Země: Austrálie Žánr: black metal Datum vydání: 15.5.2020 Label: Iron Bonehead Productions Tracklist: I. Runespell 01. Wolf Woods 02. Streams of Sorrow 03. Fated in Blood II. Forest Mysticism 04. Summon 05. Rivers of Silver (II) 06. Ancient Tides of War Hrací doba: 37:09 (20:23 / 16:46) Odkazy Runespell: bandcamp Odkazy Forest Mysticism: bandcamp K recenzi poskytl: Iron Bonehead Productions

Australský projekt Runespell se za období jednoho demosnímku a tří dlouhohrajících desek zařadil k mým oblíbencům. Netvrdím, že jde o srdcovku, ale ten výpravný syrový black metal na mě prostě funguje a baví mě. Mimo jiné jej vnímám jako kvalitní alternativu třeba za takové Graveland, jejichž poslední tvorba mi přijde docela jalová.

Pořád bych však řekl, že asi nejde o kapelu, od níž bych musel slyšet a vlastnit úplně všechno. Což je trochu paradoxní, protože doposud poslušně poslouchám každou novou nahrávku a všechny jsem si také koupil. Stejný osud pravděpodobně nemine ani nové splitko „Wandering Forlorn“, na němž se s Runespell setkává taktéž australský projekt Forest Mysticism, s jehož tvorbou jsem se dosud neseznámil. Ale nakonec – i k objevování nových jmen mohou split alba posloužit.

Strana Runespell vesměs splňuje očekávání, jaká jsem vůči ní měl. Desetiminutový otvírák „Wolf Woods“ je skvělý a jasně ukazuje, proč jsem si tuhle kapelu oblíbil. Jedná se o syrový melodický black metal s výtečnou atmosférou a skvělými melodiemi. Pár cca desetiminutových věcí už Nightwolf v rámci Runespell udělal a i tahle se může směle zařadit k těm povedeným. Delší stopáže podobně laděnému black metalu jednoduše sluší a „Wolf Woods“ to potvrzuje. Za mě hodně velký cajk.

„Fated in Blood“ se mi zdá ještě o kousek melodičtější, ale na kvalitě jí to nic neubírá. Opět se jedná o poutavou kompozici s velkým citem pro silně stavěnou atmosféru. Budu chápat, pokud někdo bude remcat, že Runespell hraje vesměs furt to samé a jednotlivé nahrávky se mezi sebou odlišují jen v detailech, ale tohle je jeden z těch případů, kdy mi držení jednotného ksichtu dává smysl. Kdo má navíc kvalitně naposloucháno, ten ví, že jemný posun v atmosféře mezi deskami vždy bývá. O písních z „Wandering Forlorn“ bych řekl, že se asi nejvíc blíží náladě „Voice of Opprobrium“.

Podobnost s „Voice of Opprobrium“ lze spatřovat i v tom, že delší blackmetalové stopy jsou odděleny akustickou instrumentální mezihrou. „Streams of Sorrow“ mě nicméně nijak zvlášť nezaujala a pokusy o totéž na „Voice of Opprobrium“ se mi pozdávaly o dost víc. Přežít se to ale dá a skutečný fail to určitě není.

Strana Forest Mysticism mě už moc nesebrala. Jde o vedlejší projekt D. z Woods of Desolation, od nichž jsem kdysi poslouchal desku „As the Stars“, a ta mi přišla strašlivě špatná. Produkce Forest Mysticism je určitě poslouchatelnější a svým pojetím vlastně nemá zas tak daleko k Runespell, takže spojení těchto formací na jeden nosič své opodstatnění určitě má.

Na rozdíl od Runespell mi ale tohle pojetí black metalu u Forest Mysticism moc nesedí, zdá se mi méně charismatické a poutavé. Třeba jedna melodická pasáž v polovině „Summon“ mi přijde docela dobrá, ale obecně vzato tomu prostě něco chybí. Svůj podíl má na tom asi i zvuk. Tam, kde se Runespell podařilo najít balanc mezi syrovostí a prostorem pro melodiku, Forest Mysticism zní příliš přidušeně a hrubě, aby mohla vyniknout nějaká epičtější nálada. Dramaturgicky je i druhá strana splitu vystavěna totožně – black metal, jemnější instrumentální intermezzo, opět black metal.

Neříkám, že je strana Forest Mysticism je sračka. Hlavně závěrečný song „Ancient Tides of War“ dojem výrazně zlepšuje. Přesto Forest Mysticism jednoznačně stojí ve stínu strany Runespell. Jestli si kvůli něčemu „Wandering Forlorn“ pouštět nebo rovnou kupovat, je to právě Nightwolfův příspěvek.