, že album „Värähtelijä“ je příjemným překvapením i na poměry Oranssi Pazuzu. Polemizovat nad tím, zda novinka pokořila masterpiece „Kosmonument“ je možná trochu předčasné vzhledem k tomu, že aktuální deska má přeci jen tu výhodu, že je nová a neoposlouchaná, ale osobně se do novinky jsem schopen ponořit asi více, než tomu bylo svého času právě u druhé studiovky. Je třeba něco dodávat? Nemyslím si.

---