Země: Irsko Žánr: celtic folk / black / pagan metal Datum vydání: 25.11.2014 Label: Metal Blade Records Tracklist: 01. Where Greater Man Have Fallen 02. Babel’s Tower 03. Come the Flood 04. The Seed of Tyrants 05. Ghost of the Charnel House 06. The Alchemist’s Head 07. Born to Night 08. Wield Lightning to Split the Sun Hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook

Loňský rok byl pro pagan metal docela krušný – kromě nové (a mimochodem výborné) desky skotského projektu Saor to je docela bída. Je proto vcelku logické, že za takových podmínek je novinka irských velikánů Primordial takřka vymodlená. Když ale pominu, že deska přišla na světlo světa v téměř ideálních podmínkách, mě samotného potěšilo, že kapela přišla s albem dřív než po nějakých čtyřech letech, jako tomu bylo v případě “Redemption at the Puritan’s Hand”. Jak jsem již naznačil v eintopfu, trochu ve mně hlodaly obavy z toho, že by se Primordial mohli zakonzervovat v jedné poloze, ustrnout a nehnout se dál – čemuž předchozí album trochu nasvědčovalo. Byť bylo rozdílné, posun oproti “To the Nameless Dead” nebyl zas tak výrazný. Pánové kolem charismatického Nemtheangy v podstatě jen maličko přitvrdili a přilili do kýble ještě trochu deprese. V případě “Where Greater Man Have Fallen” jsem se však nemohl mýlit víc.

Úvodní titulní píseň sice není kdovíjak převratná a na úvod alba může posluchači vnuknout, že by se mohlo stále jet ve velmi podobných kolejích jako posledně. Monumentální nástup, charakteristické riffy a srdcervoucí Nemtheangův vokál. Nicméně při pozornějším poslechu u ní lze vyčíst několik zásadních změn. Už jen zvuk je dost odlišný – oproti předchozím nahrávkám nepřeslechnete, že byl při produkci a post-produkci kladen mnohem větší důraz na baskytaru, která je krásně zřetelná a čitelná, což ve spojení s umem Póla MacAmlaigha dělá takřka divy. Zároveň se nazvučení kytar vrátilo takřka dialektickým vývojem k “The Gathering Wilderness”, nicméně nelze tu mluvit o sebevykrádání, protože výsledný dojem je pořád odlišný. Jako celek se zvuk díky tomu docela razantně proměnil a “Where Greater Man Have Fallen” tak zní napohled mnohem vážněji, drsněji… a depresivněji.

Zmar ze skladeb přímo čiší, během poslechu kondenzuje a po obřích kapkách vás pohlcuje, obmotává kolem prstu a stahuje ke dnu. Vedle zvuku je tu totiž několik dalších změn, které z novinky dělají snad nejdepresivnější desku diskografie, a to i v porovnání se zachmuřenými atmo-blackovými počiny jako “Spirit the Earth Aflame” a “Storm Before Calm”. Už u první skladby je cítit, že blackové riffy se k nim tak trochu navrací, čerpají z nich a dávají jim novou, ještě žalostnější tvář. Jenže vedle značně specifického black metalu, na který mají Primordial patent, tu je cítit další vliv, který pánové opět zpracovávají po zcela svém – doom. Už druhá skladba “Babel’s Tower” je parádním “blendem” obou těchto žánrů, které v podání Primordial tvoří organický celek. Sólo v závěru skladby sice není kdovíjak složité a progresivní, zato na své místo dokonale sedne a efektně “Babel’s Tower” zakončuje.

Většina alba se nese ve středním tempu a v různých podobách zpracovává výše nastíněné. Čtyřka “The Seed of Tyrants” je jedinou vypalovačkou na albu, je ovšem mnohem silnější a divočejší a lépe vygradovaná než rychlé skladby z předešlé desky. Mnohem více dává vzpomenout třeba na “Traitors Gate” z “To the Nameless Dead” nebo ještě starší skladby. Naproti tomu následující “Ghost of the Charnel House” je nejslabším článkem alba. Pravda, splňuje standard, o tom žádná, ale jako jediná by se klidně mohla zařadit do tracklistu “Redemption at the Puritan’s Hand”, aniž byste si toho všimli. Trochu škoda. Ovšem zmínit se musím především o závěru alba, který je docela jinde – “The Alchemist’s Head” je asi nejdoomovější skladbou na desce, funguje ale náramně. Pro Primordial atypická rytmika i struktura skladby, skvělá gradace – paráda. Předposlední “Born to Night” je spíše klidem před bouří a než se rozjede, docela to trvá, o nic horší než zbytek písní rozhodně není, byť je o něco tradičnější. Závěr alba je ovšem opět depresivně monumentální. Lépe totiž “Wield Ligthning to Split the Sun” snad ani vystihnout nejde – nese se přesně v duchu alba a podobně jako předchozí závěrečné skladby je opět přesně tou hořkou tečkou, kterou se Primordial s posluchačem loučí snad pokaždé.

Nezbývá než se zmínit o dvou složkách, které jsou pro zádumčivé Iry takřka esenciální – zpěv a texty. Averill kromě čistého zpěvu střídá několik poloh řevu a zejména nasraný, žalem nasáklý growl v “Alchemist’s Head” z hlavy jen tak nevyženete. I v tomhle ohledu se Primordial posunuli o trochu dál, protože rozmanitost vokálů je vážně parádní a jednotlivým skladbám ještě o něco přidává. Texty je, jako už tradičně, radost poslouchat, Nemtheanga prostě psát umí a literární vyzrálost je opět znát. Stejně jako minule i tentokrát více využívá biblických témat, ovšem v o něco větší míře (“Come the Flood”, “Babel’s Tower”). Naproti tomu jsou však texty laděny spíše v rovině osobní, intimní a do jisté míry abstraktní, než že by byly přímo nacionalistické, s pokusem vystihnout ne příliš šťastný osud Irů. Jediná vyloženě nacionálně laděná je titulní “Where Greater Man Have Fallen”, ale i ta je pojata více abstraktně. Že všechny texty zůstávají pochmurné a skličující a jen dodávají na hutné atmosféře, to snad ani netřeba dodávat.

Jak vidno, některé věci zůstaly naštěstí stejné a veškeré změny jsou ve všech ohledech ku prospěchu. Ne k lepšímu, mnohem lepší by bylo říct k jinému. Já osobně jsem nanejvýš spokojen, protože i když předešlá “Redemption at the Puritan’s Hand” byla velmi dobrá deska, zpětně musím uznat, že v některých ohledech na sedm let starý opus “To the Nameless Dead” ztrácí. Ne však “Where Greater Man Have Fallen”. Primordial se vydali trochu odlišnou cestou a výsledek bych mohl popisovat superlativy ještě hodně dlouho. Novinka se povedla – je kompaktní, vyvážená a prakticky bez slabšího místa. Hodinová stopáž není nijak nadsazená, protože tam, kde se u většiny žánrovek začínáte rýpat v nose, Primordial teprve chystají to nejlepší. Nebýt slabší “Ghost of the Charnel House”, sahám po známce nejvyšší.