ReVamp - Wild Card

ReVamp – Wild Card

ReVamp - Wild Card
Země: Nizozemsko
Žánr: symphonic metal
Datum vydání: 23.8.2013
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. The Anatomy of a Nervous Breakdown: On the Sideline
02. The Anatomy of a Nervous Breakdown: The Limbic System
03. Wild Card
04. Precibus
05. Nothing
06. The Anatomy of a Nervous Breakdown: Neurasthenia
07. Distorted Lullabies
08. Amendatory
09. I Can Become
10. Misery’s No Crime
11. Wolf and Dog

Hodnocení:
Ježura – 7,5/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Floor Jansen, která si udělala jméno jako zpěvačka dnes již neexistujících After Forever, si na nedostatek hudebního vyžití v posledních letech určitě stěžovat nemůže. Hostování u Arjena Lucassena, Devina Townsenda, Mayan nebo Nightwish je jedna věc, ale pevný základ, ke kterému se dá vždy vrátit, to je věc druhá – a přesně tím je pro Floor od roku 2009 kapela ReVamp, kde zpěvačka realizuje vlastní nápady a vize. Tři roky staré eponymní album sice žádnou velkou díru do světa neudělalo, nicméně podle reakcí kritiky a fanoušků šlo o slušnou nahrávku. Letos ale ReVamp přišli s novou deskou “Wild Card”, takže máme příležitost zjistit, jak se věci mají v roce 2013.

Pokud si dobře vzpomínám, když ReVamp před třemi lety vydali svoji prvotinu, protočil jsem ji asi tak jednou a pak odložil s tím, že mi to nic moc neříká. Že to není vůbec směrodatné hodnocení, asi není potřeba dodávat, a stejně tak je nasnadě, že žádné velké srovnání obou desek nepřijde. Přesto (anebo možná právě proto) jsem ale “Wild Card” pojal jako příležitost pro ReVamp, jak získat mé sympatie, a k prvním poslechům jsem přistupoval s opatrným očekávání solidní nahrávky. Věřte nebo ne, přesně takovou jsem dostal.

Výraz, který dostalo “Wild Card” do vínku, je celkem zajímavý mix několika inspirací. Je v něm slyšet klasický symphonic metal nizozemské školy dost evidentně poděděný po bývalém zpěvaččině působišti a After Forever nejsou nepodobné ani některé vokální melodie, ačkoli v tom asi hraje docela důležitou roli obtížně zaměnitelná barva Floořina hlasu a způsob, jakým ty melodie staví. Deska je přesto dost svébytná, protože samotná hudba nespoléhá jen na nizozemský symphonic metal klasického střihu a neváhá přidat pár moderních prvků, které celek nejen příjemně ozvláštňují, ale vlastně jej i pomáhají definovat. Týká se to některých klávesových rejstříků, kde si člověk občas není úplně jistý, jestli jsou to ještě klávesy nebo nějaký elektronický sampl (a že tam jsou k nalezení i ty samply), ale nejvíc je to znát na kytarách, které jsou tak nějak mimožánrové a ze všeho nejvíc mi připomínají ty různé moderní crossovery, co je jich dnes všude plno. Není to ale zase tak, že by se kytaristé snažili strhnout rekord v moderním riffování. I přes svou moderní náturu je instrumentál stylově vyvážený a místo nějakých exhibic spíše pracuje spíše ve prospěch celku.

A ten celek funguje dobře. Je to dostatečně nápadité, aby to nenudilo, zní to celkem neokoukaně a poslouchá se to dobře. Jenže co si budeme povídat, ačkoli je hudba sama dobrá, nemohu se zbavit dojmu, že hraje tak trochu druhé housle samotné Floor a jejímu zpěvu. Dlouhonohá diva zde totiž zcela suverénně předvádí, proč na ni přísahají zástupy fanoušků a platí za jednu z nejuznávanějších žánrových zpěvaček. Její hlasový potenciál sahá od vcelku civilních poloh přes trochu uřvané rockové party až ke školenému opernímu zpěvu, a ať už zpívá jakýmkoli stylem, je vážně potěšení to poslouchat. Alespoň pro mě je pak velkým překvapením, že se Floor nezalekla ani growlu, předvádí ho hned několikrát a i ten zvládá na vysoké úrovni. Marná práce, jakkoli je “Wild Card” příjemné a celkem zajímavé album, je to výkon Floor, kvůli kterému album stojí za koupi.

