Země: Slovensko Žánr: pagan black metal Datum vydání: 2013 Label: Hladohlas Tracklist: 01. Mor ho! 02. Mogdaneč 03. Údolie šialenstva 04. Bes 05. Posledný pohan Hodnocení: H. – 7,5/10 Zajus – 7,5/10 Atreides – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 7,2/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Ramchat

Asi jsem nebyl sám, koho hodně překvapilo, když začátkem loňského roku opustil řady slovenských veteránů Lunatic Gods kytarista Pavel Baričák alias Hirax, který kapelu hluboko v 90. letech zakládal a byl hlavním autorem muziky. Jen na posledních dvou deskách “Vlnobytie” (2012) a “Ante Portas” (2007) složil drtivou většinu hudby a napsal veškeré texty. Ačkoliv těsně potom, co se tato zpráva dostala na veřejnost, jsem si říkal, jak asi budou znít Lunatic Gods bez Hiraxe v budoucnu, netrvalo dlouho a objevila se druhá otázka – jak bude znít Hirax bez Lunatic Gods?

Zatímco Lunatic Gods na oficiální vydání prvního počinu nové éry, minialba s názvem “Slnovraty”, teprve čekají, ačkoliv už je online k dispozici k poslechu, Hirax již debut své nové kapely stihl vydat v prosinci. Ta kapela dostala jméno Ramchat a onen debut, jímž je shodou okolností rovněž minialbum, dostal název “Bes”. Jak to tedy dopadlo?

Hned na začátek se samozřejmě přímo nabízí se zeptat, jak a jestli se vůbec se hudební produkce Ramchat liší od toho, co Hirax páchal pod hlavičkou Lunatic Gods. Záměrně neříkám jen od Lunatic Gods, protože “Bes” a “Slnovraty” porovnávat nebudu – jednoduše už jen z toho důvodu, že “Slnovraty” nemám doposud najeté, jelikož odmítám poslouchat alba z přehrávače na Bandzone a v záchvatu staromódnosti si počkám až na originální nosič. Když se ale vrátíme k porovnání “Bes” a desek Lunatic Gods posledních let, je odpověď hodně jednoduchá a jasná – Ramchat v žádném případě není Lunatic Gods 2.

Oproti “Ante Portas” a “Vlnobytie”, které obě zdobila velká otevřenost, kladný vztah k různorodosti a avantgardnosti, je materiál, jaký se nachází na “Bes”, mnohem přímočařejší a agresivnější. Nenazval bych to přímo nějakým oldschoolem, který by se měl vracet o dvacet roků nazpět, nicméně čistě z hudebního hlediska se Ramchat na své prvotině představují jako čistě pagan black metalová skupina… pagan i v textech, protože právě pohanství a nelibost ke křesťanství je z lyrické stránky cítit opravdu silně.

Méně avantgardní přístup však nemusí nutně znamenat méně zajímavou hudbu, což je naštěstí i právě tento případ, neboť “Bes” je i přes velmi krátkou hrací dobu hodně kvalitním materiálem. EP obsahuje tři regulérní skladby “Mor ho!”, “Údolie šialenstva” a “Posledný Pohan” a všechny tři všechny jsou opravdu výborné. Ve skutečnosti nejde o nějakou vyloženě originální záležitosti, ale ty songy prostě fungují, jsou zábavné, relativně pestré, mají hlavu a patu, jsou uvěřitelné a mají dobrý odpich. Ačkoliv třeba takový bubeník Mišo “Golbiško” Goldberger sype také zodpovědně, materiál pro mě táhnou především kytary v podání Hiraxe a Viťo Kotríka a také zpěvák Tomáš “Lečo” Jakubec, jehož death metalový chropot i black metalový skřehot se mi opravdu líbí – a mimo jiné si také cením toho, že je mu naprosto parádně rozumět každé slovo. Asi nejotevřenějším kusem z těchto tří je ten závěrečný, tedy “Posledný Pohan”, v němž se ozve také čistý zpěv (předpokládám, že jde o dílo hosta) nebo housle, ale když tak o tom přemýšlím, neoznačil bych tuto píseň za vrchol alba, i když by to k tomu díky oné větší rozmanitosti mohlo svádět. Důvodem je to, že si u mě všechny tři písně stojí na úplně stejné pozici.

