Země: Švédsko Žánr: death / doom metal / drone Datum vydání: 15.3.2020 Label: Nuclear War Now! Productions Tracklist: 01. Metaspiritual Redisintegration 02. Tremors 03. Astral Funeral March 04. Dimensional Seismic Waves 05. This Is the Death 06. The Rotting Resonance 07. …the Liberation 08. Reversed Atom(b) Hrací doba: 41:43 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Nuclear War Now! Productions

Leif Nicklas Rudolfsson (dále N.R.) otevírá třetí dekádu aktivního působení na scéně a stále mu evidentně nechybí tvůrčí síly, neboť loni vydal další dlouhou desku a EP své ústřední kapely Runemagick, pozvolna se s dalšími členy blackmetalových Sacramentum připravuje na pódiový návrat a také se chystá nová deska pro někoho kultovních The Funeral Orchestra, kteří rovněž po letech vylezou na pódium, a to ku příležitosti třetího ročníku festivalu Never Surrender. Kapel by šlo jmenovat více, jako třeba Heavydeath, na které chce N.R. letos navázat s novým projektem Den tunga döden, ale teď bude řeč o debutovém full-lengthu Saltas, kde N.R. hraje s borcem z Irkallian Oracle a Karnarium, zde známým jako C.J.

Tvůrčí portfolio N.R. by se dalo zevšeobecnit jako doomově či staroškolsky zaměřené, což lze tvrdit i o Saltas, jenže ti kráčí poměrně novátorskou stezkou. Ve dva roky staré recenzi dema „Currents“ jsem sice plácal, že kapela hraje pomalý hnusný death metal, avšak „Mors Salis: Opus I“ nabralo doomovější, místy až dronové kontury.

Saltas si podrželi zkurveně odporný tón barytonové kytary a prazvláštně ritualistické bubnování. Od demáčů ale zapracovali na vokálních kreacích a do hypnotických ploch zakomponovali kdejaké nepříjemné skřípání. „Mors Salis: Opus I“ se původně tvářilo jako prvotřídní zlovolnost a na ten šílený mráz v zádech a protočení očních bulv, když mi do sluchátek jednou vstoupila „Dimensional Seismic Waves“, jen tak nezapomenu. Z toho důvodu jsem desku poslouchal a poslouchal, zatímco nadšení citelně sláblo, až dokud mi definitivně nedošlo, že tady skutečně něco chybí.

„Currents“ bylo na ploše čtyř skladeb a necelé půl hodiny adekvátně vyplněno výraznými kytarovými motivy. Spojení kvalitních sugestivních riffů s dalšími atributy, které Saltas definují, učinily i z následných titulů pozoruhodné záležitosti. Loňské „Promo MMXVIII“, jež na „Mors Salis: Opus I“ mělo lákat, nebylo výjimkou, splnilo svůj účel a fakt jsem se na dlouhý debut těšil, jenže ten minimálně v druhé půli nudí za vlast. Když koukám na tracklist, tak si třeba vybavím, že v „Reversed Atom(b)“ se objevuje něco jako pokus o vygradování závěru desky a „…the Liberation“ zas místy nabízí nepříjemné vokální kreace à la Blut aus Nord. Ale to je tak vše. Pouze bubeník tady hraje stabilně poutavým a tvůrčím způsobem.

Saltas na své první nahrávky logicky navázali a vyznění posunuli trochu dál, jenže kvalitativně není „Mors Salis: Opus I“ ani trochu konzistentní. Album i kapelu se vyplatí znát pro jejich negativní sound a originální přístup, „Dimensional Seismic Waves“ je taky peklo až do piči (a zajímavých pasáží by se našlo ještě pár), ale toť vsjo.