Nicméně Floor není na všechno to zpívání sama a na “Wild Card” představuje několik hostů, kteří vokálně už tak vynikající album obohacují a zpestřují svými příspěvky. Když nepočítám Marcelu Bovio (Stream of Passion) a Daniela de Jongha (Textures), kteří se ujali zpěvu sborů, jsou to pánové Mark Jansen a Devin Townsend. Kamarád z časů After Forever, Mark Jansen, přispěl svým s léty stále lepším hlubokým growlem a skladba “Misery’s No Crime” díky němu patří k nejvíce osvěžujícím kouskům alba, protože (jak už padlo výše) ačkoli s growlem koketuje i sama Floor, Markův nemilosrdný vokál skvěle kontrastuje se vším okolo. Zajímavé je, že celá skladba mi dost připomíná tvorbu Epica, tedy Markova domácího působiště… Jestli ale Mark odvádí vážně dobrou práci, Devin posílá skladbu “The Anatomy of a Nervous Breakdown: Neurasthenia” rovnou na samý vrchol desky, protože přitažlivost tohoto songu je z velké části jeho zásluha. Ostatní skladby však nijak významně nezaostávají, drží si jak navzájem, tak se zmíněnými dvěma příklady dost vysokou laťku a nenapadá mě ani jediný příklad, který by se mi líbil výrazně méně než ostatní. Každá z jedenácti skladeb totiž nabízí dostatek výborných momentů na to, aby stihly s přehledem smazat i případné slabší chvilky.

Jak jsem se přiznal hned zkraje, porovnávat “Wild Card” s debutem “ReVamp” opravdu nemohu, ale samotná novinka mě o svých kvalitách přesvědčila dost jednoznačně. Nejde o kdovíjak přechytralé album, není to ani vyložená pecka od začátku do konce a i stopáž se blíží hodnotě, kterou utáhne jen málokdo. Přesto mě ale “Wild Card” vyloženě baví poslouchat. Proč? Ta deska je svěží, uvolněná, má vlastní tvář, skvěle vyvážený poměr agresivity a chytlavosti a přitom to není žádná prvoplánově podbízivá hovadina. No a pak je tu samozřejmě skvělá Floor Jansen, která se zde předvádí v dobrém světle jako skladatelka a v tom nejlepším světle jako zpěvačka. Takhle na papíře to zní lákavě a věřte mi, že stejně lákavé je to i na poslech. “Wild Card” zkrátka nemohu než doporučit a vrchem přidat hodně silnou 7,5. Dobrá práce!


Další názory:

Přišlo mi, že debut “ReVamp” svého času prohučel bez nějakého většího povšimnutí, přestože jej zaštítil vydavatelský velikán Nuclear Blast a Floor Jansen, hlavní postava kapely, měla už v té době dávno jméno z působení v After Forever. U “Wild Card” už je to ovšem jiná, jelikož se Floor Jansen v mezičase přidala jako koncertní záskok ke slovutným Nightwish, jejichž zástupy fanoušků si už na novinku ReVamp počíhají. Dopadlo ovšem “Wild Card” natolik reprezentativně, aby pozornost ustálo? Osobně si myslím, že určitě ano, protože se jedná o dost povedenou nahrávku, a když o tom tak přemýšlím, tak si myslím, že i povedenější než poslední album samotných Nightwish, byť jde o trochu odlišnou záležitost. Nicméně rozhodně platí, že ReVamp dali na “Wild Card” dohromady několik opravdu silných písní, v nichž se vyskytují hodně dobré nápady, a ten zbytek, který je o trošku méně dobrý, má do nějaké vaty také pěkně daleko. Ohledně těch nejlepších skladeb mám na mysli třeba “Nothing”, závěr v podání “I Can Become”, “Misery’s No Crime” a “Wolf and Dog”. Hlavně je to ale skvělá “The Anatomy of a Nervous Breakdown: The Limbic System” s perfektním refrénem. Až je škoda, že s podobně silnými motivy nedokážou ReVamp přicházet po celou hrací dobu alba, protože pak by to byla úplně jiná káva a to album by na hodnotící stupnici okupovalo mnohem vyšší mety. Ale i tak je to hodně slušná práce.
H.


22 komentářů u „ReVamp – Wild Card“

  1. Nedá sa inak, len do bodky súhlasiť s obidvomi recenzentami.
    Dodal by som ešte, že platňa je veľmi tvrdá (chvalabohu!) a viac než k nejakým Epicám a Nightwishom sa blíži k Devinovej expresívnej časti tvorby. Spočiatku ma trošku chytali obavy, že aranžérske kúsky a finesy povedú k rozbitosti, no našťastie ani raz k tomu nedôjde a muzika drží pohromade. :-)

  2. Nejsem z nové placky až tak moc nadšená a místy mi i leze na nervy jak hudba (už jsem háklivá na kopáky :-))tak zpěv Floor, který je v hodně pasážích opravdu uječený. Wild Card, Precibus a Nothing jsou přitom dobré songy, ale chtělo by to výraznější melodie. Snad časem. Zatím mě to nedonutilo dát placku na jeden zátah [:tired:]

  3. já v tom ten symphonc metal stylu Epica opravdu moc neslyším. Jinak co se týče FLoor, v NW bych ji viděl celkem rád, ale příliš nehcápu díky čemu je tak obdivovaná. Její zpěv mi místy přijde takový zvláštní, skoro až nepříjemný. Z alba se mi mnohem více líbí třeba Simone Simons, i když naživo jí Floor docela nakopává prdel (z uměleckého hlediska je jistě důležitější živý zpěv, nicméně pro posluchače je důležitý spíše ten studiový…). Vůbec nejradši mám však z těchhle nizozemek Sharon den Adel, ta si s oběma vytírá prdel.

