Země: Německo Žánr: thrash metal Datum vydání: 26.4.2013 Label: Steamhammer Tracklist: 01. My Final Bullet 02. S.O.D.O.M. 03. Epitome of Torture 04. Stigmatized 05. Cannibal 06. Shoot Today – Kill Tomorrow 07. Invocating the Demons 08. Katjuscha 09. Into the Skies of War 10. Tracing the Victim Hodnocení: Kaša – 7/10 H. – 7/10 Stick – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Zůstat po dobu třicetileté kariéry v popředí zájmu fanoušků není zrovna jednoduchý úkol. Legendární Sodom, kteří tohoto milníku dosáhli před dvěma lety, by o tom mohli vyprávět své vlastní historky. S každým dalším albem to mají těžší, a i když stále mají zástupy pravověrných, tak ne všem je ten jejich thrash metal po chuti i po tolika deskách a tolika letech. Mně, ačkoli se považuji za milovníka thrash metalu, šla ještě před několika lety poslední alba německé trojice strašně proti srsti, protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale je to klasická řezničina bez nápadu. Nevím, co se ve mně zlomilo, že minulé “In War and Pieces” mě neskutečně chytlo, ale můžu říct, že “Epitome of Torture” za ním nijak výrazně nepokulhává, přestože je to zase jen klasická řezničina.

Stejně jako Lemmy a jeho Mötorhead už nikdy nevybočí ze svého stylu, tak i Sodom už nikdy nevydají jiné album než to, které bude až po okraj nacpáno militantním thrash metalem se smrští kytar, kulometnou salvou bicích a drnčivé baskytary, kterou v prackách dřímá Thomas “Angelripper” Such, jenž cedí mezi zuby své nenávistné texty. Je potom hodně individuální, do jaké míry se s tím fanoušek dokáže srovnat, ale když budu mluvit za sebe, tak už jsem dospěl do takového stádia, že jsem rezignoval na jakákoli očekávání a smířil jsem se s tím, že jiní už Sodom prostě nebudou. “Epitome of Torture” není možná nijak výjimečný počin v bohaté diskografii zástupce velké trojky německého thrashe, ale zatímco za posledními počiny Kreator zaostává o koňskou délku, tak nedávné zářezy na pažbě velmi blízkých Destruction strčí do kapsy. V čem je rozdíl? Zatímco Destruction se vrací ke kořenům, ale jejich albům chybí ta správná atmosféra, tak od Sodom očekávejte oldschool toho nejhrubšího zrna s moderním zvukovým kabátkem. A že se to dobře poslouchá? To je třešnička na dortu.

K samotnému “Epitome of Torture” jen krátce, protože nemá cenu se snažit rozebrat a detailně popsat něco, co je průhledné jako sklo, takže jen vypíchnu pár nejsilnějších songů. Po krátké vybrnkávané pasáži startuje nesmlouvavá “My Final Bullet” a už jsme doma. Drtivá rytmika a přímočaré špinavé riffy nedají ani na moment vydechnout. Refrén úvodního fláku je velmi jednoduchý a bez zbytečného přehánění bych řekl, že až punkově úderný, takže se vám zaryje do hlavy jako ostrý hřebík. Totéž platí i o následující “S.O.D.O.M.”, ve které kytarista Bernemann vystřihl povedené sólo a stupidní refrén, ve kterém se hláskuje Sodom, má prostě koule. Skladba titulní je v porovnání se sousedními skladbami tak trochu moment na odpočinek, protože se nenese v úplně nejrychlejším tempu a v refrénu se zvolní ještě víc. Přímočará struktura a úderný refrén ji předurčují k vizuálnímu ztvárnění. To taková “Stigmatized” je vypuštěná bestie, kterou by někdo měl zkrotit. Asi nejtvrdší skladba novinky je až nebezpečně upřímná a nenajdete v ní žádné kudrlinky, které by ji brzdily. Oproti ní stojí na poměry kapely ne úplně typické “Cannibal” se sekaným riffem či závěrečná “Tracing the Victim”, v níž není vše podřízeno bezhlavé brutalitě, ale díky kytarovým výplním a vyhrávkám či chytlavé stavbě vokální linky bych si ji dokázal představit na albech Kreator, škoda jen, že je ukončena tak nějak z ničeho nic a bez upozornění.

Necelých 40 minut uteče jako voda a já mám chuť si “Epitome of Torture” pustit znovu, přičemž nemůžu říct, že bych chtěl, aby bylo delší, protože to albu jen uškodilo. Takhle na vás vlítne thrashová rubanice s válečným nábojem a po dobu deseti skladeb vás vezme na historickou vyjížďku těmi nejklasičtějšími postupy německých thrasherů. Deska, která hned po prvních tónech jasně křičí, že je určena pro milovníky staromilského thrash metalu, a tak jsem k ní taky přistupoval. Pokud nebudete mít přehnaná očekávání, zda si Angelripper a jeho parta tentokrát náhodou nepřichystala moment překvapení, tak byste měli být spokojeni minimálně do takové míry jako já.

Další názory:

Mně se to docela líbí. Jasně, není to žádný extrémní zázrak nebo úplně překvapivá deska, ale tak něco podobného by od kapely jako Sodom mohl už dnes čekat asi jen blázen. Starého psa novým kouskům nenaučíš a Sodom to dobře vědí, takže se drží více či méně jen drží svého thrash metalového kopyta, což jim ovšem jde i po těch letech stále parádně. Když si tohle člověk uvědomí, dostane v případě “Epitome of Torture” další moc povedený thrashový projektil z té nejlepší německé oceli. Sodom si s přehledem pořád udržují svůj charakteristický ksicht, dostatečnou kvalitu a také důstojnost, což se rozhodně nedá tvrdit o všech skupinách, které hrají stejně dlouho. Já osobně jsem s deskou spokojen. Nejlepší songy dle mého osobního názoru – titulní “Epitome of Torture”, zajímavá “Cannibal”, šlapavá “In the Skies of War” a závěrečný majstrštyk “Tracing the Victim”.
H.

Novinka Sodom u mě vzbuzuje podobné pocity jako poslední Destruction. Řemeslně dobře odvedená práce, zvukově vymazlený počin nepostrádající agresi a typický rukopis. Přitom ale deska plyne bez nějakých výraznějších momentů a ke konci už i mírně nudí. Německá thrashová scéna vždy platila za silnou velmoc, dnes však dech neztrácí (studiově) snad jen souputníci Kreator, kteří svou poslední deskou “Phantom Antichrist” nakopali prdel všemu kolem. Noví Sodom teda dobrý, ale unešen z toho taky vyloženě nejsem.
Stick