O malinko horší je to s mluvenými intry (nebo chcete-li mezihrami), které jsou také tři (pokud by vám nevycházely počty, první z nich je součástí “Mor ho!”). Ne, že by mě při poslechu vyloženě obtěžovaly nebo bych je musel přeskakovat, to ne, ale opravdu zajímavé pro mě byly možná tak během prvních dvou, tří poslechů, při pozdějších posleších nahrávku trošku brzdí. Samozřejmě to není žádný průser, který by dojem z EP jakkoliv snižoval, ale osobně by mi asi tyto mluvené pasáže pro dokreslení příběhu stačily jen jako text v bookletu.

Nicméně i přes tuto malinkou mušku, která ve výsledku zas tolik nevadí, na mě “Bes” zanechalo výborný dojem. Jak vidno, Hirax prostě dobrou muziku napsat umí, díky čemuž Ramchat oproti jeho předchozímu působišti i přes změnu stylu laťku nesnižuje. Finální resumé je tedy jednoduché – “Bes” je hodně povedená nahrávka a není sebemenší důvod se netěšit na další pokračování (snad už v podobě dlouhohrající desky)…

Další názory:

Slovenští Lunatic Gods vydali předloni hodně silné album “Vlnobytie”, kterým navázali na velice plodnou kariéru. Shodou okolností bylo “Vlnobytie” mým prvním setkáním s kapelou, a o to víc mě tak mrzela zpráva o odchodu jejich nejvýraznějšího člena, kytaristy Hiraxe. EP “Bes” pro mě tak bylo možná očekávanějším počinem než další tvorba samotných Lunatic Gods a moje očekávání byla do puntíku vyplněna. “Bes” představuje tvrdší a přímočařejší stránku Hiraxovy tvorby. Stojí převážně na klasických metalových instrumentech, a přesto v sobě nese přesně ten charakter, který jsem na posledních albech Lunatic Gods obdivoval. Ze tří plnohodnotných skladeb mě nejvíce zaujala rozmanitá píseň “Posledný Pohan” se skvělým dvojhlasným refrénem. Co naopak musím mírně zkritizovat, je přehršel mluvených inter – pokud by se ve stejném množství nacházely na dlouhohrajícím albu, bylo by vše v naprostém pořádku, ovšem mezi třemi skladbami tvoří značnou část hrací doby, kvůli čemuž EP ztrácí souvislý tok a posluchač koncentraci. I tak je ale “Bes” hodně silným prvním počinem, jsem velice zvědav na dlouhohrající album.
Zajus

Tvorbu slovenských Lunatic Gods, předchozího působiště Hiraxe, neznám (a to ani v případě vyzdvihovaného “Vlnobytie”), takže v podstatě nemám ani první EPko “Bes” s čím srovnávat v rámci tvorby, v níž má Hirax prsty. Začnu tím lepším, a to hudební stránkou. Solidně zahraný black metal disponuje dostatkem agresivity, správně odsýpá a chrlí jeden povedený riff za druhým, občas přidá melodickou nebo folkovou vložku. Sic jde o žánrový standard, jde o zatraceně dobrý standard, který se rozhodně řadí do toho lepšího, co v žánru vzniklo. Zejména “Údolie šialenstva” je parádní řežba, která se neštítí vám vyhnat maz z uší. V tomto ohledu Hiraxovi náleží všechna čest, stejně jako drsnému projevu Tomáše Jakubce, jenž do hudby prostě sedne. Skvělý growl, dobré frázování, zejména silný refrén v “Posledném Pohanovi” za doprovodu Janky Thomkové je skvostný, až člověka pomalu mrazí v zádech. Tím se pomalu dostávám k prvnímu problému, který mi trhá uši – nesmírně klišovité texty. Prostý střet nepochopených pohanů a zlých křesťanů snad ani klišovitější být nemůže, a ač je mi pohanství v mnoha ohledech velmi blízké, přes tohle se prostě nepřenést nedokážu, v mých očích (uších) to zkrátka sráží desku dobře bod, bod a půl níže. A tím se dostávám k problému číslo dvě: obšírné vyprávění, které tříští desku na tři skladby, mezi nimiž působí proslovy téměř jako vystřižené z dokumentárního filmu – je sice odvedeno opravdu na úrovni, ale jinak je docela mimo a úspěšně likviduje atmosféru budouvanou ve skladbách. A to je ještě horší než první výtka, protože když Ramchat hrají, hrají vážně dobře a to se nějaká klišovitost textů dá sem tam odpustit. Ale když nehrají a jen se žvaní, stojí to za pendrek, a proto nezbývá, než ještě o trochu ubrat na hodnocení, které by jinak mohlo být výrazně vyšší.
Atreides