Země: USA Žánr: alternative metal Datum vydání: 29.4.2016 Label: Zodiac Swan Records / T-Boy Records / Universal Music Tracklist: 01. The Last of the Demons Defeated 02. Satanic Cyanide! The Killer Rocks On! 03. The Life and Times of a Teenage Rock God 04. Well, Everybody’s Fucking in a U.F.O. 05. A Hearse That Overturns with the Coffin Bursting Open 06. The Hideous Exhibitions of a Dedicated Gore Whore 07. Medication for the Melancholy 08. In the Age of the Consecrated Vampire We All Get High 09. Super-Doom-Hex-Gloom Part One 10. In the Bone Pile 11. Get Your Boots On! That’s the End of Rock and Roll 12. Wurdalak Hrací doba: 31:23 Odkazy: web / facebook / twitter

Když Rob Zombie svého času připravoval sólovou desku „Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls and the Systematic Dehumanization of Cool“, její vydání bylo hned několikrát odloženo. Nejdříve kvůli Zombieho vytížení ohledně natáčení filmu „Halloween II“, poté kvůli problémům s dosavadním labelem Geffen Records, který dle všeho trochu dlabal na propagaci (což ostatně tehdy vyústilo ke změně nahrávací společnosti). V případě letošní novinky „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ jako by se situace opakovala, jelikož už někdy loni na podzim se objevovaly zprávy, že hororový král a jeho smečka mají další placku hotovou, přesto bylo vydání v nedohlednu. A tentokrát byla na vině Zombieho práce na snímku „31“ (na festivalu Sundance byl uveden v lednu, do kin se dostane v září).

Nicméně, nakonec jsme dočkali a „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ je venku. Jak vidno, Rob Zombie si už definitivně oblíbil názvy dlouhé jak pondělní šichta, což na svém nejnovějším díle dotáhl k dokonalosti nejen pojmenováním samotné desky, ale i vlastních songů. Skandovat to na koncertech budou asi jen die-hard fans, já osobně si ty názvy z hlavy pamatovat fakt nebudu, ale je to zábavné, takže proč ne. Hlavní je však stále muzika, která je tentokrát…

…no, vlastně kurevsky cool! Nijak se netajím tím, že mě Zombieho tvorba baví a jeho jediná deska, jež mě moc nebere, je shodou okolností výše zmiňované „Hellbilly Deluxe 2“. To sice nabídlo pár pekelných hitů, ale taky nepříjemně hodně vaty, takže obecně vzato album za kultovním „Hellbilly Deluxe“ z roku 1998, na nějž mělo navázat, zaostávalo o světelné roky. Následná placka „Venomous Rat Regeneration Vendor“ naštěstí Zombiemu a jeho partě spravila reputaci a „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ dává na slabší chvilku v podobě „Hellbilly Deluxe 2“ dočista zapomenout.

Jedním z hlavních znaků „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ je to, že se jedná o velmi krátkou desku. Jasně, Zombie nikdy netočil hodinové počiny a vždy se pohyboval okolo těch 40 minut, nicméně tentokrát jen o chlup přelezl půlhodinku. A tomu odpovídají i délky skladeb, jelikož s výjimkou závěrečné pětiminutovky „Wurdalak“, jejíž velkou část ovšem zabírá outro, se úplně všechny tracky pohodlně vejdou do tří minut.

