Země: Polsko Žánr: progressive rock Datum vydání: 26.1.2015 Label: Lynx Music Tracklist: 01. Ash & Dust 02. F.T. 03. Rotten Home 04. Take It All 05. Sacrifice 06. Trapped Between Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Sadman Institute

Pokud užijeme běžně uznávanou definici slova amatér jako někoho, kdo něco činí čistě jako koníček a nikoli pro peníze, jsou amatéři téměř všichni hudebníci a všechny kapely, které zde na Sicmaggotu recenzujeme. Přesto slova amatér používáme poměrně zřídka, a to obvykle spíše jako synonyma ke slovu diletant. Amatérismus v tom nejlepším možném významu mě ovšem napadl při poslechu „Revival“ nejednou. Díky energii a nadšení, jaké do své hudby vkládají mladí Poláci Sadman Institute, mi totiž nedělá problém přehlížet i stinné stránky amatérismu, které se na „Revival“ nacházejí. Ale vraťme se trochu nazpátek.

Sadman Institute je, jak již bylo řečeno, polská kapela s velice krátkou historií. Krátká je však jen co do počtu vydaných nosičů, neboť před pár měsíci uběhlo deset let od jejího založení. Přesto je „Revival“ teprve debutovým počinem a navazuje na jediné EP z roku 2011. Obě alba pak spojuje nejen zřetelně definovaný a neměnný styl, ale i skladba „Trapped Between“.

Jestliže se poslední dobou stále častěji (a velice rád) setkávám s kapelami, jejichž žánrové ohraničení není úplně jasné, v případě Sadman Institute to nebude problém. „Revival“ je album postavené na moderním pojetí progresivního rocku, přičemž svou neotesaností občas sahá do metalových rejstříků a přímočarostí kamsi k alternativnímu rocku. Přestože tak „Revival“ není nijak objevné, rozhodně se nedá tvrdit, že by bylo jen vývarem z legend zmíněných žánrů.

Co „Revival“ charakterizuje? Tak v první řadě zní na progresivní album (kterým převážně je) díky výše zmíněným vlivům poměrně tvrdě. Riffy jsou hodně jednoduché a hrubé, rytmy nekomplikované, bicí tak nějak průhledné. Dále je zde pak poměrně specifický zpěv. Ten není vyloženě bezchybný, ale rozhodně působí charismaticky, zvláště když k jinak převážně čistému zpěvu občas přibude trochu řevu. Posledním poznávacím znamením je pak zvuk, který je dalším prvkem oné nesofistikovanosti, což je znát zejména na kopáku, který zní jako vytržený z nějaké hardcorové desky. A dohromady tohle vše funguje dobře, většinu času.

Jako obvykle totiž zábavnost poslechu stojí a padá s kvalitou materiálu. Třeba u úvodní „Ash and Dust“ bych si jen těžko mohl stěžovat. Skladba je to velice chytlavá a její jednotlivé prvky – od těžkých riffů s řevem na pozadí přes ohromně melodický refrén až k dlouhému a krásnému sólu (jednoznačně nejlepšímu na desce) – do sebe zapadají jedna báseň. I zde je však pár slabších chvil, zejména když riffy sklouznou až na hranu primitivnosti, jako okolo druhé minuty či v úplném závěru. A podobně je to ve všech skladbách, jejich naprostá většina je dobrá, jen těch pár zbytečně ostrých momentů dojem trochu kazí. Nejvíce se jich nakumulovalo v závěrečné „Trapped Between“, která je navíc s téměř desetiminutovou stopáží nejdelším kusem desky.

Možná máte dojem, že si trochu protiřečím – na jedné straně chválím hrubost desky, na druhé ji kritizuji. A je to pravda, neboť ten samý prvek je do jisté míry velice příjemný, zatímco při jejím překročení začíná být trochu otravný. Když je velice jemně zředěn, jako právě v úvodní „Ash and Dust“, tak s ním nemám problém, jenže ve chvílích kdy je ho více („F.T.“, „Trapped Between“) už to tak dobré není. Pak s radostí ocením i uvolněnou „Sacrifice“. Právě tato nevyváženost je onou stinnou stránkou amatérismu, a jak jsem již předestřel, s ohledem na pozitiva jde o únosnou záležitost.

Na jedné straně zde tak máme desku, ze které přímo sálá nadšení a potenciál. Sadman Institute mají ohromný prostor pro zlepšení a na rozdíl od mnohých jiných kapel jim tak nějak věřím, že ho jednou využijí. Zatím jsou znatelně nad průměrem, což vlastně není vůbec špatný začátek. V nejlepších momentech má jejich hudba vše potřebné k tomu, aby bavila. A těch horších zase tolik není. Snad do příště slabé stránky vychytají. Budu se těšit.