Sixth Dimension - Trauma

Sixth Dimension – Trauma

Sixth Dimension - Trauma

Země: Česká republika
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 11.3.2016
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. Trauma
03. Otroci prohnilosti systému
04. Šest stop pod zem
05. Černá díra
06. Praporučík Kotrmeletz

Hrací doba: 23:58

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Sixth Dimension

Dovolte mi začít recenzi letošního krátkohrajícího počinu Sixth Dimension prostými fakty. Tito pánové fungují na severočeské scéně již takřka patnáct let a „Trauma“ je jejich čtvrtý výtvor. Pokud tedy budu počítat jedno demo z roku 2006. Na něj skupina navázala plnohodnotným debutem „Nikdy nevíš kdy…“ a následovalo EP „Přežít!“ z roku 2013. Novinka „Trauma“ je tak druhým EP této pětice, jejíž vznik se datuje k roku 2002, a protože je složena ze samých ostřílených mazáků, kteří již v době formování Sixth Dimension měli nějaké ty zkušenosti, tak bych vcelku logicky čekal, že to na jejich tvorbě bude patrné ze všech jejich aspektů, nemyslíte?

Záměrně jsem uvedl, že by tomu tak být mělo, protože „Trauma“ je dle mého prostého názoru naprosto zbytečný počin, bez jehož poslechu bych se s velkým přehledem obešel. Ona snaha hrát v dnešní době oldschool thrash metal není v žádném případě mimo a směr, jímž se Sixth Dimension vydali, chápu. Tenhle hudební styl v posledních letech docela dobře frčí, ovšem ne všechny pokusy o reminiscenci starých časů dopadají tak, jak by si daná kapela představovala. A tohle je bohužel jeden z těch příkladů, kdy se oldschool nevyplatil a místo aktuální formy dříve slyšeného je to nahrávka zbytečně archaická a na dnešní poměry značně zašlá.

Jestli mě s přibývajícími poslechy na „Trauma“ odrazovalo ze všeho nejvíc, tak to byl celkově amatérský dojem, jaký jsem z nového EP Sixth Dimension nabyl. Začíná to samozřejmě hned u zvuku, který člověka napadne jako první věc hned několik vteřin po začátku úvodní titulní skladby „Trauma“, jíž předchází jen krátké „Intro“. Zvuk je nepěkný a zní, jako kdyby pánové někde ve zkušebně zapnuli kazeťák a začali hrát. Konečný produkt zní i na dnešní undergroundové poměry dost špatně, a přestože se jistá snaha o zachování archaičnosti dá u oldschool thrashmetalové nahrávky pochopit, tak v tomto případě zvuk zabíjí dojem z hudby, která už tak sama o sobě není zrovna zářivou hvězdou českého metalového nebe.

Celkem pětice regulérních písní je natolik obyčejná, že je těžké v několika případech říct o nich něco vyloženě pozitivního. Jednotlivé prvky nejsou natolik špatné, což platí zejména pro hlavní motivy v „Šest stop pod zem“ a „Trauma“, ale jakmile se vše spojí dohromady v takovém tom amatérsky znějícím českém předrevolučním thrashovém mixéru, tak třeba v případě prvně uvedené veškerý můj zájem velmi rychle opadal. Jediné písně, jež se mi opravdu líbí v celé své délce, tak je již několikrát zmíněná titulní „Trauma“ a hned následující „Otroci prohnilosti systému“. Prvně jmenovaná alespoň dobře šlape, její text je v pohodě a refrén mám chuť si vždycky při poslechu prozpěvovat. Druhá naopak zaujme kytarovými linkami. Ty zdobí četné vyhrávky, které provzdušňují jinak tíživou atmosféru, již dokresluje zpěvák Wíďuzz. Ten zpívá úměrně ke kvalitě hudby, takže nic, o čem by člověk musel referovat svému okolí.

Sixth Dimension

Zbylé písně už mi nepřijdou natolik dobré, abych se jimi měl zabývat do větších podrobností. Vypíchnout si zaslouží snad jen poslední „Praporčík Kotrmeletz“, který mě negativně zaujal naprosto hloupým textem, jenž je oproti zbytku na úplně jiné úrovni, až jsem říkal, jestli se nejedná o nějakou vykopávku z vlastních šuplíků, kdy Sixth Dimension teprve začínali, protože mým uším to zní skoro jako výtvor puberťáka, který se sám teprve hledá a k spokojenosti mu stačí, že se náhodně volená slova alespoň trochu rýmují.

Asi nebude překvapení, když závěrečné hodnocení nevyzní ve prospěch Sixth Dimension příliš pozitivně. „Trauma“ je prostě špatná záležitost, již ani ta autenticita a evidentní snaha udělat si album tak trochu postaru nikam neposune, protože to hlavní, tedy hudba, je v tomto případě natolik obyčejné a nezajímavé, že nemám důvod se k tomuto počinu ještě někdy vracet. Oproti „Přežít!“, které jsem si jen tak pro informaci vyslechl taktéž, je toto hluboký propad dolů, protože zatímco písně z minulého EP se daly dobře poslouchat i opakovaně, tak „Trauma“ prostě nefunguje.


5 komentářů u „Sixth Dimension – Trauma“

    1. Myslím si, že kluci jsou dobří a hodně se snaží. Nechápu proč je musí někdo neustále komandovat svými skoro až urážejícími recenzemi. -_-

      1. Pokud EP dostalo zabrat i v dalších recenzích (což zjevně dostalo… koukal jsem, že třeba ani u kolegů z Fobie nebo Echoes nijak nezabodovalo), tak neznamená to třeba, že se nahrávka skutečně prostě nepovedla? A i ve světle toho, že tam Kaša zmiňuje, že předchozí EP bylo v pohodě, je asi jasný, že kritika nepramení z nějaký předpojatosti vůči kapele…

        A to, že se někdo snaží, je sice hezký, ale snaha dobrou hudbu přece nezaručuje…

  1. Jinak já osobně jsem Sixth Dimension viděl několikrát živě a nijak mě to nesralo, i když je pravda, že jsem u toho snad nikdy nebyl střízlivej :D Ale doma bych si to asi nepustil…

    1. Já byla na všech koncertech SD, jsou prostě takoví, jací jsou, nevím na čem to posloucháte, ale nepřijde mi, že by byly nahrávky nějak extra příšerné..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.