Sabaton - Carolus Rex

Sabaton – Carolus rex

Sabaton - Carolus rex
Země: Švédsko
Žánr: power metal
Datum vydání: 25.5.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Dominium Maris Baltici
02. Lejonet från norden
03. Gott mit uns
04. En livstid i krig
05. 1648
06. Karolinens bön
07. Carolus rex
08. Ett slag färgat rött
09. Poltava
10. Konungens likfärd
11. Ruina imperii

Hodnocení:
Ježura – 6,5/10
H. – 5/10
Kaša – 8/10
Ellrohir – 9/10

Průměrné hodnocení: 7,1/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Když se řekne Sabaton, na mysli mi vytane jediné – přeceňování. Kdyby se totiž počty fanoušků téhle kapely odvíjely přímo úměrně od jejích muzikálních kvalit, jméno Sabaton by figurovalo ve spodních polovinách festivalových plakátů a promotéři by mluvili o solidní jistotě odpoledního programu. A tak by to bylo správně, protože jakkoli tvorba Sabaton nezaslouží tak monstrózní odezvy, jaké se jí dostává, je to muzika, která dovede velmi obstojně zabavit toho, kdo zrovna nepase po něčem opravdu hodnotném. Ale to jenom na vysvětlenou, abych nebyl obviňován z bohapusté předpojatosti. Co se samotné novinky týče, předcházely jí spekulace o možné změně ve výrazu kapely, což mě proti všem předpokladům na desku “Carolus rex” celkem navnadilo. A protože od vydání uběhlo už hodně vody, věřím, že verdikt, který se chystám v následujících řádcích vynést, bude odrazem ustálených dojmů, ve které mnohonásobné listening sessions vyústily…

I když to někteří diehard fanoušci možná nesou s jistou nelibostí, zůstává faktem, že Sabaton vystihli správný čas pro částečný odklon od jejich klasického leitmotivu moderních válečných konfliktů a zabrousili trochu hlouběji do minulosti. Abych byl trochu konkrétnější, jedná se o historii nějakých 360 let starou, a pokud jsem si vědom, minimálně co se hudební scény týče, prakticky neprobádanou. Nápad sáhnout po pokladnici silných motivů, třicetileté válce, tedy kvituji s povděkem. Rovněž oceňuji rozhodnutí nazpívat album ve švédštině, když už textová stránka následuje osudy švédského vojevůdce a panovníka. Měl jsem tu čest i s anglicky zpívanou verzí a ta dle mého neměla vůbec vzniknout. Originál je totiž lepší ve všech směrech – motivem přebalu počínaje, charakterem jazyka konče. Jak použití švédštiny, tak zaměření na trochu jinačí válčení jsou změny k lepšímu a mám takový dojem, že kdyby na ně nedošlo, byl by výsledný materiál další z řady alb, které znějí jedno jako druhé, což Sabaton zatím procházelo, ale po tolikáté za sebou by to už projít nemuselo ani u fanoušků…

Toliko změny formální. Důležitější však je, jestli se Sabaton odhodlali k nějakému posunu i na poli hudebním. Odpověď je jasná a zní – NE. Sice je znát, že se tentokrát nikdo nesnažil nacpat do not atmosféru dělostřelecké přípravy, celková atmosféra alba si s textovými motivy neodporuje a místy je z ní ten královský majestát opravdu cítit, ale v jádru je to pořád ta samá písnička, kterou Sabaton hrají už dlouhé roky. Naděje na nějakou změnu výrazu kapely tedy vzaly za své a celý problém se tedy omezil na otázku, jestli Sabaton nahráli dobrou desku. To ovšem stojí za trochu hlubší rozbor a já věřím, že mi právě ten pomůže obhájit závěrečný verdikt před těmi zhrzenými fanoušky, kterým bych třeba rozdupal pár báboviček…

Čím déle o tom přemýšlím, tím více podléhám dojmu, že instrumentální stránka alba je dost tristní. Klávesy jsou všudypřítomné, i když nic zajímavého nehrají, ale kdyby jejich stopu někdo odstranil z finálního mixu, vyšla by najevo do očí bijící impotence kytarové sekce. Riffy jsou většinou plytké, bez invence a spíš než riffy je to pustý podklad ke klávesovým melodiím. V takovém prostředí pak člověk vezme za vděk některým z nemnoha sól nebo dokonce obstojnou vyhrávkou. Zajímavé však je, že když se tyhle nepříliš uspokojivé složky dají dohromady, nějak to funguje. To ovšem neznamená, že to funguje vždy. Výsledkem je album, kde je vedle několika málo opravdu slušných skladeb (“1648”, “Poltava”) pár takových, kde se jejich potenciál nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce (“Gott mit uns”, “Carolus rex”), a zbytek tvoří sice načančaná, ale pořád vata. Je přitom zajímavé, že se kvalita skladeb většinou přímo odvíjí od úrovně tupého dodržování konceptu sloka-refrén. Tam, kde se tenhle neduh podařilo minimalizovat, se dá skladba bez přemáhání poslouchat, ovšem v opačném případě jde o mučení posluchače na úrovni praktik, zakázaných Ženevskou konvencí. No, a když taková skladatelská bezzubost utluče jinak slibnou skladbu, je to akorát k vzteku…

