Země: Norsko Žánr: avantgarde metal Datum vydání: 15.11.2010 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. Song til stormen 02. Norrøn livskunst 03. Tittentattenteksti 04. Stridsljod (Blackabilly) 05. Eukalyptustreet 06. Raudedauden 07. Vitets vidd i verdi 08. Hugferdi 09. Waves Over Valhalla (An Icelandic Odyssey Part 3) 10. Til heimen yver havet Hodnocení: H. – 7/10 Earthworm – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: facebook

Pořád to samé dokola začne být po nějakém čase zákonitě nuda, tudíž jsme se rozhodli naší sekci recenzí tentokráte namísto klasické kritiky ozvláštnit mírně netradiční formou recenze v podobě dialogu dvou redaktorů (H. a Earthworm) na téma dané desky – “Norrøn livskunst” od norských hledačů Solefald.

H.: Kolikrát jsi to už slyšel vlastně?

Earthworm: Asi osmkrát. Ale mám to už celkem v sobě.

H.: A baví tě to ještě, když to posloucháš teď podeváté?

Earthworm: Jo, baví. Proč? Tebe snad ne?

H.: Asi se jen ptám, ne? (smích) Mě to taky baví, to jo, ale třeba v porovnání s předchozími deskami to není taková extáze. Možná to bude tím, že “Norrøn livskunst” pokračuje v podstatě tam, kde skončila “Islandská odysea”, tudíž už to není takový překapivý šok, jako když jsem poprvé slyšel “Red for Fire” a pak “Black for Death”.

Earthworm: Já jsem ještě předchozí alba neslyšel, také nemůžu moc porovnávat.

H.: Jasně, no. Tak to se ti to asi bude líbit víc než mně. Jako ne že by to bylo špatné, to netvrdím, pořád se to poslouchá hodně dobře a má to všechny klady Solefald, ale snad jediné, co mě opravdu překvapilo, jsou zpěvy. V tom bych viděl nejsilnější stránku “Norrøn livskunst”. Ne že by starší nahrávky nebyly po téhle stránce propracované, ale tentokrát to v tomto ohledu podle mě kapela dotáhla k dokonalosti. Mám na mysli hlavně ty ženské vokály.

Earthworm: To jo… ze začátku mi tedy moc neseděly, ale jak jsem si zvyknul, je to super.

H.: Taky mě to ze začátku bouchalo do uší, ale jak to člověk slyší podruhé, potřetí, je to pecka.

Earthworm: Největší problém jsem měl s tou zpěvačkou v “Tittentattenteksti”, strašně jsem ji nejdříve nenáviděl.

H.: Hehe, právě jsem to chtěl říct. Ten hlas zní docela úchylně, určitě je to pohnané nějakým efektem, ale je to dobré ozvláštnění.

Earthworm: Jsem si zvyknul a líbí se mi to, taková solidní šílenost.

H.: Každopádně je dobré, že Solefald zkoušejí takovéhle netradiční věci. Alespoň to není nuda.

Earthworm: Je v tom hodně různorodých nápadů, třeba taková “Stridsljod (Blackabilly)”, to je úplně parádní věc.

H.: Avantgardní kapela se holt pozná…

Earthworm: Jaká skladba ti přijde nejlepší?

H.: Uff, to nevím… nevím, jestli nejlepší, ale hodně se mi líbí “Eukalyptustreet”. Hlavně jak graduje.

Earthworm: Pro mě to bude asi taky “Eukalyptustreet”. Já mám hlavně strašně rád saxofon, který je tu asi ve dvou skladbách, a jak jsi řekl, ta gradace tomu hodně dává.

H.: Hned úvodní “Song til stormen” je také výborná. Jsou tam opět výborné vokály. I taková “Raudedauden” se mi líbí. Té hodně pomáhá ten tvrdší nástup s blackovým zpěvem, který přijde hned po pomalé “Eukalyptustreet”. Zní to jako rána pěstí, v tom dobrém slova smyslu.

Earthworm: Pravda, každopádně si ale myslím, že někdy kolem šesté skladby to začíná klesat… kvalita…

H.: To souhlasím, v druhé polovině to trochu upadá oproti skvělé první půlce. Ještě “Vitets vidd i verdi” je hodně dobrá, ale u těch posledních songů mi už pozornost vždycky opadává. Nejsou vyloženě špatné, ale když to poslouchám v kuse jako desku (což poslouchám), tak se ke konci pomalu ztrácím.

Earthworm: Ta je asi nejlepší z druhé poloviny. Ale hlavně ta koncovka je taková mdlá.

H.: Koukám, že jsme na tom stejně. Já jsem třeba podle tracklistu hodně čekal od “Waves Over Valhalla (An Icelandic Odyssey Part 3)”, právě protože už jen podle názvu by měla přímo navazovat na obě desky “Islandské odysey”, ale ten song mi přijde docela nevýrazný. Například ty sbory na pozadí v některých pasážích znějí dobře, ale vzhledem k tomu, že jsou docela zastrčené, dají se celkem v pohodě přeslechnout.

Earthworm: Nevýrazný je dobré slovo. Prostě to není špatné, ale nevýrazné, což je podle mě celkem důležitý aspekt, jelikož se jedná o avantgardu.

H.: Souhlas. Jinak mi také přijde, že albu docela ubírá načasování vydání. “Norrøn Livskunst” se mi dostalo do ruky v podstatě nastejno s takovými skvosty jako “Paracletus” od Deathspell Omega, “Marrow of the Spirit” od Agalloch nebo “Psychogrotesque” od Aborym a v porovnání s těmito všemi Solefald jasně prohrávají. Kdyby “Norrøn livskunst” vyšlo dejme tomu o měsíc dříve, určitě bych se na to také díval jinak.

Earthworm: No, já jsem kromě “Psychogrotesque” nic z toho, co jsi napsal, neslyšel, takže porovnávat nemůžu.

H.: A tak co si pustíš radši, “Psychogrotesque” nebo “Norrøn livskunst”? Já tedy radši otočím makarónské šílence (smích).

Earthworm: U mě by to bylo asi podle nálady, těžko říct. Pravda je, že “Psychogrotesque” funguje mnohem lépe jako celek než “Norrøn livskunst”.

H.: Každopádně to nic nemění na tom, že “Norrøn Livskunst” rozhodně není špatné. Mně osobně to bude i tak stát za koupi. Sice je pravda, že pro to nepoletím hned teď do obchodu, ale časem si to na 100% pořídím. Teď mám ale ještě pár žhavějších kandidátů na rozšíření sbírky.

Earthworm: Mně zase “Norrøn livskunst” zafungovalo jako dobrá návnada k naposlouchání zbytku diskografie Solefald…

---