Země: Česká republika Žánr: doom / death metal Datum vydání: 31.8.2012 Label: selfrelease / Solitude Productions Tracklist: 01. Withering Attachment 02. Decrepitus 03. Few More Pictures Till Death 04. Of the Bond 05. The Light at the End of the Suffering 06. A Touch of Insanity 07. Purgatorium 08. The Divine Void 09. Everything Else Is a Lie 10. Sinthesis Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Somnus Aeternus

Prapodivné staré legendy vyprávějí o dávných časech, kdy se prý v České republice dařilo doom metalu. Ha, taková utopie! Kdo to kdy slyšel, aby se u nás doom metalu dařilo? Doom se zde prostě nehraje a nehrál – pravidlo potvrzeno jednou dlouholetou ostravskou výjimkou, tudíž platné a neměnné… a přece se změnilo…

Po více jak dekádě naprostého doomového sucha, kdy příznivci truchlivého žánru museli svou touhu po pomalé depresi ukájet pouze v zahraničí, se v posledních pár letech (a rozhodně to není nějak dlouhé časové období) začala karta obracet. Objevilo se hned několik nových a povětšinou i relativně mladých doom metalových skupin, které nejenže začaly dosud skomírající žánr opět přiživovat, ale ještě navíc je jejich produkce více než slušná nejen v kontextu toho, že zde téměř nikdo nic podobného dlouhé roky nehrál. Brněnští Somnus Aeternus se svým aktuálním debutem “On the Shores of Oblivion” patří právě k takovým…

Doom metal patří k těm žánrům, od nichž už dnes člověk nečeká nějaké větší inovace a pokrok kupředu – alespoň já to tak cítím. Od pořádného doom metalu očekávám, že mi dá vesměs pomalejší a neveselou muziku, která se bude více méně držet zaběhnutých žánrových pravidel (což se rozhodně nemusí nutně rovnat klišé!) – tento model pak již jen stačí napumpovat nějakými dobrými nálady, abych byl spokojen, a to je celé. Nějak tímto způsobem by se dala rovněž charakterizovat i prvotina Somnus Aeternus. Již typicky doomová smrtka na obálce naznačuje, že zde bude hrát prim typický doom metal; pokud k tomu navíc připočteme fakt, že kapela nepostrádá ani nějakou tu dávku oněch stěžejních dobrých nápadů, je asi vcelku jasné, že v tomto případě máme co do činění s velice slušně odvedeným žánrovým počinem, jenž sice svůj styl nikam neposouvá, ani není natolik dech beroucí, aby udělal díru do světa, ale – a to mi v doom metal přijde jako to hlavní – dokáže potěšit fanouška. A když ještě vezmeme v potaz to, že doom metal patří mezi styly, které opravdu neposlouchá nikdo jiný než jeho fanoušci, pak se dá jednoznačně říct, že “On the Shores of Oblivion” plní svůj účel.

Abychom si však Somnus Aeternus vymezili ještě v rámci samotného žánru, který přece jenom disponuje větším množstvím různých podob, řekněme, že tvorba Brňanů – alespoň tedy tak, jak ji prezentují na “On the Shores of Oblivion” – se pohybuje především ve vodách doom/deathu s klávesami, sem tam se objeví lehounké přesahy až někam ke gothic metal (ve většině případů to mají na svědomí právě ty klávesy). Čas od času se objeví i mírně rychlejší tempo (relativně, samozřejmě žádná vichřice to není), což by mnozí od tohoto stylu ani nečekali, ale funguje to. Vokál obstarává převážně murmur, který je podobně jako muzika taktéž na dobré úrovni. To vše jsou však pouze dílčí detaily, které nikterak nezmírňují pocit, že tu máme co do činění s čistokrevným doom metalem.

Mezi nejsilnější skladby na “On the Shores of Oblivion” řadím dvojici “Few More Pictures Till Death” a “Of the Bond” z první poloviny desky. Obě dvě disponují velmi povedeným začátkem – v případě té první jde o hypnotickou pasáž, jež správně navodí atmosféru pro zbytek písně; druhá začne v táhlém riffovém duchu, ale po chvilce se vytasí se skvělým klidným momentem, v němž zejména “tiché” klávesy v pozadí dělají divy – naštěstí se tento moment ještě několikrát v průběhu “Of the Bond” objeví, tudíž si jej člověk užije. Z druhé poloviny alba bych vypíchnul především výborně vystavěnou “The Divine Void” s velmi povedeným úvodním riffem, vrcholem songu a také jedním z vrcholů celého “On the Shores of Oblivion” je však dlouhé kytarové sólo v druhé části.

Ačkoliv jsem zmínil pouhé tři skladby a v každé z nich upozornil na jeden nápad, musím zdůraznit, že ani ostatní songy nezaostávají a vlastně ve všech se najdou nějaké zajímavé momenty, které však Somnus Aeternus necpou posluchačům přímo pod nos – jsou spíše trochu zastrčené, ale to třeba mně osobně vůbec nevadí – aspoň je to větší zábava je tam hledat, a kdo na to nemá trpělivost, to už je jeho problém. Sluší se ovšem ještě zmínit, že kromě velmi vyrovnané kvality je nahrávka zároveň také dost pestrá, přinejmenším na poměry svého žánru, což je příjemné už jen z toho důvodu, že tak album zvládne vcelku bez problému zabavit. Sem tam se sice nějaký hlušší moment také najde, stává se to v riffových pasážích, které na rozdíl od výborně vybalancovaných melodií občas trochu splývají, ale naštěstí se to děje jen minimálně a rozhodně se nedá tvrdit, že by to jakkoliv bořilo dojem z jinak dobré desky.

Celkově se dá bez sebemenšího zapření říct, že se “On the Shores of Oblivion” dost povedlo, přestože se jedná o dlouhohrající prvotinu Somnus Aeternus. Když už nic jiného, nahrávka ukazuje minimálně to, že tahle kapela má zcela jistě talent na tvorbu doomu a hlavně dost velký potenciál k tomu, aby byl ten doom opravdu dobrý. Věřím tomu, že “On the Shores of Oblivion” bude do budoucna více než solidním odrazovým můstkem, od něhož se Somnus Aeternus – pokud vytrvají – mohou dostat k ještě mnohem lepším deskám. Do té doby uděluji silnější sedmičku, přičemž ale bez mučení přiznávám, že mi chvílemi vrtala hlavou i malinko vyšší známka.