Země: Kanada Žánr: war metal Datum vydání: 30.9.2019 Label: Sentient Ruin Laboratories / Krucyator Productions / Les fleurs du mal Productions Tracklist: 01. A Barren and Everlasting Isolation 02. Righteous Spawn (of the Plague Child) 03. Black Vomit Desecration 04. War (Upon the Modern World) 05. Perverse Demoniac 06. Ancient Blood 07. Antichrist Abomination 08. Hexed (Defiling God’s Child) 09. Entranced (by the Morning Star) Hrací doba: 33:47 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

O tom, že v poslední době vychází přespříliš zbytečných desek z „bestial“ metalového ranku, zde už bylo řečeno příliš. Rok 2019 není výjimkou a dosud nabídl pouze dva rozmrdy, které stály za větší pozornost: „Primitive Force“ od Concrete Winds a „The Baneful Choir“ od Teitanblood.

Do stejné škatule na konci září přispěli i kanadští Profane Order. Ze „Slave Morality“ jde inspirace cítit na míle – Archgoat, Proclamation, Revenge, všechno tady je. Zejména poslední jmenované Profane Order místy doslova kopírují. Pomalé party, chaotická sóla a neustálé guitar slidey jsou jak vystřižené z nejnasranějších momentů „Scum.Collapse.Eradication“.

Nejde tedy o nic nového pod sluncem. Otázkou je, zda to vadí, když „Slave Morality“ po celou dobu doslova vyhlazuje. Profane Order stvořili přímočarou, agresivní a svým způsobem zábavnou desku, která i přes notnou dávkou hudební primitivity nabízí rozmanitý poslech a hlavně muzikantský um. Vše navíc vyzdvihuje perfektní zvuk.

Pokud bych měl vypíchnout dvě nejlepší desky zprostředkovávající prosté hudební zlo z posledních několika let, bez váhání bych vypálil „Within the Woods of Forgotten“ o dInfernal Coil a „Savage War Is Destiny“ od Caveman Cult. „Slave Morality“ stojí někde mezi nimi. A to nejen kvalitativně, ale i hudebně. Profane Order zde totiž odrubali chlív, který není tak chaotický jako od Infernal Coil, ale zároveň ne tak neandrtálský jako od Caveman Cult. „Slave Morality“ nabízí dostatečně chaotickou agresi vystavenou na uceleném deathmetalovém jádru. Riffy jsou zdrcující, přechody na sebe rozumně navazují a sóla – hlavně ta melodičtější – nepůsobí jako vata. To vše reprezentuje hned druhá „Righteous Spawn (of the Plague Child)“, která následuje po trochu zbytečném intru. Deska ale i přes dostatečný hráčský talent nejvíce drtí v těch nejprimitivnějších momentech. Důkazem budiž „Ancient Blood“, která je díky téměř neustávajícímu hammer blastu největším zvukovým vyprošťovákem roku 2019.

Profane Order jsem v posledních dnech protočil několikrát a co se týče samotného prožitku z hudby, nemůžu vytknout takřka nic. Nedostatek svéráznosti by se ale i tak vypíchnout měl. A to zejména z důvodu, že kapela v určitých momentech dokazuje, že by byla schopna materiál podchytit charakterističtějším rukopisem. To je zjevné například při zmíněných melodičtějších sólech, která fungují natolik, že by mohla nahradit i ta obšlehlá disonantní.

„Slave Morality“ je skvěle odehraný, napsaný a nahraný bordel. Deska sice postrádá vlastní ksicht, ale to, co odvádí, odvádí tak dobře a funkčně, že jí to jde odpustit. Pokud se Profane Order budou i nadále držet stejných fundamentů a začnou je prokládat vlastními nápady, mohli by se stát zvučným jménem war metalového subžánru. Zatím kapela zní spíše jako „worship“ projekt. Ale kurevsky dobrý.