Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 19.11.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. New American Century 02. Esoteric Agenda 03. Profit Before Protocol 04. Guilty Until Proven Innocent 05. Illuminati 06. New Order of the Ages 07. Saintan 08. Mystery, Babylon the Great, Mother of All Harlots and Abominations of the Earth 09. Tyrannicide 10. Oblivion 11. RIP (Memento Mori) Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Stejně nenápadně jako začíná “New American Century” za zvuků leteckého teroristického útoku, působí na první pohled celá tahle parta skrývající se za jménem Reciprocal. Pro mě osobně to byla jedna z klasických bezejmenných death metalových skupin, kterých člověk pohledá na každém rohu desítky. Neoriginální jméno, ne zrovna působivá historie kapely, o níž ještě bude řeč, a na letmý poslech poměrně nezáživný materiál pod jménem “New Order of the Ages”. Prostě to vypadalo, že vše je v mezích současných žánrových pravidel, kde už se schyluje k takovému tomu přelidnění, jímž v posledních letech trpí thrash metal, jenž je svým počtem mladých kapel na křivce strmého vzestupu. Ovšem v případě Recriprocal je zde jedno velké ALE, které mé původní obavy znegovalo. A jmenuje se “New Order of the Ages”.

O albu samotném však ještě bude řeč, takže se vraťme zpět v čase do roku 2007, kdy se datuje vznik této čtveřice z kalifornského Hollywoodu. Jádro kapely tvoří od počátku (nezmiňuji několik změn v zárodcích, kdy se kapela chystala na nahrávání prvního dema “Demo” z roku 2007) stejná sestava, která zahrnuje vokalistu Jacoba Enfingera, kytaristu Andyho McLeoda, basáka Jeffa Hughella a nakonec bubeníka Dustina Perlea. Na první pohled neznámá jména, což taky jsou, ale třeba Jeff Hughell působí již třetím rokem v řadách legendárních Six Feet Under, s nimiž se podílel na poslední studiovce “Unborn”. V této sestavě vzniklo debutové eponymní album “Reciprocal” z roku 2009, po němž přišlo čtyřleté čekání na novinku “New Order of the Ages”. Ta, stejně jako debut, vychází bez nahrávací společnosti v zádech, což sice neznamená nic, ale je možné, že by tomu nemuselo být navždy, protože tahle deska opravdu zabíjí.

Reciprocal se našli v techničtější podobě death metalu, jenž však nestrádá na nezbytné dávce energičnosti a agresivity. Kolikrát to dopadá tak, že výsledek snažení podobných kapel je jako závod v předvedení co nejvíce not za vteřinu a hudební náplň, která si prostě musí zachovat jistou dávku lidskosti a uvěřitelnosti, jde stranou. Mě osobně vždycky napadnou Animals as Leaders, což sice není death metal jako takový a srovnání tak může působit mimo mísu, ale ta hudba je tak prázdná a neosobní, že ji vždycky používám jako odstrašující případ, jak by to podle mého skromného názoru nemělo dopadat. Ale to jsem trochu odbočil. Hlavní je, že Reciprocal těží z odkazu kapel jako Nile, Dying Fetus a vzdáleně ještě Carcass (ty zmiňuji hlavně díky zabarvení vokálu Jacoba, jenž zní úplně jako Jeff Walker), takže jejich hudba má pořádné koule a o situaci, že by forma zvítězila nad obsahem v jejich případě nemůže být řeč.

Snad jediné, co pánové tak nějak nevychytali, je délka alba a to říkám jako člověk, který má tuhle hudbu rád. Sice se nepovažuji za znalce, ale takový širší přehled o jednotlivých jménech mám, čili něco posluchačsky vydržím, 70 minut je však prostě moc. Netvrdím, že každá deathová deska musí mít nutně 30 minut, aby položila na lopatky, nicméně tady už je to moc. Klasicky by stačilo zkrátit hrací dobu o dvě a až tři méně výrazné skladby a neměl bych vůbec nic proti. Abych si to zrovna odbyl, když už jsem to načal, tak za ty zbytečnější skladby považuji “Guilty Until Proven Innocent”, nebo “Mystery, Babylon the Great, Mother of All Harlots and Abominations of the Earth”, které jsou samozřejmě zničující nářezy, přesně jak si to posluchačstvo žádá, ale ani to nemusí vždy stačit.

Možná že by stačilo vyprdnout se i na samply, které přichází na konci téměř každé ze skladeb. Ono to asi mělo vrhnout na posluchače stín majestátnějšího díla, ale ve skutečnosti po nějaké době začne být na obtíž poslouchat úryvky prohlášení George W. Bushe, hlášení z policejních vysílaček, zpráv a projevu papeže Jana Pavla II. Dojem navození atmosféry politicky a lidsky zkaženého světa se skoro až post-apokalyptickým hávem je zřejmý už z textů, které se netočí kolem motýlů poletujících na zelené louce, takže ta “mluvená” outra jsou navíc. Jinými slovy si při pohledu na tracklist odečtěte z každé skladby jednu minutu stopáže (někdy i víc) a dostanete reálnou hrací dobu “New Order of the Ages”.

Rozebírat jednotlivé skladby je v případě “New Order of the Ages” úplně zbytečné, protože díky hudebnímu směřování se toho v nich děje poměrně dost a skákat z vteřiny na vteřinu a libovat si nad bicími sypačkami, kytarovými kvíleními a zničujícími riffy na jedenáct různých způsobů je kontraproduktivní prací, která nikoho určitě nezajímá. Skladby často mění kytarové motivy, ačkoli tempo zůstává po většinu doby rychlejší a zpomalení přichází jen opravdu sporadicky (snad jen s výjimkou “Saintan”, která je přesným opakem). Přesto není album jednotvárné a nudné.

Obecně vzato se dá říct, že Reciprocal ve většině momentů jedou naprosto nesmlouvavým způsobem ve stylu řízné drtičky, ovšem některé chvíle mají hodně blízko moderním deathcorovým kapelám, takže i díky velmi čistému zvuku, jenž mi u tohoto typu death metalu nijak nevadí, není výsledný dojem z alba zatížen myšlenkami na již zmíněné kapely a jejich nestydaté vykrádání. Ono se dostane na pasáže, které vám jistě připomenou některé z velkých jmen scény, nicméně není to nic, s čím by se člověk nesetkával dnes a denně, takže nad tím se pozastaví jen málokdo. Pokud bych měl vyzdvihnout jediný vál, na němž se zmíněný moderní zasekávačkový přístup podařilo bezchybně skloubit s oldschoolovými sypačkami, tak bych šáhl po úchvatné jízdě ze samého závěru. “Tyrannicide” budiž onou vyvolenou. Skvělá věc.

Ve svém jádru “New Order of the Ages” má jisté chyby, které jej dehonestují “jen” na nadprůměrný počin, ale i tak musím říct, že mě druhá deska Reciprocal chytla za pačesy a nepustila. Pokud si totiž odmyslíte zbytečnou snahu o natahování hrací délky “outry” na konci jednotlivých kompozic, tak jsou Reciprocal hodně nabroušenou kapelou, která se i přes svou nedlouhou historii nebojí delších skladeb, ve kterých ukazuje jak kompoziční, tak hráčskou vyzrálost. “New Order of the Ages” je ve všech ohledech profesionální placka, na kterou určitě jen tak nezapomenu a již si založím do složky hudebních počinů, kterých nemám v plánu se v dohledné době zbavovat.