Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 20.4.2015 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Den påtvingade tvåsamheten 02. Vilja & dröm 03. Framtidsutsikter 04. Människotankens vägglösa rum 05. Inga broar kvar att bränna 06. Besök från i(ho)nom Odkazy: web / facebook / twitter

Doteď si vzpomínám, jak se kolem Shining v období jejich prvních alb prostírala aura sebevražd a krve z přeříznutých žil, kterou doprovázel prvotřídní depresivní black metal. Ať už se vám ale tohle (zejména dříve) poměrně kontroverzní dítko Niklase Kvarfortha líbí nebo ne, jednu věc té kapele upřít prostě nemůžete – Shining se dokázali vymanit z poměrně omezující škatulky depresivního black metalu, posunout se směrem kupředu a především – a to se nepovede hned tak nikomu – si dokázali vytvořit svůj typický rukopis, který prostě poznáte.

Ono progresivnější směřování dle mého skromného názoru kvalitativně kulminovalo především na páté dlouhohrající desce, fenomenálním monumentu „V – Halmstad (Niklas angående Niklas)“. Po něm Shining tak trochu upadli do pohodlné hudební stagnace, v jejímž rámci si sice dokázali stále držet svůj charakteristický sound a v neposlední řadě jim rovněž nečinilo problém držet vysokou laťku kvality, přesto jsem se při poslechu neubránil pocitu jakési rutiny. Rozhodně tím nemám na mysli to, že Švédové dodržovali svou tradici římské číslice v názvu alba a počtu šesti skladeb, z nichž pátá byla vždy „experimentální“ (uvozovky proto, že ne vždy to je skutečný experiment – je to myšleno v tom smyslu, že tyto písně vybočují z obvyklé tvorby Shining) a metalu-prostá; skutečně myslím hudební stránku. Jakkoliv byly „VI – Klagopsalmer“, „VII: Född förlorare“ i „Redefining Darkness“ vlastně skvělé desky a najde se na nich několik excelentních písní (například „Ohm (Sommar med Siv)“ mi zní v hlavě doteď, byť se jedná jen o cover), stále se jen držely ve stínu výše zmiňovaného vrcholu.

Již na minulém „Redefining Darkness“ se Niklas Kvarforth rozhodl prolomit jednu tradici Shining – číslování dlouhohrajících nahrávek římskými číslicemi. Na letošní novince „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ (no, vlastně částečně již na kompilaci „8 ½ – Feberdrömmar i vaket tillstånd“ z roku 2013) se k tomu však vrátil, zato ale zničil jeden jiný obyčej – na desce je sice opětovně šest skladeb, avšak „experimentální“ vsuvka se nenachází jen na páté pozici, ale i na té první. „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ tím pádem v podání „Den påtvingade tvåsamheten“ začne nejprve minimalistickým šuměním, které přejde v kytarové výjezdy ne nepodobné hájemství avantgardního metalu, aby úvod zakončila uklidňující melodická pasáž.

Poté již nastupuje první regulérní song, jímž se stala videoklipová „Vilja & dröm“, která se na první pohled netváří, že by se snad na „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ Švédové hodlali hudebně nějak zásadně měnit. Nebyl problém si za poslední roky zvyknout, že Shining s každou další nahrávkou prostě pustí do světa novou porci svého specifického metalu, v němž jsou cítit DSBM kořeny s lehce progresivním přístupem, s mnoha poklidnými neriffovými pasážemi a s jakýmsi rockovým feelingem. „Vilja & dröm“ v této náladě pokračuje, akorát tak činí pouze za pomoci oné metalové složky. Tak či onak, rozhodně je to výtečný track a zároveň jednoznačný „hit“ novinky.

