Peosphoros - Pink Metal

Peosphoros – Pink Metal

Peosphoros - Pink Metal

Země: Velká Británie
Žánr: politically correct trans LGBTQMN pink metal
Datum vydání: 30.3.2018
Label: SGW Records

Tracklist:
01. Britney Therapy
02. Prostitutes Must Die in Genocide
03. Terrorism
04. Multiculturalism Is Genocide
05. Pink Metal
06. Rape and Kill Animals Attack Women

Hrací doba: 29:27

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Infamy PR / Peosphoros

Odjakživa razím teorii, že metal by měl špinavý, hnusný a nenávistný, hudebně i textově. V posledních letech se ale tenhle žánr čím dál tím víc zasírá hromadou buzniček, které vyznávají politickou korektnost, staví se proti rasismu, dokonce bojují za práva zvířat nebo práva žen. Fuj, ty vole, z toho by jeden blil. Kam se poděla misantropie a aura nebezpečí, která by měla (dnes už takzvaně) extrémnímu žánru náležet? Bylo jen otázkou času, než se tady objeví nějaká mrdka s duhovou vlajkou ve znaku a ve své tvorbě se otevřeně postaví za práva LGBTQ. Přesně tímhle je idiocie s názvem Peosphoros, jež o sobě tvrdí, že hraje pink metal a že bojuje proti bigotnímu black metalu. A za to nyní dostane nejvyšší hejt a opovržení…

Akorát je v tom jeden malý háček, a sice že za kapelou stojí jistá Leyla Braun. Nic vám to neříká? Tak to zkusíme jinak. Tahle transka je ve skutečnosti Emir Toğrul, jehož jméno by už dávno nemělo být neznámé žádnému pravidelnému čtenáři. Tenhle turecký šílenec zásobuje hudební svět tunou totálního bahna, nad nímž si všichni přizdisráči myjí ruce a nechtějí s tím mít nic společného. Yayla, Blliigghhtted, Red Bible Black a samozřejmě největší zvrhlost Viranesir nejsou věci, jaké by strávil každý. Peosphoros v tomto ohledu není výjimkou.

Přesto je Peosphoros v lecčems trochu jiný případ než zbylé jmenované. Ale ne ve všem, protože určité elementy jsou na svém místě. Předně je evidentní, že Peosphoros je jedna velká ironie. Kapela o sobě tvrdí, že jde o „politicky korektní trans LGBTQMN pink metal“ (co znamená to „MN“, netuším), ale ve skutečnosti jsou Peosphoros pravým opakem. Opět se připravte na texty plné rasismu, incestu, týrání dětí a zvířátek, znásilňování, urážení muslimů, urážení black metalu a dalších podobných zábavných témat, které v současné západní společnosti patří k vysoce citlivým záležitostem (s výjimkou toho black metalu, samozřejmě), o nichž se ve veřejném prostoru nevtipkuje. Emir má ovšem tradičně všechno na svém tureckém salámu a pálí tou nejostřejší municí. Což je mi prostě sympatické. Aspoň někdo má v metalu pořád ještě koule. Paradoxně je to pošahaný bisexuál, který se v rámci tohoto projektu převléká za hnusnou štětku.

Doposud jsem o Peosphoros mluvil způsobem, díky němuž to mohlo vypadat, že jde o jednočlenný projekt, ale není tomu tak. Kromě Emira zde vystupují ještě dvě holky, jejichž půvaby můžete obdivovat na přiložené fotce. Jejich přítomnost je znát i třeba díky tomu, že vedle standardního ječení (standardního na poměry Emirovy tvorby, nikoliv obecně) se tu objevuje i vysoký čistý ženský zpěv.

Peosphoros

V hudební rovině je na „Pink Metal“ místy znát Toğrulův rukopis, ta deska jeho stopu rozhodně nese, ale jak jsem řekl, jsou zde rozdíly. Peosphoros je obecně vzato stále vyšinutá muzika, ale osobně mi přijde o něco méně odporná než třeba Viranesir. Na druhou stranu je mnohem afektovanější, což ovšem neberte jako vyložené negativum, protože to zjevně souvisí s projevem a všeobecnou stylizací formace. Přesto si tohle slovo zapamatujte, jelikož právě afektovanost počínání Peosphoros do určité míry vystihuje nejlépe.

Dále je „Pink Metal“ v jistém slova smyslu i „hudebnější“. Na albu se nacházejí pasáže, které jsou po skladatelské stránce velmi dobře provedené, leckdy by dokonce šlo bez přehánění mluvit o atmosféricky zvláštních momentech. Za takové by se rozhodně nemusela stydět ani „seriózní“ formace. Vedle toho si ovšem Peosphoros dovolí i vykrást „Oops!… I Did It Again“ od Britney Spears a ještě ten song nazvou „Britney Therapy“ a vybaví jej těžce incestním textem. Tomu se, přátelé, říká umění.

Způsob, jak se vám „Pink Metal“ bude líbit nebo nelíbit, se zásadně odvine od toho, jakým způsobem se k téhle nahrávce postavíte. Je evidentní, že nejde o standardní žánrovou práci. Absolutní pohrdání společenskými konvencemi a záměrně přešponovaná stylizace z toho dělá záležitost mimo běžná měřítka (nejen black) metalu. Osobně mohu říct, že poslouchat to nějak zásadně dlouho v kuse se moc nedá, za nějakou dobu mě to začalo trochu srát, ale důvod by snad měl být patrné z předchozích řádků. Nepochybně si však tuhle úchylnost zapamatuju a někdy v budoucnu si ji určitě ještě pustím.


2 komentáře u „Peosphoros – Pink Metal“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.