Země: Německo Žánr: thrash metal Datum vydání: 27.11.2020 Label: Steamhammer Tracklist: 01. Blind Superstition 02. Sodom & Gomorrah 03. Euthanasia 04. Genesis XIX 05. Nicht mehr mein Land 06. Glock ‘n’ Roll 07. The Harpooneer 08. Dehumanized 09. Occult Perpetrator 10. Waldo & Pigpen 11. Indoctrination 12. Friendly Fire Hrací doba: 54:49 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

Sodom a „Genesis XIX“. Dost možná jedno z nejočekávanějších metalových alb roku 2020. O nové sestavě se toho namluvilo a napsalo dost. Na velkou desku lákají už dva roky. Začalo to EP „Partisan“ a rok na to pokračovalo další krátkou vábničkou „Out of the Frontline Trench“, kterou otevírá právě titulní flák „Genesis XIX“. V sestavě jsou Frank Blackfire, druhý kytarista Yorck Segatz, bubeník Toni Merkel a samozřejmě Tom Angelripper. S nášivkami, nábojnicovými opasky a tričky Venom hlásí na své šestnácté studiové nahrávce návrat k původnímu zvuku.

Předně musím říci, že jsem rozhodně nečekal, že by se Sodom vytasili s plackou, která by se snad mohla rovnat „Persecution Mania“ nebo „Agent Orange“, tedy albům, k nimž cílí. Jak ale ukázala obě nedávná EPčka, Sodom si v tomto stylu stále dokáží uhrát svoje a nabídnout povedené skladby. Ona nějaká změna byla už potřeba. A proč nezkusit oprášit zlaté časy, když je dnes stará škola v metalu povšechně tak populárním tématem. Dosud poslední řadovka „Decision Day“ je pro mě jednoduše tím nejslabším z celé diskografie Sodom a velice podobně vnímám většinu jejich uplynulé etapy s Bernemannem u kytary a Bobbym, respektive Makkou za bicími.

O navrácení se Sodom nesnaží poprvé. Vzpomeňme na devadesátkové, hardcorem načichlé desky s Andym Bringsem a Strahlim. Mě tohle období docela baví, ale obecně vzato, Sodom už na tom byli i lépe. Poté co s novou sestavou Bernemann–Bobby Tom Angelripper narychlo spíchl „’Til Death Do Us Unite“, vydal jasný rozkaz směrem k thrash metalu a v roce 1999 přišlo brutální „Code Red“. Teutonic thrash metal opět dostal u Sodom jasné kontury. Už na následujícím, stále zdařilém „M-16“ ale přilnuli k trochu modernějšímu pojetí a výraznějším melodiím, čehož se drželi až do „Decision Day“. Právě toto patnáct let trvající období považuji za studiově nejnudnější snad s jedinou výjimkou – „Epitome of Torture“, jež dokázalo tuto heavymetalovější stránku Sodom (navíc doplněnou o řež „Stigmatized“) předvést ve velice zdařilé podobě.

Změnu, kterou v posledních letech započali, tak rozhodně vítám. Novinka „Genesis XIX“ je jejím pomyslným vyvrcholením. Bohužel, musím psát pouze pomyslným.

Jak už jsem poznamenal, od „Genesis XIX“ jsem nečekal zázraky, ale přeci jenom jsem doufal, že to bude přinejmenším prostě dobré album. Album, které se mi bude líbit a bude mě bavit, to snad není tak moc. Jsou to kurva Sodom. „Genesis XIX“ se mi však do noty netrefilo. Nejprve ale pozitiva. Skladba „Euthanasia“ je pecka jako svině. Přesně takhle bych si představoval klidně celé „Genesis XIX“. Napřímo, tvrdě a s dobrými riffy. Zní, jako by se zapomněla v době nahrávání „Persecution Mania“. Stejně tak zemitá a německy zpívaná „Nicht mehr mein Land“ je silná. Ta kombinace pomalého tempa a blast beatů (ano, na „Genesis XIX“ jsou blast beaty) tu funguje, bohužel jenom tady. Dále pak mohu vyzdvihnout už z EP známou „Genesis XIX“, rozmáchlejší „Waldo & Pigpen“, pojednávající o dvou pilotech helikoptér z vietnamské války, a následující, punkovou „Indoctrination“, další variaci na „Ausgebombt“. V těchto pěti skladbách mi všechny ty personální obštrukce dávají smysl a „Genesis XIX“ se tváří slibně.