Tohle má za následek, že album uhání dopředu jak splašené, a než se člověk naděje, tak je najednou konec. Zombie do posluchače hustí jednu chytlavou pecku za druhou, našlapaný refrén jednoho songu takřka okamžitě střídá našlapaný refrén dalšího songu, John 5 opětovně sype parádní riffy z rukávu, všechno to až na několik málo výjimek maká. Onou výjimkou je paradoxně první singl, jenž byl vybrán k prvotní propagaci nahrávky. Nemůžu si pomoct, ale „Well, Everybody’s Fucking in a U.F.O.“ prostě nemá koule a především jí chybí právě mocný refrén, s nímž Zombie dokáže svoje písničky vyšperkovat. Trochu mi to připomíná předchozí „Venomous Rat Regeneration Vendor“, kdy byla jako první singl zvolena taktéž asi nejslabší skladba „Dead City Radio and the New Gods of Supertown“, na níž mi něco nesedělo. V případě „Well, Everybody’s Fucking in a U.F.O.“ už je ale ono „nejslabší“ docela jednoznačné, protože kdybych měl možnost z novinky vyrazit jednu jedinou věc, bez sebemenšího zaváhání by letěla právě tahle.

Povedené tracky však naštěstí převažují, tak se přesuňme k těm vrcholům. Osobně jsem si hodně oblíbil „The Life and Times of a Teenage Rock God“, jejíž některé motivy se možná zpočátku tváří lehce rozpačitě, ale to trvá jen do doby, než Zombie a jeho kapela odpálí ultimátně kulervoucí refrén, kvůli němuž stojí za to vydržet. Parádní je vypalovačka „The Hideous Exhibitions of a Dedicated Gore Whore“, již ozvláštňují vintage klávesy, které jen tak mimochodem natočil producent Zeuss. Takových srandiček bych si klidně nechal líbit ještě víc.

Pokračujme dále. Super je i další ze singlů „In the Age of the Consecrated Vampire We All Get High“, což je vlastně takový typický Zombieho song včetně industrial metalem nasáklých slok, díky nimž si člověk trochu vzpomene na staré časy. Vše vyvrcholí ve výbušném refrénu a celé to má odpich jak čuně – přesně to, co „Well, Everybody’s Fucking in a U.F.O.“ tak schází. Mým úplně nejoblíbenějším kouskem z „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ je asi desátá „In the Bone Pile“. Tenhle skrytý hit, nesinglový a zastrčený těsně před koncem, je vlastně bez chybičky a představuje přesně to, co chci od Zombieho slyšet a co mě na něm tak baví.

Na „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ je zajímavá ještě jedna věc. Vzhledem ke krátkým stopážím by člověk mohl čekat, že půjde o hitové vypalovačky, které nic moc neřeší a jen rychle upalují ke svému blízkému konci, ale pozor – na desce se nachází i pár svěžích vtípků. Vyjma hutného intra „The Last of the Demons Defeated“ a zajímavých meziher „A Hearse That Overturns with the Coffin Bursting Open“ a „Super-Doom-Hex-Gloom Part One“ (hlavně druhá jmenovaná je krásně zfetovaná), které Zombie přece jen vždycky uměl, to jsou třeba již jmenované klávesy v „The Hideous Exhibitions of a Dedicated Gore Whore“ nebo skvělý sampl v „Medication for the Melancholy“. Ani nemluvě o práci Johna 5, protože tenhle týpek je na kytaře fakt pán, což ale není žádná nová informace. Kapitolou sama pro sebe je pak finální „Wurdalak“, jež je – v rámci mezí – trochu experimentálnější a méně přímočará i navzdory tomu, že i ona, minimálně ve své první půli, stále ctí jednoduchou strukturu sloka-refrén. Druhá půle je pak klávesovým outrem nejen písně, ale i celé desky.

Ve své podstatě Rob Zombie tentokrát „jenom“ nezklamal. „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ do jeho tvorby nevnáší nic moc nového a vesměs jen rozšiřuje již tak početnou sbírku hitů o pár dalších výborných kousků. Ale na rovinu – mně to v tomhle případě bohatě stačí. Když si pouštím Roba Zombieho, tak chci vypnout u parádní našlapané muziky, která může být nenáročná, ale je daleka demenci střelců typu Five Finger Death Punch. Nečekám progresi, ale pekelnou zábavu s hororovou atmoškou, která má koule až za roh, A přesně tuhle představu naplňuje i „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“. Bavím se královsky, a tudíž jsem spokojen.