Země: USA Žánr: industrial metal Datum vydání: 27.7.2018 Label: Cleopatra Records Tracklist: 01. Stasis 02. Life Amnesia 03. The Analog Flesh 04. Divided 05. Dread 06. Malefaktor 07. Mechanism of Desire (Electronic Substance Abuse Remix) 08. Chemical Weapons (Seraphim System Remix) 09. Amnesiac (Xentrifuge Remix) 05:11 Hrací doba: 37:18 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Secret Service Publicity

Na „Decollect“, první desku zámořské formace Ritual Aesthetic, vzpomínám docela v dobrém. Nejednalo se sice o nějaký vyložený zázrak, ale rozhodně to byla fajn placka, která měla své momenty a pár dost povedených tracků. Hitovky jako „Orchid Incestus“ nebo „Something to Know You By“ si tu a tam s chutí pustím a párkrát jsem od sepsání recenze otočil i celou nahrávku. Nakonec jsem tedy vlastně i vcelku rád, že jsem si album stihl koupit ještě v první digipackové stokusové edici vydané na dnes již nefunkční značce Juggernaut Music Group (shodou náhod svou činnost ukončila půlroku po vydání „Decollect“). Rozhodně šlo o mnohem důstojnější muziku než ta mizérie, kterou na posledních počinech předvádějí Dawn of Ashes, s nimiž jsou Ritual Aesthetic trochu personálně spojeni (za Ritual Aesthetic stojí Sean Ragan / Helvete, jenž hrával v Dawn of Ashes na bicí).

Když jsem tedy zachytil zprávu, že se chystá druhá deska Ritual Aesthetic, docela mi to udělalo radost. Důvod je snad zřejmý – samozřejmě jsem doufal, že by mohlo jít o podobně povedenou jednohubku jako v případě „Decollect“. „Wound Garden“ ovšem bohužel nedosahuje kvalit svého předchůdce…

Na debutu se mi hodně líbilo, jak dokázal namíchat kombinaci námrdových industriálně metalových tracků a experimentálněji laděné druhé poloviny. Později jmenovaný přístup ale na „Wound Garden“ prakticky vymizel. Zdánlivě se k němu mohou blížit jen „Dread“ a „Malefaktor“, nicméně nazývat tyto nějakým zásadním vybočením ze standardní formulky Ritual Aesthetic či dokonce experimentem by bylo hodně nadnesené. Jediné, čím se odlišují od zbytku „Wound Garden“, je totiž jejich tempo, které se na rozdíl od okolních songů nese v pomalejším duchu.

Kromě toho tu máme „residentevilovské“ intro „Stasis“, které je sice hodně v pohodě, ale album na něm stát nemůže, a pak už jen tři regulérní songy, z nichž žádný nedosahuje charismatu výše jmenovaných pecek z „Decollect“. „Life Amnesia“ mi dokonce po čase začala připadat spíš otravná a její ústřední melodie mě začala malinko srát. „The Analog Flesh“ drží nad vodou pouze povedený refrén a „Divided“ pro změnu povedená sloka a jedna pasáž v prostředku skladby, což z ní dělá nejlepší kousek fošny. A to je vše, co „Wound Garden“ nabízí.

Zatím jsem probral šest písniček. Jestli vám to nevychází, buďte v klidu, na zbytek se dostane hned vzápětí. Akorát mám trochu problém jej uznat za regulérní obsah, na nějž bych se měl těšit, když jde jenom o remixy. Vím, že na téhle scéně remixování dost frčí, a také si pamatuju, že stejný ocásek byl přilepen i na konec „Decollect“ (a ani tam mě nevzrušoval), ale já osobně jsem prostě na poslouchání jednoho songu v padesáti zremixovaných verzích nikdy neujížděl. Kór když hned dva remixy – „Mechanism of Desire“ a „Amnesiac“ – jsou variací na můj nejméně oblíbený track, tedy „Life Amnesia“. Jen pro pořádek dodám, že „Chemical Weapons“ od Seraphim System remixuje „The Analog Flesh“.

Popravdě řečeno, „Wound Garden“ mi na první poslech připadalo jako hrozivá sračka. Brzo se ukázalo, že pár oukej pasáží se z toho vytáhnout dá (viz výše), ale celkově stále převládá pocit zklamání. Novinka mě ani zdaleka nebaví tolik jako „Decollect“. Celkově tedy lehce zapomenutelné album, které ve mně nic moc nezanechalo.