Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 5.8.2018 Label: Fallen Empire Records Tracklist: 01. La fin de l’hiver 02. Progéniture 03. Sermons sanglants 04. Sainte Marie des loups 05. Insolence 06. Absurdités et blasphémes Hrací doba: 28:52 Odkazy: bandcamp

Sainte Marie des loups je nový projekt francouzského původu. Stojí za ním člověk z kapely Chambre froide, jíž jste si mohli všimnout díky debutu „Rouges chapelles“, který vyšel v roce 2016 (což nejspíš většině z nás uniklo), aby jej o rok později znovu vydali Fallen Empire Records (tady už se většina z nás nejspíš začala chytat).

Fallen Empire mají ostatně prsty i v nahrávkách Sainte Marie des loups. Nejprve se letos v lednu objevilo splitko „Torment Is Flesh“ vycházející během stejnojmenného festivalu v Portlandu. I když splitko… spíš to byla klasická labelová kompilačka lákající na nadcházející počiny, akorát se na ní nacházelo jen šest skupin a šlo o audiokazetový formát. Všimnout jste si ale mohli, protože jednou z oněch šesti formací bylo i české Kostnatění.

Co nás ale dnes zajímá nejvíce, to je čerstvý bezejmenný debut Sainte Marie des loups. Pod jedovatě zeleným obalem s panenkou Marií se nachází půlhodina syrového black metalu rozděleného do celkem šesti stop. Výsledek není zázračný, přinejmenším solidní ovšem ano a samotná skupina je dost obskurní a málo známá (přestože o tom by se dalo diskutovat, když vydávají Fallen Empire, jejichž činnost je mezi fans black metalu myslím docela monitorována), aby si zde zasloužila představit.

Nic vyloženě výjimečného se nicméně na „Sainte Marie des loups“ neodehrává. Silně atmosférický (nikoliv však takovým tím způsobem, jemuž obvykle říkáváme atmospheric black metal) ušpiněný black metal v povětšinou (nikoliv však výhradně) středním tempu. Náladu tu a tam podtrhnou letmé tóny kláves. Z určitého hlediska si lze vzpomenout na kapely z quebecké scény, ale najdou se samozřejmě i další vlivy.

Nejzajímavější je deska v momentech, kdy se povede navodit hypnotickou náladu, v níž je atmosféra Sainte Marie des loups nejsilnější. Takové lze nalézt kupříkladu ve druhé polovině „Progéniture“, v závěru „Sermons sanglants“ anebo prakticky v celé „Insolence“. Pasáže takového druhu jsou navzdory své relativní jednoduchosti velmi povedené a vlastně stojí za to, abyste si díky nim „Sainte Marie des loups“ poslechli i s vědomím, že nebude jednat o životní zážitek ani album roku. O jediné momenty stojící za zmínku se ovšem nejedná, například finále úvodní „La fin de l’hiver“ je taktéž dobré, ačkoliv je trochu z jiného soudku.

Již několikrát jsem zmínil či naznačil, že „Sainte Marie des loups“ nepatří k elitním žánrovým dílům. Věřím, že to některé z vás nemusí zrovna naladit k poslechu, chápu to. Nicméně takové je reálné zhodnocení situace bez zbytečného nadhodnocování, není to myšleno ve zlém. Spíše je to myšleno tím způsobem, že jde o nepříliš nápadnou, leč prakticky ve všech směrech poctivou blackmetalovou desku. Plytkost či mělkost se jí rovněž vyčítat nedá.

V konečném součtu nemůžu tvrdit, že by na mě „Sainte Marie des loups“ zapůsobilo v tom skutečném slova smyslu, ale nějakým způsobem je mi to album dost sympatické a vlastně jsem jej poslouchal s chutí. Což se v honbě za zdánlivou dokonalostí nemusí zdát jako mnoho, ale když se nad tím zamyslím, není to vůbec málo.