![]() |
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 53:54 Odkazy:
|
Když člověk začne bádat po původu onoho nekonvenčního, temného a zvráceného metalového zvuku, musí do plesnivých podzemí, kde ve stoce nadepsané death metal narazí na jméno Possessed. Každý ten základní mrtvolný pilíř vidí trochu jinde; „Morbid Visions“, „Scream Bloody Gore“, „Seven Churches“,… a co potom dema Mantas, Necrophagia nebo Posion? Ať tak, či onak, Possessed v historii figurují velice významně. Právě oni v roce 1984 natočili demo s názvem „Death Metal“ a rok na to vydali legendární, kultovní „Seven Churches“, mnohými považováno za první death metalovou nahrávku vůbec.
Další rok stihli ještě řadovku „Beyond the Gates“, o další rok později épéčko „The Eyes of Horror“, no a to je vše. Až doposud. Desátého května letošního roku vyšlo po dlouhých třiatřiceti letech nové studiové album Possessed. Je jím „Revelations of Oblivion“ čítající dvanáct nových fláků, obal od Zbigniewa M. Bielaka a propagaci z rukou giganta Nuclear Blast.
V sestavě současných Possessed je z účastníků vymítání na „Seven Churches“, ale i ostatní tvorby z osmdesátých let, pouze zpěvák, ale vlastně ani ne zakládající člen kapely Jeff Becerra. Zbytek tvoří parta nájemných lovců, kteří dohromady podle Metalového archívu působili asi v tisícovce kapel, takže zkušeností mají. Je tu borec z Gruesome i bývalý člen Sadistic Intent, z jejichž řad byla de facto složena celá sestava Possessed při návratu na koncertní pódia v roce 2007. Návrat Possessed tak lze brát s nutnou rezervou, protože o víc než cokoliv jiného se jedná o návrat samotného Jeffa Becerry.
Tím ale nechci současné Possessed nějak znevažovat, spíše pouze poukázat na tento fakt. Jeff Becerra totiž samozřejmě byl důležitým členem, však i jeho zpěv patřil k prvkům, který pomáhal celý deathmetalový žánr definovat. Co je potěšující, „Revelations of Oblivion“ ukazuje, že zní stále skvěle. Nebál bych se ho zařadit jako úplně nejzářnější aspekt celé desky. Ono popravdě, a teď už to přestává být tak veselé, hudebně „Revelations of Oblivion“ nenabízí nic moc extrovního, spíše jde o dobře odvedené řemeslo. To ale v případě návratu Possessed nemusí být zas tak málo.
Stylově se Possessed mohli vrátit jenom ke svým kořenům a tam se také vrátili. Death-thrashová jízda plná rouhačských textů navodí rychle závan druhé poloviny osmdesátých let. Spíše než poslední EP „The Eyes of Horror“ zní „Revelations of Oblivion“ díky hrubějšímu stylu a i díky textům jako dlouhohrající placky, ale samozřejmě se současnými standardy a propracovaným zvukem.
Do správné nálady dostane už intro „Chant of Oblivion“ s kostelními zvony, které dobře připraví na následující hit „No More Room in Hell“. Ten byl skutečně vhodně zvolen jako singl, jelikož je z celé novinky nejúdernější a zároveň dobře definující „Revelations of Oblivion“, kdy hned na úvod ukáže jakým směrem se Possessed v roce 2019 vydali a jak bude znít zbytek placky, protože co si budeme nalhávat, v ostatních skladbách se to drhne ve stejném rozpoložení, takže na žádné nečekané zvraty nemá cenu čekat.
Podobně zdařilý je také blížící se střed desky, tedy trojička „Damned“, „Demon“ a „Abandoned“, kdy se v každé ukáže nějaký zajímavý nápad, chytlavý moment, překvapivě i melodická vokální linka. Rovněž tak upoutá pozornost bubenická práce, myšleno zejména pak ony signifikantní salvy v přechodech nápadně odkazující k „Seven Churches“, ale dobře známy jsou také třeba z „Pleasure to Kill“. I to vytváří spolu se zpěvem a skutečností, že Possessed jsou zpět, takový potutelný úsměv na tváři, že je to vlastně dost fajn.
V druhé půlce alba jako když se začne projevovat délka celé věci, kdy by leckteré skladby zasloužily přistřihnout, a pečlivě budovaná vitalita „Revelations of Oblivion“ by tak zůstala zachována. Jsou tu sice dvě položky, které dokážou vytrhnout z nastupujícího se opakování sebe sama – tedy našlapaná, prvními blastbeaty ověnčená „Omen“ a kacířská klipovka „Graven“ – ale jinak druhá půlka nenabízí nic tak zábavného, ba dokonce v jednom případě („Shadowcult“) silně připomíná inspiraci tehdejší konkurencí (Death a jejich „Evil Dead“). Ten rozdíl mezi 54 hracími minutami „Revelations of Oblivion“ a průměrnými 37 z prvních dvou alb je prostě znát.
Závěrem ale musím přiznat, že i přes přemrštěnou délku a výraznou repetitivnost je „Revelations of Oblivion“ lepší, než jsem očekával. Ukazuje, že i dnešní Possessed to dokáží roztočit, a i kdyby mělo „Revelations of Oblivion“ za efekt pouze to, že novým posluchačům otevře dveře k „Seven Churches“, je to dobře. Faktor nostalgie zde hraje velikou roli, ale ostudu si v žádném případě neudělali. Solidní záležitost.