Země: Švýcarsko Žánr: ambient black metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: Kunsthall Produktionen Tracklist: 01. Im Winterwald 02. Über den Bäumen 03. Schneeglitzern 04. Alt 05. Wurzel 06. Stimmen im Wald 07. Flug 08. Le rêve lucide 09. Eulengesang 10. Kälteschauer 11. Verweilen 12. Weiter, immer weiter 13. So hallt es wider Hrací doba: 120:19 Odkazy: facebook / bandcamp

První pohled (Dantez):

Paysage d’hiver patří na blackmetalový Olymp, alespoň ten ambientně laděný. Kapela k dokonalosti kultivuje rovnici předestřenou Burzum. Wintherr sebral fundamenty z „Hvis lyset tar oss“ a přetavil je do kompaktnějšího celku, jehož prvky dohromady fungují lépe než u Varga.

Paysage d’hiver balancují zvukovou surovost s ambientní opojností. Elektrická kytara prolínající se se zvuky vichru a praskajícího sněhu vytváří atmosféru, u které by zamrzl i samotný Blashyrkh. Vše doplňuje rafinovaná práce s vokály, syntezátory i smyčci a flétnami – vždy bez inklinací ke směšnosti či patetičnosti.

Demo „Paysage d’hiver“ z roku 1999 je ukázkovým blackmetalovým eposem, který dokonale kloubí řezavý lo-fi zvuk a hutnou atmosféru s citem pro evokativní riffy a aranže. Ostatní dema nemají kvalitativně od eponymní nahrávky daleko, nejblíže je jí „Das Tor“, delší počin nicméně působí zastřeněji – více než na kompozici Wintherr spoléhá na tíhu rozlehlých ambientních ploch. „Das Tor“ slévá vokály, synthy, bicí, kytary a šumy ještě více do jednotného celku, jehož monotónnost přeměňují pouze pomalé melodické přechody s upozaděnýma bicíma.

Od vydání „Das Tor“ uplynulo sedm let a „Im Wald“ je po této době prvním plnohodnotným materiálem. Ihned překvapuje dvěma způsoby. Za prvé jde o první opravdový full-length, za druhé se stopáž natahuje na dvě hodiny. Ostatní sice zůstává v zajetých kolejích, i tak lze spatřovat změny. Paysage d’hiver stále pracuje v lo-fi spektru, zvuk je však oproti „Das Tor“ (nebo v jiných těžko identifikovatelných zvěrstvech, které se zde pravidelně recenzují) delikátnější. Jednotlivé nástroje jde rozpoznat, sound navíc získává na větší hutnosti. Stále však hovoříme o počinu ambientním, a to i navzdory většího důrazu na strukturu. Hudba je propracovanější – Wintherr občas vytasí překvapivé hudební obraty. Zmínit lze i délku skladeb – většina se pohybuje okolo deseti minut, nikdy se ale nejde přes dvacetiminutovou hranici, což bylo na demech standardní.

Kratší (i když pořád dlouhé) trvání přidává trackům na charakteru. Stopy jsou snáze identifikovatelnější, monolitičnost ale zůstává. První „Im Winterwald“ pracuje spíše s monotónními, trans-navozujícími prvky. Následující „Über den Bäumen“ je ze skladatelského hlediska propracovanější – zarývá se build-upem, který okolo šesté minuty kumuluje do melodického riffu. Nejpamátnější moment „Im Wald“ ukrývá „Stimmen im Wald“, kde chorál umocňuje identická kytarová linka. Track se navíc pyšní dalším neobvyklým aspektem – čistšími vokály, které ke konci navazují na klasický projev Wintherra. Svérázností rovněž oplývá na standardy kapely plíživější „Weiter, immer weiter“, kde se opakuje slovo Weiter jako bizarní mantra. Skladeb s rozpoznatelnou identitou obsahuje „Im Wald“ více, zmíněné případy ale rezonují nejvíce. Prostor je ovšem věnován i trademarkům z minulých let, například „Le rêve lucide“ pracuje s dobře známou flétnou.

Megalomanská stopáž „Im Wald“ moc neubližuje, stříhat by se však dalo. Kratší mezihry albu nevadí, ale ani mu nepřidávají. Nefunguje taky prostřední „Flug“, která má pravděpodobně symbolizovat předěl desky. Jde o jedinou dlouhou skladbu, která se oddává rozlehlým riffům bez asistence bicích. Wintherr ale tak dlouho v dané formě drive držet nedokáže. Tracku by spíše slušela délka zmíněných intermezz.

Větší strukturovanost ubírá „Im Wald“ mírně na atmosféře. Pořád jde ale o špici ambientblackmetalového ranku, který nemá nikdo v malíku tak jako právě Paysage d’hiver. Na soud, zda jde o nejlepší desku kapely, se neodvažuji. „Im Wald“ ale určitě navazuje na vysoký standard celé diskografie a fakt, že si materiál jako první vysloužil označení dlouhohrajícího alba, dává díky ucelenějšímu pojetí a autorství celkem smysl.

---

Druhý pohled (H.):

Paysage d’hiver je nepochybně kult jako svině a některé starší nahrávky chovám ve velké oblibě. Na nový vlastní počin (od „Das Tor“ se objevily jen dvě skladby na splitkách s Drudkh a Nordlicht) se čekalo fest dlouho a na první dlouhohrající materiál už vůbec – na ten se čekalo jak na smilování.

Za pozitivní skutečnost lze nepochybně považovat to, že „Im Wald“ nezklamalo. Ostatně ani nemá jak, protože deska vesměs jen pracuje s formulí, na niž jsem od Paysage d’hiver už dávno zvyklí. Mírné změny, už diskutované výše kolegou, se sice najdou, ale to základní gró zůstalo neměnné. Ale to není nutně špatně, protože Paysage d’hiver ve specifickém subžánru ambientního black metalu patří na špici a dokáže příst mrazivou atmosféru jako málokdo jiný.

Na „Im Wald“ mě tedy kromě obludné délky, která ovšem k nastavenému zvuku a žánru pasuje, překvapila prakticky jen jedna věc. Novinka je na místy na poměry Paysage d’hiver skoro až „hitová“ a do ucha klouže nečekaně rychle a bezproblémově. Životnosti to naštěstí neubírá. Dvě hodiny jsou přece jenom dvě hodiny a na takové ploše se toho už z podstaty nachází dost k objevování. Zbytečná mi přijde snad jedině „Flug“, jež si svých jedenáct minut moc nezaslouží.

Jinak se mi ale „Im Wald“ líbí. Netvrdím, že jde o mého favorita v diskografii Paysage d’hiver. Stejně tak si nemyslím, že by mělo jít o album, které by mohlo promluvit do žebříčku toho nej za rok 2020. A přitom ještě před pár lety bych si myslel, že první řadovka Paysage d’hiver to bude mít prakticky jisté. Určitě se však jedná o výbornou záležitost, v jejíž přítomnosti dvě hodiny uběhnou dost rychle. Spokojenost.

---