Země: Řecko Žánr: black metal Datum vydání: 15.2.2010 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Aealo 02. Eon Aenaos 03. Demonon Vrosis 04. Noctis Era 05. dub-sag-ta-ke 06. Fire Death and Fear 07. Nekron Iahes… 08. …Pir Threontai 09. Thou Art Lord 10. Santa Muerte 11. Orders from the Dead [Diamanda Galás cover] Hodnocení: 8/10 Zbytek redakce hodnotí: Seda – 5/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Přiznám se bez mučení, že starší počiny Rotting Christ mě nikdy nijak extra nebraly. Neupírám jim kvality, ani jistou kultovnost, ale pokud bych měl zvolit mezi tím, co kapela předvádí v posledních řekněme deseti letech od nahrávky „Khronos“, a předtím, jednoznačně bych šel do té novější tvorby. Rotting Christ totiž s postupem času zrají jako ono pověstné víno. Hudba, jakou produkují po poslední tři alba, včetně aktuálního „Aealo“, je totiž navýsost výborná. Provařené pořekadlo, že každá nová deska překonává tu předchozí, v jejich případě platí bezezbytku. Ano, je to tak, právě vycházející „Aealo“ je opět ještě o kousek lepší než minulé „Theogonia“ – a že to byla kurva dobrá placka!

Ať poslouchám, jak poslouchám, prostě nemám, co bych Rotting Christ vytknul. Tentokrát to vyhráli na všech frontách. O čem se v souvislosti s nimi hodně mluví, je stále větší vliv jejich řeckých kořenů, který je s každým novým počinem cítit víc a víc. To „Aealo“ plní bezezbytku, neboť helénská atmosféra z desky cáká na všechny strany. Mohutných sborů, samplů a odzbrojujících melodií si budete moci užívat plnými doušky. Epické a výpravné, avšak bez jakéhokoliv patosu či lacinosti.

„Aealo“ zároveň působí nesmírně energicky. Materiál na novince je až neuvěřitelně chytlavý. Nemá cenu se bránit, před touhle náloží je nemožné se schovat. Rotting Christ atakují posluchačovi ušní bubínky s obrovskou jistotou a nebojím se říct, že v životní formě. Stačí to jednou zaslechnout a jste ztraceni, Rotting Christ dostanou i vás, uvidíte. Z celého alba neuvěřitelně sálá energie a radost z hraní, je prošpikováno spoustou skvělých nápadů a jakoby šibalským pomrkáváním na dlouholeté fanoušky. Poslední dobou sice vyšla velká spousta výborných nahrávek, většinou se však jednalo o hodně těžké věci, ale „Aealo“? Řeknu vám, už delší dobu jsem neslyšel desku, kterou bych si takto zamiloval hned napoprvé a která by mě však nepřestala bavit po tak obrovském množství poslechů. Tahle fošna vždycky dokáže nakopnout. Když jsem se tu zmínil, že je energická, myslel jsem to vážně, neboť „Aealo“ vám do žil vlije s poslechem obrovské množství energie.

Další poklonu musím Rotting Christ vyseknout za obrovskou vyrovnanost a ucelenost materiálu. Kapela na milimetr přesně vybalancovala tu hranici mezi tím, kdy skladby mají jednotného ducha a vyznění, ale bez toho, aby mohly začít nudit. Jakékoliv písničky tu ani nemá cenu zmiňovat, všechny do jedné jsou naprosto lahůdkové, skvělé. Poslechnout můžete kteroukoliv z nich (sice by to byla blbost poslouchat jen jednu, ale což), vždy se trefíte a dostanete výživný kousek propracovaného melodického blacku. Z celé desky se lehce vymykají jen dvě věci. První je „Nekron Iahes…“, což je takový minutový předěl mezi oběma polovinami „Aealo“, jenž však svou atmosférou zbytku alba nezůstává nic dlužen. Tou druhou je závěrečná „Orders from the Dead“ – předělávka od avantgardní zpěvačky Diamandy Galás, která si v samotné skladbě sama zahostovala. Mohlo by se zdát, že je to jen natáhnuté outro, brzy ale zjistíte, že se píseň do kontextu desky nejenže hodí, ale nasazuje jí korunu. Oproti originálu je tato verze navíc o mnoho démoničtější a působivější.

Rotting Christ vytvořili skvělou nahrávku, není-li to ještě slabé slovo, to je bez debat. Sedovo hodnocení neberte vážně, slyšel to jen jednou a myslí si, že je to něco afrického (smích). Ne, ne, „Aealo“ je opravdu úžasné album. Když zpěvák a kytarista Sakis Tolis v aktuálních rozhovorech říká okřídlenou větu, že je novinka tím nejlepším počinem kapely, nejenže mu to tentokrát věřím, ale také s ním souhlasím. Tohle se snad nedá oposlouchat!