Země: USA Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 10.5.2019 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Chant of Oblivion 02. No More Room in Hell 03. Dominion 04. Damned 05. Demon 06. Abandoned 07. Shadowcult 08. Omen 09. Ritual 10. The Word 11. Graven 12. Temple of Samael Hrací doba: 53:54 Odkazy: web / facebook / twitter / instagram

Když člověk začne bádat po původu onoho nekonvenčního, temného a zvráceného metalového zvuku, musí do plesnivých podzemí, kde ve stoce nadepsané death metal narazí na jméno Possessed. Každý ten základní mrtvolný pilíř vidí trochu jinde; „Morbid Visions“, „Scream Bloody Gore“, „Seven Churches“,… a co potom dema Mantas, Necrophagia nebo Posion? Ať tak, či onak, Possessed v historii figurují velice významně. Právě oni v roce 1984 natočili demo s názvem „Death Metal“ a rok na to vydali legendární, kultovní „Seven Churches“, mnohými považováno za první death metalovou nahrávku vůbec.

Další rok stihli ještě řadovku „Beyond the Gates“, o další rok později épéčko „The Eyes of Horror“, no a to je vše. Až doposud. Desátého května letošního roku vyšlo po dlouhých třiatřiceti letech nové studiové album Possessed. Je jím „Revelations of Oblivion“ čítající dvanáct nových fláků, obal od Zbigniewa M. Bielaka a propagaci z rukou giganta Nuclear Blast.

V sestavě současných Possessed je z účastníků vymítání na „Seven Churches“, ale i ostatní tvorby z osmdesátých let, pouze zpěvák, ale vlastně ani ne zakládající člen kapely Jeff Becerra. Zbytek tvoří parta nájemných lovců, kteří dohromady podle Metalového archívu působili asi v tisícovce kapel, takže zkušeností mají. Je tu borec z Gruesome i bývalý člen Sadistic Intent, z jejichž řad byla de facto složena celá sestava Possessed při návratu na koncertní pódia v roce 2007. Návrat Possessed tak lze brát s nutnou rezervou, protože o víc než cokoliv jiného se jedná o návrat samotného Jeffa Becerry.

Tím ale nechci současné Possessed nějak znevažovat, spíše pouze poukázat na tento fakt. Jeff Becerra totiž samozřejmě byl důležitým členem, však i jeho zpěv patřil k prvkům, který pomáhal celý deathmetalový žánr definovat. Co je potěšující, „Revelations of Oblivion“ ukazuje, že zní stále skvěle. Nebál bych se ho zařadit jako úplně nejzářnější aspekt celé desky. Ono popravdě, a teď už to přestává být tak veselé, hudebně „Revelations of Oblivion“ nenabízí nic moc extrovního, spíše jde o dobře odvedené řemeslo. To ale v případě návratu Possessed nemusí být zas tak málo.

Stylově se Possessed mohli vrátit jenom ke svým kořenům a tam se také vrátili. Death-thrashová jízda plná rouhačských textů navodí rychle závan druhé poloviny osmdesátých let. Spíše než poslední EP „The Eyes of Horror“ zní „Revelations of Oblivion“ díky hrubějšímu stylu a i díky textům jako dlouhohrající placky, ale samozřejmě se současnými standardy a propracovaným zvukem.

Do správné nálady dostane už intro „Chant of Oblivion“ s kostelními zvony, které dobře připraví na následující hit „No More Room in Hell“. Ten byl skutečně vhodně zvolen jako singl, jelikož je z celé novinky nejúdernější a zároveň dobře definující „Revelations of Oblivion“, kdy hned na úvod ukáže jakým směrem se Possessed v roce 2019 vydali a jak bude znít zbytek placky, protože co si budeme nalhávat, v ostatních skladbách se to drhne ve stejném rozpoložení, takže na žádné nečekané zvraty nemá cenu čekat.

Podobně zdařilý je také blížící se střed desky, tedy trojička „Damned“, „Demon“ a „Abandoned“, kdy se v každé ukáže nějaký zajímavý nápad, chytlavý moment, překvapivě i melodická vokální linka. Rovněž tak upoutá pozornost bubenická práce, myšleno zejména pak ony signifikantní salvy v přechodech nápadně odkazující k „Seven Churches“, ale dobře známy jsou také třeba z „Pleasure to Kill“. I to vytváří spolu se zpěvem a skutečností, že Possessed jsou zpět, takový potutelný úsměv na tváři, že je to vlastně dost fajn.

V druhé půlce alba jako když se začne projevovat délka celé věci, kdy by leckteré skladby zasloužily přistřihnout, a pečlivě budovaná vitalita „Revelations of Oblivion“ by tak zůstala zachována. Jsou tu sice dvě položky, které dokážou vytrhnout z nastupujícího se opakování sebe sama – tedy našlapaná, prvními blastbeaty ověnčená „Omen“ a kacířská klipovka „Graven“ – ale jinak druhá půlka nenabízí nic tak zábavného, ba dokonce v jednom případě („Shadowcult“) silně připomíná inspiraci tehdejší konkurencí (Death a jejich „Evil Dead“). Ten rozdíl mezi 54 hracími minutami „Revelations of Oblivion“ a průměrnými 37 z prvních dvou alb je prostě znát.

Závěrem ale musím přiznat, že i přes přemrštěnou délku a výraznou repetitivnost je „Revelations of Oblivion“ lepší, než jsem očekával. Ukazuje, že i dnešní Possessed to dokáží roztočit, a i kdyby mělo „Revelations of Oblivion“ za efekt pouze to, že novým posluchačům otevře dveře k „Seven Churches“, je to dobře. Faktor nostalgie zde hraje velikou roli, ale ostudu si v žádném případě neudělali. Solidní záležitost.