    1. Sharon je super :), jedna z nejlepších zpěvaček metalu/rocku :), jinak taky nechápu, co na ní každej vidí – je divná, nudná, nechci jí u NW …

      1. tou větou jsem myslel Floor, ne Sharon :), i když tu bych u NW taky nechtěl, protože ve WT odvádí skvělou práci :)

  4. btw nepřemýšleli jste někdy o přechodu na playcený hosting? Když byste se složili, tak to máte za hubičku… Ten formát blogu to tady dost omezuje.

    1. Ale přemýšleli, dokonce i hodněkrát, a vlastně ještě pořád přemýšlíme a rádi bychom to někdy udělali, snad se časem rozhoupeme :)

  5. hoši, tak já se s váma už usmířil a teďka tohle ? :D, to snad ne :D – vždyť se to nedá poslouchat :D – max 3/10 a to jsem hodnej :D, nojo hold NW jsou značka a kdyby u nich zpívala Marta Kubišová, tak by měla víc jak 7 ve svý tvorbě taky :D, ještě před rokem by jste tomuhle albu dali tak 6 maximálně :D a myslim, že i ostatní recenze na netu maji minimálně o 1 nebo 2 navíc jen kvůly jejímu působení v NW :D, chlapci chlapci :D

      1. ne :D, pouze některý fandové přešli na její hudbu, ale že by na tom nějak vydělala do svojí solovky, teda nevim :D

      2. jistě, bez nich by se možná nedostala do vědomí lidu, ale že by její působení v NW výrazně ovlivnilo postoj lidí k její hudbě se mi nezdá

        1. Kámo, nebýt Nightwish, tak Tarja není tam kde dnes je :) jako důkaz ti může stačit, že tak hrozné album jako je My Winter Storm by se nikdy tak neprodávalo :)

          1. vim, kam teďka míříš :D, chceš, abych tady začal nejvíc vychvalovat MWS :D a ty mě zase setřeš jak žeru od Tarji všechno :D – nene kdepak :D, MWS jistě není dokonalost a na WLB či CitD to zdaleka nemá, ale rozhodně to teda je lepší než první album ReVamp :D, navíc na to, jak Floor dlouho působí v hudbě a navíc byla u After Forever, kde vůbec nezněla špatně, tak je Wild Card fakt zklamání, čekal bych teda o hodně víc

          2. Tarja s ReVamp srovnat nejde, už jen protože Tarja nehraje metal :) no tvůj názor, pro mě je to naopak :) MWS je opravdu omyl

    1. Dovolím si se jenom trošku vmísit do diskuze a reagovat: Nemůžu mluvit za kolegu, ale co se mě týče, působení Floor u Nightwish můj pohled na Wild Card nijak neovlivnilo… nebo alespoň rozhodně ne tím způsobem, že bych kvůli tomu zvedal hodnocení. Fakt nejsem žádnej fanboy Nightwish, nic proti tý kapele nemám, ale ani nejsem její fanda. Jednoduše mi to přijde jako pohodový a povedený album, to je celý…

    2. Na to, abych se nechal oblbnout tím, že Floor teď zpívá s Nightwish, už jsem fakt trochu starej – navíc Nightwish, jakkoli pro ně mám slabost, mě zejména po posledním albu už moc netankujou. Floor jsem nikdy nijak zvlášť neadoroval a vlastně jsem nechápal, co na ní všichni viděj, ale tady mě zkrátka přesvědčila, že zpívat umí skvěle, a navíc s kapelou nahrála super album, který si rád pustím i dobrovolně a ne jen abych ho naposlouchal na recenzi. Dát míň, lhal bych sám sobě i všem, co to čtou.

  6. hele hoši, já fakt nevím, ale podle těch pár songů co jsem si z toho pustil, mi to opravdu přijde tak max na 6/10 a to ještě když bych byl hodnej. Nevýrazné, žádnou melodii si z toho nějak moc nepamatuju. Misery’s no crime je podle vás jedna z nejlepších skladeb desky, přirovnáváte ji k epice. No kdyby byla na jejich albu, tak je jedna z nejslabších. Navíc to má takovej docela podivnej zvuk, hlavně kytary…

    1. Tak takhle je to vždycky a u všeho, někomu to prostě sedne, někomu ne :) Já jsem od toho alba upřímně nečekal žádnej zázrak, ale docela příjemně to překvapilo a přijde mi to o dost lepší, než jsem čekal…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.