Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 21.8.2020 Label: Primitive Reaction Tracklist: 01. Archaebacteria 02. Fossilization 03. Cryogenian 04. Volcanic Winter 05. P-Tr. Extinction Hrací doba: 29:59 Odkazy: – K recenzi poskytl: Suspicious Activities PR

Z ukrajinské blackmetalové scény do největšího věhlasu vyrostli Drudkh, kteří se dlouhodobě těší přízni velkého francouzského vydavatelství Season of Mist. Ono to ale svým způsobem smysl dává, protože Drudkh jsou poměrně stravitelnou a v jistém ohledu „líbivou“ muzikou – což nemyslím jakkoliv pejorativně, poněvadž sám mám Drudkh docela rád a některá jejich alba považuju za excelentní (dejme tomu, že prvních pět desek stojí opravdu za to).

Není ale asi žádným tajemstvím, že členové Drudkh zvládnou i mnohem agresivnější muziku. Právě takový dojem mám z projektu Precambrian, v němž působí hned tři ze čtyř členů Drudkh. Kapela začala už v roce 2014, když také Precambrian vydali své první EP „Proarkhe“, na nějž o dva roky později navázalo další minialbum „Aeon“. Pak se chvíli nic moc nedělo, s čestnou výjimkou v podobě kompilace „Glaciology“ obsahující obě zmíněná ípka, což se letos změnilo, protože Precambrian přišli s první řadovkou „Tectonics“.

O stylu Precambrian je jasno už od prvních vteřin. Ostatně i proto na mě tenhle projekt působí, jako kdyby si Roman Saenko a spol. chtěli zavzpomínat na staré časy s Hate Forest, na jejichž tradici zvuk Precambrian jasně navazuje. Ta podobnost je zcela očividná a nepřeslechnutelná, což ale nevadí. Společné jmenovatele lze nicméně nalézt také s další skupinou všech zúčastněných, dnes již rovněž nefunkčními Blood of Kingu. No, a kdybyste teda hodně chtěli, tak určitou podobnost ve stavbě riffů a melodií, případně v kompozici a dramaturgii skladeb byste našli i se samotnými Drudkh, i když samozřejmě platí, že v tomhle případě se vše odehrává v mnohem rychlejším, agresivnějším tempu bez důrazu na melancholickou stránku. Hádám nicméně, že to pravděpodobně bude vyplývat z jasně rozpoznatelného rukopisu Ukrajinců.

Každopádně, „Tectonics“ je výborná záležitost. Pětice písní drtivou většinu času poctivě sype, riffy jsou mrazivé až běda a stejně tak zvuk. Precambrian se striktně drží minimalistických výrazových prostředků, ale tento zdánlivý primitivismus jasně koresponduje s tematickým laděním, jejž lze vytušit z titulů songů, alb a nakonec i samotné kapely. Pokud chceme, můžeme tedy v užití daného hudebního ladění vidět vyšší konceptuální rámec.

Tak či onak, „Tectonics“ jasně dokazuje, že i v dnešní době jde s takhle základními vzorci postavit excelentní desku, proti jejímuž obsahu nemůže příznivec chladného black metalu říct ani hovno. Stejně tak Precambrian dokazují, že i s naoko omezeným výrazivem jde praktikovat skladatelství na úrovni – omezené výrazivo je jedna věc, ale neimplikuje to, že by snad výsledek postrádal dostatek nápadů. Forma může být jednoduchá, písně mohou formálně být na jedno brdo, ale výsledek maká bez zaváhání, atmosféra je skvělá a obecně vzato bych se tuhle půlhodinku nebál označit jako strhující.

K „Tectonics“ mám tedy prakticky jen jedinou výhradu, a sice způsob, jakým všech pět stop končí. Sice chápu záměr, ale to nic nemění na skutečnosti, že odsekávat skladby takhle násilně a znenadání působí trochu rušivě. Obzvlášť v tom případě, kdy monotónnější ladění materiálu přímo svádí k tomu, aby se člověk do muziky ponořil. Osobně bych dal přednost alespoň trochu posluchačsky přívětivějšímu zakončení. Na druhou stranu ale musím jedním dechem dodat, že „Tectonics“ mě jinak baví takovým způsobem, že jsem ochoten tohle rozhodnutí tolerovat.

Celkově vzato bych tedy řekl, že první řadovka Precambrian se opravdu povedla. Pokud se vám stýská po Hate Forest, poslech byste si měli naordinovat jako povinnost, přes níž nejede vlak, protože v takovém případě budete z „Tectonics“ přímo nadšení. Nicméně i když Hate Forest nemáte najeté, „Tectonics“ za pokus určitě stojí – třeba zde najdete motivaci dostudovat skvosty jako „Sorrow“ nebo „Purity“.

Dovětek: V mezičase mezi napsáním a vydáním recenze byla ohlášena nová Hate Forest, takže jestli se vám po nich stýská, můžete si klidně počkat rovnou na „Hour of the Centaur“. I v takovém případě nicméně „Tectonics“ za poslech stále stojí.