Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 17.1.2020 Label: Soulseller Records Tracklist: 01. Die Kosmiker 02. Das Rad des Ixion 03. Die Augen des Basilisken 04. Die Entweihung von Freya 05. Unser Weg nach Elysium 06. Schöpfungswut Hrací doba: 46:49 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Řekl bych, že Porta nigra je kapela, která za pozornost obecně vzato stojí. Přinejmenším tedy na obou dosavadních počinech se tak německé duo profilovalo. Debut „Fin de siècle“ (2012) byl zajímavý a docela povedený avantgardní black metal s citem pro velké a krásně vypointované momenty – například čistě odzpívané pasáže skladby „Megalomaniac“ si bez problémů vybavím i teď. Přestože měla prvotina i slabší místa, celkově se jednalo o nadprůměrnou nahrávku.

To hlavní ale dorazilo až s druhým albem „Kaiserschnitt“ z roku 2015. Tady již Porta nigra hráli jako osobitá skupina. Představili hodně divné ladění kytar, vyladili dekadentní atmosféru do maxima a přisypali ještě víc těch opravdu skvělých pasáží. Takové nahrávky si člověk nechá milerád líbit.

Nebyl důvod se domnívat, že by třetí řadovka „Schöpfungswut“ měla zklamat. Od vydání „Kaiserschnitt“ ostatně uběhlo celých pět let, takže Porta nigra měli dost času na to, aby nový materiál vypilovali. Bez zajímavostí není ani skutečnost, že Gilles de Rais a Obscurus k sobě v loňském roce přibrali do party nového zpěváka Tongue, což není nikdo jiný než André Meyrink z Chaos Invocation (u nichž ostatně Obscurus hrával několik let na bicí a natočil s nimi dvě desky „Black Mirror Hours“ a „Reaping Season, Bloodshed Beyond“, takže ta návaznost je zřejmá).

Navzdory všem papírovým předpokladům ale „Schöpfungswut“ zklamalo, a to dost těžce. Porta nigra opustili zmiňovanou osobitost „Kaiserschnitt“ a zvukem se vrátili blíž k „Fin de siècle“, akorát tentokrát se hrubě nedostalo na jakékoliv zajímavé nebo skutečě dobré nápady. Pokud bych měl použít nějakou zkratku, klidně by se dalo říct, že „Schöpfungswut“ působí jako béčkový vývar z „Fin de siècle“, který vznikl v době, kdy si Porta nigra vybrali slabší chvilku a nebyli zrovna ve skladatelské formě.

Novinka je po všech směrech víc metal a víc black metal. Ubylo avantgardy, pokřivených nápadů i dekadentních nálad… a všeho takovým způsobem, že mluvit v souvislosti se „Schöpfungswut“ o avantgardním black metalu je těžce mimo mísu. Němci se rozhodli víc hoblovat, ale na pořádný black metal, který by nějak dokázal zaujmout, v sobě mají málo zápalu, protože si s sebou stále nesou zvuk starších alb. Porta nigra se pokusili vykročit trochu jinam, ale jednou nohou pořád zůstali na svém, a v tomhle rozkroku jim uklouzla noha, nabili si hubu a držkou se zaryli do bahna průměru.

Může to zní jako příliš ostrý verdikt pro album, které je vyprodukované a zahrané s takovým přehledem, ale já to tak bohužel cítím, poněvadž „Schöpfungswut“ na mě působí dost slabě. Skladby jsou povětšinou nudné a všechny na jedno brdo, aniž by dokázaly strhnout, udržet pozornost atmosférou nebo cokoliv. Nuda je přirozeným důsledkem takového stavu. Z jednotvárného celku vystupuje snad jedině „Die Augen des Basilisken“, ale ne v tom dobré slova smyslu, protože její začátek mě už fakt prudí. Jinak mi to přijde celé na hovno.

Objektivním pohledem není „Schöpfungswut“ vyloženě špatná nebo snad sračková deska, subjektivně však ano. Průměrná a nezajímavá je ale v každém případě. Navíc jí ohromně škodí obrovský kvalitativní sešup oproti „Kaiserschnitt“ a s tím spojené zklamání. Pro něco takového nemám omluvu nebo pochopení, a to ani kdybych chtěl. A navíc stejně nechci. Nevím, co si Porta nigra při skládání „Schöpfungswut“ mysleli a jaká byla jejich vize pro tuhle desku, ale jestli opravdu chtěli, aby jejich třetí řadovka zněla takhle, tak jde o ještě horší variantu, než že se jim eventuálně rozumnou prvotní myšlenku nepodařilo přetavit ve smysluplný výsledek. Tak či onak, tady jednoznačně palec dolů.