Země: Polsko Žánr: progressive metal Datum vydání: 13.5.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Mahad Lavor sa-zax 02. …Luvan daar quorkugh 03. …lun yolina un yolina thu Dar-davogh… 04. Lavor ni termaned 05. Iin Varandhaar iin Badenath mahad Karviin 06. Float wid xeruaned Rattha 07. Zig Il-saghar iin Il-saghar 08. Wid Arra float 09. Hoxathilag Hrací doba: 67:58 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Heavision PR

Pro dnešní recenzi jsem si připravil hodně zajímavou záležitost. Polská formace Psychotropic Transcendental z města Bielsko-Biała nepatří mezi nějaká známá jména, ale to vůbec nevadí, protože zajímavost a hudební kvalita nepotřebují popularitu k tomu, aby se naplno vyjevily. V případě Psychotropic Transcendental bych se totiž skoro nebál mluvit o dobře ukryté lahůdce pro všechny příznivce progresivního metalu. A to říkám jako člověk, jenž progressive metal poslouchá jen velmi, velmi okrajově a příliš jej nezajímá. Hudba téhle formace je nicméně natolik dobrá, že ji musí docenit i takové neprogresivní dřevo jako já.

Kapela byla nějakou, ne úplně krátkou dobu nefunkční. Poláci vznikli v roce 2000 a o rok později vydali debutovou desku „Ax Libereld…“. Ta byla v jejich případě i poslední, poněvadž v roce 2008 hodili Psychotropic Transcendental ručník do ringu a odebrali se do věčných lovišť. V poslední době však začali opět vyvíjet aktivitu a občas odehrají i nějaký koncert.

Nás zajímá období mezi lety 2005 a 2008, kdy Poláci nahrávali nový materiál. K jeho dokončení, konkrétně k mixu a masteringu, nicméně došlo až letos, načež tyto skladby vyšly jakožto nové, druhé album „…lun yolina un yolina thu Dar-davogh…“. Právě díky tomu jsem Psychotropic Transcendental zachytil i já a musím říct, že vydání takové nahrávky lze považovat za dost záslužný počin, protože se jedná o natolik dobrou muziku, že by byla škoda, kdyby zůstala pohřbená navždy.

Než se k ní ale dostanu, zastavím se u jiného tématu. Možná vás zaujaly názvy obou desek, protože tyto znějí nějak divně. Je to tím, že Psychotropic Transcendental zpívají v umělém jazyce var-inath, jejž vymyslel bubeník Gnat. A když už hovořím o sestavě, možná bych mohl zmínit ještě jedno jméno. Zpěváka Rafała Kwaśnyho alias K-vasse totiž můžete post-metalových Moanaa a především z avantgardního chuťovky Sigihl, jejíž výzkum na téma „co kdyby The Plastic People of the Universe chtěli hrát zlo metal“ na desce „Trauermärsche (And a Tango upon the World’s Grave)“ mohu jenom doporučit, poněvadž se jedná o výstavní zběsilost.

To jsem nicméně trochu odbočil, takže honem zpátky k Psychotropic Transcendental, jejichž produkce je o dost umírněnější než v případě zmiňovaných Sigihl. Těšit se ale můžete na poutavý progresivní metal, v němž se instrumentální schopnosti míchají s citem pro výstavbu zajímavých skladeb i čichem na skvělé momenty. Variabilita je na „…lun yolina un yolina thu Dar-davogh…“ vysoká, ale tak nějak to všechno dává smysl. Navíc se mi hodně líbí, že prim pořád hraje kompozice a nálady, nikoliv ekvilibristika. Se spoustou takzvaně progresivních kapel mívám problém, že to zní tak moc dokonale a perfekcionisticky, až se z toho v mých uších stává sterilní honění trika. U Psychotropic Transcendental jsem takový pocit rozhodně neměl.

Pokud byste chtěli slyšet jména nějakých písniček, které by vás měly přemluvit k poslechu, mohu ukázat třeba na „Mahad Lavor sa-zax“, „…Luvan daar quorkugh“, titulní „…lun yolina un yolina thu Dar-davogh…“ anebo „Zig Il-saghar iin Il-saghar“. Ty představují asi tak nejtypičtější polohu alba, jestli se to vůbec dá u takového počinu říct. Vedle toho se však Psychotropic Transcendental umí i trochu rozkančit a předvést se v trochu víc šíleném pojetí, viz „Iin Varandhaar iin Badenath mahad Karviin“. Škoda, že se nenašel prostor pro víc takových kousků.

Najde se vůbec nějaká kaňka? Bohužel ano, dokonalé totiž není prakticky nic. Občas se mi zdá, že ty jemnější pasáže jsou delší, než by měly být. Obzvláště zpočátku se mi to tak zdálo. Ne ale vždy, třeba ve „Float wid xeruaned Rattha“ jsou zapracovány dobře. Nicméně třeba třináctiminutovou „Lavor ni termaned“ bych klidně nechal o trochu zkrátit, ačkoliv jinak má i ona kupu pěkných nápadů. Příliš mě nezaujalo ani experimentální outro „Hoxathilag“, které dle mého stopáž už tak dlouhé nahrávky jen prodlužuje o dalších deset minut.

Vzato kolem a kolem jsou nicméně dojmy z „…lun yolina un yolina thu Dar-davogh…“ kladné. Je to nápaditá muzika a určitě stojí za to ji slyšet, pokud jste žánrově alespoň trochu kompatibilní.