Země: Itálie Žánr: black / sludge metal Datum vydání: 20.10.2014 Label: Drown Within Records Tracklist: 01. Sons of the Ocean 02. Sons of Isolation 03. Life|Ritual 04. Sons of the Ancient Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Grind on the Road

Trojčlenná Sedna ze slunné Itálie nepatří zrovna ke známým spolkům. Pravda, oni ani nejspíš neměli zas tolik možností se představit evropskému (potažmo světovému) publiku. Existují od roku 2009 a mimo letošní eponymní debutové desky, kterou před nedávnem přijeli představit do Prahy do dejvické Klubovny, kde vystoupili společně s Abaton, mají na kontě akorát tři roky staré demo. Už to ale slibovalo, že půjde o poměrně zajímavý materiál. A plnohodnotný debut tuto domněnku potvrzuje.

Jak vlastně jejich muziku klasifikovat? Tři plnohodnotné skladby, jedna mezihra a máme výsledný čas nahrávky 54 minut, takže to může docela zavánět při prvním pohledu průserem. Ještě při faktu, že první skladba “Sons of the Ocean” dosahuje stopáže bezmála dvacet minut a ani další dva plnohodnotné kousky nejdou pod deset minut, by jeden čekal, že bude mít co do činění s přetaženou nudou. Ale přes prvotní zvláštní pocity nahrávka neuvěřitelným způsobem roste vy začnete odhalovat zákoutí a rozmotávat spletité uzly kompoziční zralosti, s jakou se zde Sedna prezentují.

Skladby totiž nejsou jen tak ledabyle nahodilé změti riffů, brnkaček a podobných výmyslů, ale evidentně je zde jednotný zastřešující koncept, tudíž celá deska nakonec působí jako uzavřený kruh. To především vzhledem k tomu, že skladby na sebe plynule navazují a trochu se zdá, že i témata se různě modifikují a tak nějak se k vám vracejí v různých obměnách. Než se ovšem podaří desku plnohodnotně strávit, bude to chtít mnoho poslechů, rozhodně nejde o snadný poslech a vychytat všechny možné povedené momenty zabere dost času.

Hudebně se pohybujeme někde na pomezí hodně agresivního sludge v kombinaci se špinavým metalem, beroucím si ze všech různých zákoutí extrémního hudebního spektra. Blast beaty, agresivní kytarová hra, ale i poklidnější atmosférické vyhrávky. I když je ale album vcelku spíš hodně agresivní, i tak jde o tuze atmosférickou věc zanechávající silné dojmy. Je to jak díky nápaditému komponování, chytlavému agresivnímu stylu kytarového hraní, tak i barevnou rytmikou, která chvílemi zajíždí až na končiny rituálních tanců. Sice instrumentálně nelze čekat nějakou ekvilibristiku, ale tady jde především o vyvolání emocí a zvukové hradby. Přitom se motivy poměrně vyvíjí a mění, takže není třeba se bát ani stereotypu, ale i tak si časem každý najde své oblíbené momenty, na které se v průběhu těší.

Rozervanost je také cítit z vokálního (vokálních?) projevu. Podle oficiálních zdrojů se o vokály dělí kytarista Alex Crisafulli a baskytaristka Elyza Baphomet, ale upřímně jsem nějak příliš nevysledoval vokální rozdíly, tak je možné, že jsou vokály z většiny prací právě Alexe. Na albu se mihnou i dva hosté. V rituálním temném intermezzu “Life|Ritual” můžeme slyšet zpěvačku experimentální kapely OvO jménem Stefanie Pedretti. V posledním monumentu “Sons of the Ancient” pak hostuje jistý Mike B., což je pro mě naprosto neznámá postava, ale zjistil jsem, že působí v kapele Viscera/// (podle ukázek taky poměrně originální smečka) jako zpěvák, kytarista a klávesák.

Poslechem tohoto alba jako byste sledovali ucelený příběh; jak se jednou na tuhle cestu vydáte, není možné ji ukončit jen tak uprostřed bez ničeho. Dokud nezazní finální tóny poslední skladby, visí ve vzduchu pocit něčeho nedokončeného. Na Sedna je skvělé to, že si podmaňují dlouho, ale přesto jistě. Díky poměrně náročnému procesu vstřebávání fošna taky vydrží pěkně dlouho a mě jen mrzí, že se mi nepovedlo se na ně zajet podívat do Prahy – zajímalo by mě, jestli tak působivě dovedou znít i naživo.