Země: Švýcarsko Žánr: sludge metal / post-hardcore Datum vydání: 8.11.2019 Label: Hummus Records Tracklist: 01. This Is How I Came to Associate Drowning with Tenderness 02. She Drained You of Your Innocence and You Poisoned Her with It 03. I’d Done My Duty to My Mother and Father. And More than That I’d Found Love 04. A Sea of False Smiles Hiding Murder Jealousy and Revenge 05. Carnation Were Not the Smell of Death. They Were the Smell of Desire 06. The Only Constant in This World Is Blackness of the Human Heart 07. I Was the Muladona’s Seventh Tale Hrací doba: 37:51 Odkazy: web / facebook / bandcamp / instagram

Švýcarské Rorcal jsem měl vždycky zaškatulkované jako kvalitní kapelu, která ve svém oboru – dejme tomu, že bychom to mohli nazvat míchanicí sludge metalu, možná spíš sludge / doom metalu, a post-hardcoru – představuje to lepší. Přesto jsem se ji nikdy nenaučil pořádně poslouchat.

Vzpomínám si, že jsem se s Rorcal poprvé setkal prostřednictvím alba „Világvége“ (2013), na němž mě tehdy zaujal název (maďarsky „soudný den“) i obal, který dodnes považuji za nejzajímavější obálku kapely. Muzika mě sice neoslovila takovým způsobem, abych si musel sehnat i starší desky „Myrra, Mordvynn, Marayaa“ (2008) a „Heliogabalus“ (2010), ale následující počiny jsem cvičně a tak trochu z „povinnosti“ poslouchal. Respektive, on se od té doby objevil jen jeden, a sice „Κρέων“ (2016), jejž aktuálně doplnila celkově už pátá řadovka „Muladona“.

Nenápadný minimalistický přebal novinky možná někomu nebude věštit velké věci, ale té omáčky k povídání je tu docela dost. Předně bude zajímavé si objasnit titul alba. Muladona je dle katalánských mýtů kříženec muly (tělo) a ženy (hlava). Právě ona se zjevně nachází na přebalu desky.

Už jen při pohledu na názvy skladeb je evidentní, že „Muladona“ bude koncepční. Téma nahrávky se ovšem netočí přímo okolo mýtické bytosti nebo nějakých lokálních mýtů obecně. „Muladona“ je totiž také román od švýcarského spisovatele Erica Stenera Carlsona z roku 2016. A právě jemu se nahrávka Rorcal věnuje.

Knihu samotnou jsem samozřejmě nečetl, jelykož sem nekramotny, takže nejsem s to posoudit, nakolik se Rorcal drží předlohy přesně, ale předpokládám, že plus / mínus asi ano. Proč by si jinak brali inspiraci z knihy, pokud by se té inspirace pak nechtěli držet? Názvy jednotlivých stop navíc jasně ukazují na to, že se napříč albem určitá dějová linka táhne, a také byly využity pasáže přímo z předlohy. A komu by to nestačilo – i na samotném kompaktním disku je přímo napsáno „A tale by Eric Stener Carlson performed by Rorcal“, což asi mluví samo za sebe.

Zastavme se u těch pasáží přejatých z knihy. Předpokládám – možná, ale snad ne mylně – že tyto se překrývají s mluveným slovem na samotné desce. Právě mluveného slova se zde nachází poměrně dost. Osobně jej na hudebních albech nemám úplně rád, ale tady se s ním docela žít, plus docela srozumitelně prezentuje části příběhu – na rozdíl od standardního řevu Yonniho Chapatta, který je sice intenzivní, ale rozumět se mu bez textu v ruce nedá.

S postupujícími poslechy nicméně chuť poslouchat mluvené pasáže pořád dokola slábne, ale to nakonec platí i o celé nahrávce. Sice se mi zdá, že „Muladona“ v riffových chvílích tlačí s větší silou než třeba „Κρέων“, ale ve finále se ani novince nevyhnul standardní neduh desek Rorcal, kterýmžto je jistá jednotvárnost. Možná, že posluchači, kteří jsou do tohoto subžánru kytarové hudby zapálení víc než já (o mého favorita přece jenom nejde), s tímhle nebudou souhlasit a bude to za ně v pohodě, ale takhle to na mě prostě působí a ani „Muladona“ prokletí nezlomila.

„Muladona“ tedy skončí stejně jako předešlé počiny Rorcal. Vlastně mi to přijde docela dobré a nějakým způsobem je mi tahle skupina sympatická. Na těch pár protočení mi to přišlo dost ok. Ale nemám potřebu tomu věnovat svůj čas nad rámec poslechů nutných k sepsání téhle recenze. Vím docela jistě, že do příští řadovky si Rorcal nepustím, ale až si zase za tři roky budu vpálím další placku, budu s ní v pohodě a na chvíli to poslouží.