Jaké tedy album “Carolus rex” je? Objektivně vzato vyšperkovaná, ozdobná a honosná power metalová bída. Jako všechna ostatní alba Sabaton má však něco, co nutí člověka zapomenout, že vlastně poslouchá hudbu nevalné kvality, a podlehnout prvoplánovému, leč působivému kouzlu, které k Sabaton přivábilo miliony fanoušků. Záleží tedy na vás, jak k tomu přistupujete. Pokud máte v oblibě i ostatní výtvory Sabaton, “Carolus rex” vás bezesporu nadchne. Pokud jste kapele doposud nepřišli na chuť, novinka na tom sotva něco změní. No, a pokud jste doufali, že Sabaton třeba konečně nahrají skutečně hodnotné album, zklamání vás nemine, protože “Carolus rex” je zkrátka dalším albem Sabaton. Na poměry kapely sice velmi zdařilým, ovšem v širším kontextu opět zcela zbytečným. Jaké bude pro vás, to už si rozhodněte sami…


Další názory:

Sabaton je klasický příklad kapely, která je po hudební stránce přinejlepším naprosto průměrná a ničím nevyčnívající. Klasická žánrová klišé útočí ze všech stran, originalita na bodu mrazu, žádná přidaná hodnota; pokud by tohle bylo kompenzováno alespoň nějakým vtipným nadhledem, ještě bych skousnul, ale ani to není. Přesto se Sabaton z nějakého záhadného a mně nepochopitelného důvodu těší obrovské popularitě a spousta lidí je absolutně žere. Viz třeba mí dva kolegové pode mnou, u nichž upřímně nechápu, kde nabrali známky 8 či dokonce 9, která by měla patřit už jen opravdu výjimečným deskám, což “Carolus rex” s prominutím není ani náhodou. V celém tomhle stěžování nehraje roli nic osobního, naopak proti kapele jako takové nic nemám a s klidem přiznám, že poslouchat se to dá, ale to nic nemění na faktu, že Sabaton ve své podstatě prostě hrají průměrný čajíček, od čehož se také odvíjí mé hodnocení…
H.

Sabaton jsou na novince “Carolus rex” přesně takoví, jak každý očekával. Tohle nechápejte jako nějakou výtku či snad volání po nějaké změně. Oni moc dobře ví, co jejich posluchači žádají, a umí jim to šikovně předložit. Takže se dočkáme klasicky velkého množství skoro až bombastických refrénů, úderných kytarových riffů, melodických vyhrávek a válečné lyrické tematiky. Musím se přiznat, že jsem byl po prvním poslechu mírně zklamaný, ale s dalšími šancemi, které jsem “Carolus rex” věnoval, album jenom rostlo. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, protože ještě před pár lety mě s tím svým power metalem nechávali chladným, ale novinka mě prostě baví. Mé oblíbené “The Art of War” sice zůstalo opět nepřekonáno, ale novinka slušně odsýpá a je plná chytlavých písní. Tak to má být.
Kaša

Váhal jsem nějakou chvíli mezi hodnocením 8 a 9, ale nakonec jsem se rozhodl uchýlit k tomu vyššímu. Nevidím totiž sebemenší důvod uměle snižovat hodnocení něčeho, co se mi prostě líbí, jenom proto, aby to nevypadalo… Nikdo asi nečeká od Sabaton nějaké symfonie a hudební virtuozitu, ale chytlavé songy, refrény a texty s atraktivní válečnou tématikou. To všechno bylo dodrženo s výjimkou toho, že místo do obligátních válek 20. století nás koncepčněji pojaté album zavádí na evropská bojiště století 17. a 18. Nekoná se sice žádná hudební revoluce, naopak se dá říct, že v mnoha skladbách znalý posluchač rozezná vlivy “vykrádání” sebe sama, ale přes to se dokážu velmi dobře přenést. Co bylo dobré předtím, bude dobré i teď. Nebudu volat po nutnosti změny stylu, abych pak mohl se slzou v oku vzpomínat na “staré dobré časy”.
Ellrohir


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.