V ostatních případech mi ale vadí celá řada věcí, jejichž společným jmenovatelem je slabá skladatelská úroveň. „Genesis XIX“ je zejména naprosto bezzubé, co se kytarových riffů týče. Nejen že je dost z nich nevýrazných, avšak nacházejí se tu i takové, které působí naprosto jalovým dojmem. Jako třeba v „Glock ‘n’ Roll“ (složený Yorckem) a „Dehumanized“. Když se k nim přidá ono nuzné kvapíkové tempo, nuda je na světě. Ta přichází i v případě „Occult Perpetrator“, kde si Sodom neodpustili ani přešlap v podobě „hej!, hej!“ pasáže, což snad nemají za potřebí. Tyhle citoslovečné výlevy fungují opravdu jen ve vzácných případech a tohle není jeden z nich. Skladba má být asi něčím jako „Remember the Fallen“, ale selhává. Pak je tu sedmiminutová „The Harpooneer“, která ovšem nezvládá takovou stopáž uhájit něčím zajímavým, ostatně tenhle problém s nedostatkem kvalitních nápadů mají v dílčích momentech i zdařilejší, rovněž kolem sedmiminutové hranice tančící „Genesis XIX“ a „Waldo & Pigpen“.

Zbývají „Sodom & Gomorrah“ a „Friendly Fire“, dva singlové kousky. Ty patří k těm přímočařejším, s jasnou strukturou a hitovým potenciálem v podobě chytlavého refrénu, takže opodstatněné volby. „Sodom & Gomorrah“ působí ale brzy stejně ohraně, jako její samotný název. Celá navíc zní tak jednoduše, že by za ni mohly být snad rády kapely jako Deathhammer nebo Midnight, a ne Sodom. „Friendly Fire“ se nese v dost podobném duchu, navíc se nejspíš díky ještě údernějšímu refrénu stane i koncertní tutovkou. I tady Toni Morkel sází blast beaty, ale já nevím, nepřijde mi to úplně šťastné a stejně jako třeba v „Dehumanized“ spíše násilně šroubované. Tom Angelripper si tuhle invenci pochvaloval, Frank Blackfire se zase nechal slyšet, že mu to moc nevoní, a já se přidávám v případe Sodom a jejich „Genesis XIX“ na Frankovu stranu. Pro úplnost zmíním ještě intro „Blind Superstition“ nesoucí se v klasickém thrashmetalovém stylu. Jak by taky ne, když pochází z konce osmdesátých let a každý, kdo má živák „Mortal Way of Live“ z roku 1988, ho moc dobře zná.

Jak z výčtu vidno, více jak polovina „Genesis XIX“ mi nesedí, což je poměrně dost. Připočteme-li k tomu, že ani zbytek alba není tak geniální, aby tento deficit přebyl, musím konstatovat, že novinka Sodom je zklamáním. To nejlepší noví Sodom představili už na „Partisan“. I „Out of the Frontline Trench“ ve mně zanechává lepší dojem než „Genesis XIX“. Na druhou stranu, kdybych posbíral to nejlepší z těchto tří nahrávek, vznikne mi vlastně dost dobrá deska o deseti skladbách. To je ale jenom kdyby, takhle je kolekce na „Genesis XIX“ dost vrtkavá a nepřesvědčivá.

Návrat Sodom je tak hořkosladkou záležitostí. Je příjemné vidět stát Angelrippera s Blackfirem bok po boku, avšak výsledky této spolupráce na „Genesis XIX“ pokulhávají. Nové album Sodom je samozřejmě poslouchatelné, ale nejspíš budu jenom marně hledat v budoucnu důvody, proč si ho pouštět. Alespoň tedy co se jeho celé, hodinové (!) délky týče. Nicméně i přesto je mi současné směřování Sodom sympatičtější než to předešlé. „Decision Day“ bylo překonáno, „In War and Pieces“ a eponymní „Sodom“ také. Jen jsem myslel, že ten rozdíl bude markantnější. Testament, ale i Sepultura se s tím loni poprali lépe.