Země: USA Žánr: garage / hardcore punk / noise rock Datum vydání: 21.2.2020 Label: Relapse Records Tracklist: 01. Spitting From on High 02. They’re After Me 03. Interlude I 04. Missing Teeth 05. Doggerel 06. Interlude II 07. Midnight Line 08. Reclaimed Church 09. Interlude III 10. Ultra Vires 11. Interlude IV 12. Given Over to History Hrací doba: 37:56 Odkazy: bandcamp

Narůžovělí pankáči Raspberry Bulbs nejsou žádní novici. Však nedávno vydané „Before the Age of Mirrors“ je už jejich čtvrtou řadovkou. Při ohlédnutí za dosavadní dráhou těchto Amíků lze zjistit, že se nikdy moc nikam neposouvali. První demáče vycházely stylem, co si sám neuděláš, to nemáš, a dlouhohrající nahrávky zaštiťovaly dvě podzemní vydavatelství, tedy noisový Hospital a později elektronický Blackest Ever Black. Nyní ale… nyní si je vzal pod svá křídla gigant extrémního metalu Relapse. Vzhledem k tomu, co tito kořeni hrají, mi k nim ten dřívější zapadlý styl fungování seděl lépe, hlavně jejich hudbu skvěle vystihoval, ale samozřejmě chápu, že s větším labelem, který je navíc takto zaměřený, se na kapelu upoutá také daleko větší pozornost, o což jim asi jde především.

V Relapse nejsou žádní kokoti, takže tvorbu Raspberry Bulbs tento přesun nijak nepoznamenal. Tady se stále drží svého zajetého mustru. Kdo je fanouškem, ten musí mít o „Before the Age of Mirrors“ jasno. Možná že nahrávka je trochu hlasitější, produkčně přívětivěji zpracována, méně lo-fi, ale ta neučesaná estetika a garážová zabedněnost je stále přítomna. Ani na čtvrtý zátah se nerozhodli pro nic jiného než primitivní, uřvaný a ve středním tempu stísněný hardcore, který jako když se před třiceti lety zastavil v čase. Jsou to prostě Raspberry Bulbs se všemi jejich plusy i mínusy.

Předobrazy lze najít velice snadno. Kytarové riffy jako Rudimentary Peni, touha po dělaní bordelu jako u Black Flag, gotický háv Christian Death a k tomu nepatrně přítomné proto-black-metalické napětí po vzoru Amebix. Problém je, že nic z toho nedělají tak dobře jako právě zmínění, a ani k tomu navrch nepřidávají nic nového. Koneckonců, to růžovění rovněž není v žánru ničím novým, příslušné tituly od Adrenalin O.D., Misfits nebo The Gun Club patří ke klasikám.

Tím nechci říci, že by Raspberry Bulbs vůbec nemělo cenu pouštět, ale třeba personálně spříznění Bone Awl dokáží podobný mix, přestože daleko více metalový, míchat osobitěji. Raspberry Bulbs se zatím ani na jedné desce nepodařilo plnohodnotně naplnit svůj styl. Novinka „Before the Age of Mirrors“ dokáže, stejně jako všechny předchozí věci, také s prvními poslechy zabavit, ovšem po čase se to oposlouchá.

Rád vypíchnu dobré momenty. Například skladby „Doggerel“ a „Midnight Line“ jsou vraždy. Předvádí to nejlepší, co v Raspberry Bulbs je, na každém z jejich alb se pár takovýchto pecek najde. Také nezbytné mezihry se na „Before the Age of Mirrors“ podařilo vyladit dobře, tedy lépe než na minulé řadovce „Privacy“. Ta ale v případě klasických písní tak často nesklouzávala do průměru, čímž pro mě i nadále zůstává s malým náskokem tím nejzdařilejším z tvorby Raspberry Bulbs. Přesto ale stále platí, že všechny jejich dosavadní nahrávky si jsou co do kvality velice podobné a těžko mezi nimi označovat lepší či horší.

I když to tak možná teď nemusí vypadat, beru „Before the Age of Mirrors“ za dobrou placku a nerad bych Raspberry Bulbs křivdil. Jak už se mi v minulosti několikrát potvrdilo, když na to přijde chuť, tak i na ten jejich svinčík dojde řada, avšak přednost dostanou třeba Devil Master nebo Halshug. Když má někdo rád britský anarcho-punk z konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let, zřejmě si dokáže i v Raspberry Bulbs najít zalíbení. Hlavní smysl by pro mě ale měli naživo. Tam si dokážu představit, že to všechno maká naplno jak má, což mi na studiovkách prostě schází.