 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Albert bonus: Azazel bonus: Hrací doba: 43:02 + 06:24 (Albert) / 05:30 (Azazel) Odkazy:
|
Řezník už drahně let jede vysokou aktivitu a také si může užívat docela vysoké popularity. Snad by se chtělo říct, že vlastně právem, protože i když nebyl první, kdo České republice ukázal, zač je toho horrorcore, určitě zde tenhle žánr výrazně zpopularizoval a svou tvorbou se zasadil o to, že se za čas vyrojilo velké množství následovníků.
Mě osobně nicméně jeho muzika přestala v posledních letech úplně bavit. Ne obecně – staré tracky jsou furt super a sem tam si je s chutí pustím. O novějších albech nicméně takhle smířlivě mluvit nemohu. Za poslední skutečně zábavou nahrávku považuji dvojalbum „Bateman / Muzeum mentálních kuriozit“ z roku 2014. Po něm už to šlo sešupem dolů. „Říše za zrcadlem“ byla strašná nuda. „Strangulační rýha“ se povedla o něco lépe, ale pořád tomu ke spokojenosti hodně chybělo.
Asi vás neudiví, že na novinku „Život a smrt Alberta Hersche“ jsem se tím pádem nijak zvlášť netěšil. Původně jsem vlastně ani neměl v plánu jí svůj čas věnovat. Nakonec jsem si ale placku z povinnosti pustil, aby se mi jejím prostřednictvím jen potvrdilo, že Řezník skutečně definitivně ustoupil ze své někdejší slávy – a nemluvím o věhlasu, nýbrž o hudebních kvalitách.
Není nijak zvlášť těžké jmenovat obecné problémy, které „Život a smrt Alberta Hersche“ tíží a s nimiž se potýkala už „Říše za zrcadlem“ i „Strangulační rýha“. Vyprodukované je to sice na vysoké úrovni, ale vytratila se syrovost a zvrácenost raných počinů. Témata textů se mnohdy opakují, ale ty současné už se nemohou pochlubit takovou zběsilou kreativitou, s jakou dřív Řezník dokázal své perverznosti podat (byť zrovna v tomhle Řezník pro mě nikdy nebyl nejvyšší top… králové jsou Hrobka a Pitva). Což o to, vulgarit se najde pořád dost a leckdo by i mohl říct, že současné texty mnohdy znějí „chytřeji“ a dospěleji, ale jakási „naivita“, mladický zápal a pošukané rýmy mě bavily víc. To všechno má za následek, že současná alba nedokážou přijít s žádnou skladbou, která by se mohla bez obav postavit vedle letitých kultů.
O tom, že by se pořád našel způsob, jak svůj horrorcore podat zajímavě i dnes, svědčí začátek desky. Titulní track „Život a smrt Alberta Hersche“ – včetně intra „Večerní relace“ – představuje pro Řezníka atypickou polohu. Možná, že to na první poslech nemá takové koule, ale – zejména v kombinaci s videoklipem – to smysl určitě dává. Bude-li člověk skladbu brát jako audiovizuální dílko, pak skoro zamrzí, že příběh nebyl rozpracován napříč větším počtem písní. Koncepční počin v tomhle duchu bych osobně uvítal mnohem raději.
V následujících stopách už nicméně Řezník valí svojí klasiku. Pár tracků je ještě vcelku oukej. Tah na bránu nechybí hned následující „Generál Píka“ – ze základního alba asi nejlepší věc. „Politicky nekorektní píča“ je taková hitovka, která stylem, klipem i konfrontujícím textem připomene „Pořád jenom hate“ z „Batemana“. Tady už klesáme, ale pořád se to dá v klidu tolerovat. Dál ještě ujde „Soudim knihu podle obalu“ a jako poctu lze ocenit také „GG Allin“, byť v těchto dvou případech už se nebavíme o písních, jejichž kvality by měly držet desky nad vodou.
Většina songů mi přijde průměrná. U některých mám pocit, že bych mnohem radši poslouchal instrumentální beaty než jejich vydanou podobu s rapem – to se týká „Teardrops“, „Nevemeš si to s sebou“, „Takhle se neumírá“ nebo „Sám“. Další „Son of Azazel“ jen prohučí kolem a nijak nezaujme. Na featy se podařilo sehnat zajímavá jména, ale ani „Home Invasion“, ani už zmiňovaná „Teardrops“ mi koule netrhá. Hlavně obě ponižuje otravný refrén, plus sloka od Bizarra v „Home Invasion“ mi přijde hrozně nudná. I tyhle věci jsou nicméně lepší než poslední sorta písní, které mi přijdou vyloženě otravné a špatné. Pohodičkové instro „Já tě prostě chci mrdat“ mě absolutně vysírá, samoúčelný text taky na piču. Ubrečený „Kus hovna“ to samé.
„Život a smrt Alberta Hersche“ vyšlo ve dvou verzích, z nichž každá nabízí odlišné bonusové skladby. Každá z nich přinese další zahraniční feat – „Darkness Calling“ a „Strach a hnus“. Ani jedna nepřesahuje úroveň ostatních stop se zahraničními hosty, což jsem už diskutoval výše. Na „Azazel Version“ se dále nachází „Night Club“, což je další nehorázná píčovina.
Jedině druhý track na „Albert Version“ je opravdu zábavný. V „Rodinné sešlosti“ se vrací Řezníkův fotr Evil Foe, k němuž se připojuje také Řezníkův bratranec Tammy. Popravdě řečeno, jde o to nejlepší, co „Život a smrt Alberta Hersche“ nabízí. Dál už stojí za zapamatování jen titulní kus, ale víc kvůli atmosférickému hororovému klipu. Pár dalších věcí se dá tolerovat, ale rozhodně nestojí za to, aby se k nim člověk vracel. Dá se to považovat za dobrý výsledek? Podle mě jednoznačně ne…
Podobné články
29.11.2017 Řezník – Strangulační rýha Recenze
15.5.2016 Řezník – Říše za zrcadlem Recenze
13.5.2014 Řezník – Bateman / Muzeum mentálních kuriozit Recenze- 4.6.2014 Řezník Rozhovory
18.12.2016 Sodoma Gomora – Multikill Recenze
10.1.2016 DeSade – Here I Cum Recenze
Nj, už je starej, měl by se zabít.
Úplně jsem nechápala ani nadšenou recenzi na Párty Hárd od Fuky, ale možná spolu měli gerontosex, což by to mohlo vysvětlovat.
Fuka je pičus. A zloděj.
Párty had jsem neviděl (ale hodlám se podívat) a nemám tušení, kdo nebo co to je Fuka (a nehodlám to zjišťovat) :)
Přesně moje slova. Řezník je mrtvej, teda aspoň co se hudby týče. Ne, že by tohle album byl vyloženej průser, jako třeba DeSadovo Kill Yourself, ale lyricky už nemá co nabídnout. Mám pocit, že vyčerpal témata a všechno co jsme tady mohli slyšet, jsme slyšeli už jinde na starších věcech a mnohem líp.