A vlastně v obdobném duchu pokračují i zbylé písničky na „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“, přičemž v některých z nich se na rozdíl od „Vilja & dröm“ samozřejmě dostanou ke slovu i ony baladické momenty, přesto je mezi novinkou a posledními třemi alby pocitově znatelný rozdíl. Ten netkví ani tak v nějakém hudebním obratu, ale v tom, že v roce 2015 Shining to své pojetí black metalu jednoduše představují v působivější formě. Hned třetí „Framtidsutsikter“ to dokazuje více než bohatě – většinu její stopáže tvoří jemnější baladické brnkání kytary, které doplňuje skvělý Kvarforth (tenhle chlápek sice vládne mocným depresivním jekotem, rozhodně ale dokáže i výborně zpívat a rozhodně se to nebojí na deskách Shining dokazovat). Tu a tam však Švédové atmosféru zahustí i black metalovou kytarou, jež by se neztratila ani na jejich prvních deskách – poprvé tak učiní jen na krátkou chvíli, avšak podruhé to již skladbu definitivně zlomí do rychlejší metalové pasáže, která posléze vygraduje v nádherném melodickém sólu. Že jsme něco takového od Shining již slyšeli? Určitě ano, ale stále to funguje bravurně.

„Människotankens vägglösa rum“ je opětovně spíše black metalověji laděný kus, jenž se blýskne dalším velmi zajímavým kytarovým sólem, ale to skutečně nejlepší, co „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ může nabídnout, si Shining schovali až do závěrečné části počinu. Pro mě asi největším vrcholem celé nahrávky je totiž pátá „Inga broar kvar att bränna“, která se, jak je zvykem, úplně objede bez metalových riffů. Obsahuje však hned několik takřka dechberoucích melodií, jejichž nejkřiklavějším příkladem může být ta, kterou Shining vytáhnou po třech minutách písničky. Ve vysoké kvalitě pak pokračuje i skvěle vystavěná „Besök från i(ho)nom“, jež graduje, ale opačným směrem než třeba „Framtidsutsikter“ – od úvodního black metalu se song překlene v klidnější střed, z něhož pak Švédové přejdou v další parádní melodii, s níž již celou desku dotáhnou do konce.

Ještě jednou se musím vrátit k tradicím Shining. Z jistého úhlu pohledu to totiž není tak úplně žhavé ani s těmi šesti songy, jelikož tento počet je dodržen pouze ve standardní verzi „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“. Limitované digibox CD a vinyl totiž základní nadílku rozšiřují o další dva bonusy, jež jsou však z mého pohledu poměrně zbytečné. Ještě trochu solidní je předělávka „Ohne dich“ původně od Rammstein, již Shining pojali docela po svém (a je nutno říct, že zrovna tahle skupina covery docela umí), ale jakýkoliv smysl postrádám u „Black Industrial Eleven“, což je přetočená verze skladby „Svart industriell olycka“, jež se původně objevila na třetím albu „III – Angst – Självdestruktivitetens emissarie“ (což je jen tak mezi námi vedle „V – Halmstad (Niklas angående Niklas)“ druhé vrcholné dílo diskografie Shining). Jejich přítomnost považuji za daň za to, že „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ vychází pod křídly firmy jako Season of Mist. Ať už je to ale jakkoliv, k poslechu v tomto případě jednoznačně doporučuji základní verzi (případně koupit limitovanou, protože vypadá lépe, a poslech nemilosrdným stiskem tlačítka stop ukončit po 40 minutách a šesti kusech… resp. v případě LP edice nepokládat jehlu na stranu D).

Zcela bezpředmětné bonusy jsou však asi to jediné, co mohu „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ vcelku úspěšně vytýkat, protože jinak jde o výtečnou desku. Popravdě jsem od Shining neočekával nic jiného než jejich další standard (nenechte se ovšem zmýlit – rozhodně nechci vzbudit dojem, že poslední tři alba byla o ničem, jelikož i ten standard je u Shining stále skvělý a hodně, hodně vysoko nad průměrem), nicméně o to víc mě novinka překvapila. Možná jí trochu prospělo i to, že minimálně v porovnání s předchozím „Redefining Darkness“ je pocitově metalovější, protože se mi zdá, že nyní Švédové ty vybrnkávací pasáže dávkují s větším rozmyslem a že o to větší pak také tyto mají účinek. Na největší vrcholy tvorby Shining sice stále nemá (ono co si budeme povídat… je otázka, jestli lze fantastické duo v podobě „trojky“ a „pětky“ vůbec překonat), ale i tak považuji „IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends“ za nejsilnější počin kapely od „V – Halmstad (Niklas angående Niklas)“. A to určitě není málo.